Vraždící buldozer
Crawler
Kanada, 2009, 104 minut
Režie: Sv Bell
Scénář: Sv Bell, Robbie Ribspreader
Hrají:
Deke Richards (Jimmy)
Heidi Hawkins (Sandra)
Robert Reynolds (Joe Dover)
Mike Paterson (Boone)
Do stavební firmy, mající za úkol vybudovat golfové hřiště, se po dvou letech výletu s Johnny Walkerem a zpytování svědomí po smrtelné nehodě, které mohl zabránit, vrací předák Jimmy. Činí tak zrovna v době, kdy si firma vypůjčila buldozer. Sice jiný, než chtěla, a týpek, který pro něj jel se ještě neukázal, ale buldozer je na místě. Parta dělníků brzy zjistí, že s buldozerem není něco v pořádku. Podřizuje si lidi, fyzicky je mění, snáší podivná vejce a je krvežíznivý.
„Vraždící buldozer“ se veze na vlně příběhů o běžných věcech, které vraždí. Horor prakticky nevynechal žádný možný i nemožný předmět, který vás napadne, a který by nenechal vraždit. Námět tohoto filmu a jeho zpracování jako by přímo dýchalo osmdesátkovou atmosférou ultrabéčkového provedení. Ve své podstatě primárně děsivý (jen si zkuste představit, že po vás jde padesátitunová pojízdná lopatka a je neúnavná a odhodlaná) námět, natolik, že nejde o první jeho převedení do příběhu. Již v roce 1974 byl, podle příběhu Theodore Sturgeona, natočen televizní „Killdozer“, všeobecně známá je i povídka Stephena Kinga „Náklaďáky“, byť není přímo konkrétně o stavebních strojích, ale i tak…
Je třeba říci, že prvotní zápletka i námět mají své kouzlo, to ne že ne. Autorský tvůrce filmu, Sv Bell, si toho je vědom. A svým způsobem fungují i v tomto levném, poloamatérském provedení na rozhraní béčkové a céčkové kategorie. Film neoslní hereckými výkony, brilantním střihem ani nápaditou kamerou. Vystačí si v podstatě jen s jedním trefným a vhodným exteriérem, dvěma interiéry a autorským zápalem. Přesto ctí ducha žánru, kvalitativní kategorie a svých vlastních možností a schopností. Svým způsobem ten film obsahuje všechno, co by mu stačilo aby ve své kategorii alespoň průměrně uspěl – dostatečně ujetou zápletku, slušné gore efekty a masky („infekce“ jedné postavy buldozerem je hodně povedená a na oko lahodná) a nezbytnou sošně stavěnou ženskou postavu (která ještě k tomu herecky nechává za sebou většinu zbývajícího hereckého ansáblu – teda ne, že by to byla nějaká hitparáda, ale alespoň někdo něco předvádí). Trochu zajímavě působí i zatažení duchařského motivu do příběhu. Ty efekty a masky jsou patrně nejpozitivnější stránkou celého filmu.
Největším negativem a nepřítelem filmu se ovšem stává jeho stopáž a několik sekvencí ubíjejících záběrů. Pro podobně levný a nízkorozpočtový film je poměrně běžné, že když už si něco najmete (zde buldozer), chcete, aby se vám investice co nejvíce vyplatila a tak oné věci věnujete ve filmu hodně prostoru. Ale i když je právě buldozer alfou a omegou celého filmu, zdlouhavé záběry a prostřihy na něj jsou opravdu smrtící. Nejen ony pak celý film zbytečně natahují minimálně o půl hodiny více, než by bylo divákovi milé. Přepálená stopáž jen a jen zdůraznila absenci vážnějšího herectví, prostoduchost scénáře, levnost příběhu i provedení a nemožnost skočit o laťku výše.
„Vražedný buldozer“ působí mile bizarně, levně, béčkově a jednoduše. Ono taky, z vraždící stavební techniky shakespearovské drama nevytvoříte. Ale kdo by ho taky chtěl? Tohle je jednoznačně oddechová zápletka. A Sv Bellův film měl k oddechovému béčkovému, bizarností a absurdnem, okořeněnému oddechovému hororu ze spodních polic videopůjčoven (byť už v době jeho vzniku prakticky žádné neexistovaly, ale chápeme se) nakročeno. Škoda, že druhá noha krok nedokončila.
