Velmi uvěřitelné příběhy: Štědrý večer paní Hůlové
ČSFR, 1991, 19 minut
Scénář: Igor Chaun
Režie: Igor Chaun
Hrají:
Anna Kreutzmannová (paní Hůlová)
Miloš Frýba
Elena Galánová
Dagmar Dvořáčková
Paní Hůlová je stará opuštěná paní, kterou sledujeme během štědrovečerního večera. Je doma sama, napekla si trochu cukroví, nadělala řízky (tři lžíce mléka, jinak nebude strouhanka držet!) a společnost jí dělá pouze televizní program. Dobře, staví se sice sousedi, o nichž si myslela, že na vánoce tradičně odjedou za dětmi, ale tentokrát děti i s vnučkou přijeli k nim. Staví se jen na chvilku, pozdravit mezi dveřmi, ukázat vnučku, aby se Hůlová necítila tak sama a opuštěná, protože oni moc dobře ví… A pak už jen zase televize s programem převážně pro ty, kteří jsou na Vánoce sami, opuštění anebo trpí…
„Štědrý večer paní Hůlové“ je silně podprahová záležitost. Prvních cca deset minut zdánlivě nemá žádný smysl, jeví se jako náhodný sestřih vánočního večera jedné stařenky (zdobení stromku, cukroví, řízky, příprava pohody u televize, samomluva k televizi) s prostřihy televizního programu. Prvních pár minut nuda, zdá se, jenže pak to pomalu do sebe začne zapadat a v mysli diváka počíná vzlínat velmi nepříjemná myšlenka. Myšlenka, z níž mrazí, ba je dokonce svým způsobem až nechutná. Co se jeví jako smutný dramatický příběh, se každou vteřinou mění v nechutně nepříjemný mrazivý příběh, který v závěru (a velkým kladem je, že dříve, než k tomu děj sám dojde) diváka zalehne natolik, že až dusí.
„Štědrý večer paní Hůlové“ je příběh, který je nejlepší projít si sám. Možná o něm nic nevědět. Ukazuje ale, že nejhorší na Vánocích nemusí být ani tak to, že je člověk tráví sám a opuštěný, protože on se s tím mohl vyrovnat. Nejhorší je, že vám to všichni, v záchvatu jakéhosi svátečního zápalu dobra a lásky, neustále předhazují a prskají vám to přímo do očí. Když v jednom prostřihu z televize Jiřina Švorcová sugestivně přednáší verše, je to jako by vás bodala nožem přímo do srdce. Přesně takhle to pálí a bolí, až máte chuť jí ten nůž vytrhnout a podříznout si jím hrdlo.
Protože lidi jsou nepřemýšlivá, pokrytecká a do sebe zahleděná pakáž, která si neuvědomuje, že pomyslný předěl mezi dobrem a zlem je velmi proměnlivý a prchlivý a že i dobro se za určitých okolností může stát zlem, bolestivým zlem, a láska je schopna se, aniž by to ten, kdo ji dává, postřehl, změnit v bič, drásající záda vaší duše a mysli.
Tohle je přesně to, co tento díl hororu přibližuje. On ten strach a děs totiž nemusí být prvoplánovitý, očividný a zřejmý. Nemusí mít jen podobu vraha s nožem, bubáka zpod postele. Může to být strach a děs vycházející ze samotného člověka, neuvážené a pozlátkové humanity, strach z dosud neodstraněné a nepřekonané hnusoty podstaty člověka a lidství. Člověk totiž není žádné božstvo, má dobré i špatné stránky.
Takže si příští Vánoce hned ráno pusťte „Štědrý večer paní Hůlové“, aby vás trochu srovnal a zklidnil.
„Jen leťte, holubi…“
