Wild Zero
Japonsko, 1999, 98 minut
Režie: Tetsuro Takeuchi
Scénář: Stashi Takagi, Tetsuro Takeuchi
Hrají:
Masashi Endô (Ace)
Kwancharu Shitichai (Tobio)
Yoshiyuki Morishita (Toshi)
Taneko (Hanako)
Do malého japonského města spadne meteor a má na lidi destruktivní účinky. Mění je v zombie. Rozrůstající se apokalypse se postaví nesourodá skupinka lidí – mladý punker Ace, obchodnice se zbraněmi, rozhádaná trojice jedoucí se na meteor podívat, bizarní majitel hudebního klubu se svým bodyguardem a členové Yakuzy. V okamžiku, kdy apokalypsa nabývá obřích rozměrů Ace na pomoc zavolá svou oblíbenou punkovou kapelu Guitar Wolf.
Přesně jak je jednoduchá anotace, tak jednoduchý je tento film. Po celém světě jednou za čas dojde k propojení různých skutečně existujících hudebních uskupení různého hudebního žánru s kinematografií (opět různého žánru) a tak se jejich fanoušci a fanynky mohou pokochat svou oblíbenou kapelou v rolích filmových postav. V této na první pohled trhlé hororové zombie komedii se tohoto postu zhostila japonská punková trojice Guitar Wolf, Bass Wolf a Drum Wolf, vystupující pod souborným názvem Guitar Wolf.
Ještě než se vrhneme na „Wild Zero“, sluší se podotknout, že to není poprvé, kdy se kapela Guitar Wolf objevuje ve filmu. Už o dva roky dříve si podobnou roli střihla v americké neméně trhlé a bizarní sci-fi komedii „The Sore Losers“ (1997). Guitar Wolf se pak, už bez svých dvou kolegů v hudebních nástrojích, objevil v australsko-japonské akční krimi komedii „Top Knot Detective“ (2017). Ale to jen tak na okraj.
Spíše než nějakým souvisle odvíjeným příběhem je „Wild Zero“ sledem bizarně působících obrazů a scén, s notnou dávkou suchého, černého, místy až trapného, humoru v typicky ujetém japonském podání. Tyto scény mixují gejzíry krve z ustřelených hlav potácejících se zombie, pitvoření, až o absurdna hnané (pokusy o) vtipy, náznaky romantických linií, muže metajícího z očí blesky, hladové zombie v různé škále maskovací úrovně, excentrické oblečky, létající talíře a poučení, že „láska nezná hranice, národnosti nebo pohlaví“, ale hlavně: Odvaha a Rock & Roll! To vše za skoro neutichajících tónů různých punk rockových vypalovaček.
Největším problémem „Wild Zero“ je jeho nesourodost, plytkost a vyprázdněnost. Na jeho plakátu ční velký nápis „Trash and Chaos“. Skvěle film vystihuje. Naneštěstí v tom negativním smyslu. „Wild Zero“ je místy vcelku hystericky uřvaný, dialogy jsou bezvýznamné, nápaditost hodně nízká (byť nápad, že uvnitř zombíků se ukrývají zlaté „perly“, má něco do sebe, jen není prakticky nijak využit). Film tak po většinu času působí nezajímavě a nezábavně. Kdyby se z něj sestříhaly jen scény, které mají nějaký smysl, zaujmou, pobaví a nějak táhnout příběh, byl by z toho sotva patnáctiminutový krátkometrážní film.
Nejsilnějším dojmem, který z filmu zůstane nakonec je myšlenka, že „Wild Zero“ je přesně ten případ filmu, kdy tvůrci nějprve začali natáčet a až pak řešili nějaký scénář, který nárazově sepisovali na útržky papírků během natáčecích pauz.
Ano, ten film je punkový, ale i punk má své koule. „Wild Zero“ je nemá. Nějak hodnotit se na něm tedy prakticky dají jen Japonky a punk rocková hudba.
