Zbrodnia lorda Artura Saville'a
Polsko, 1967, 27 minut
Režie: Witold Lesiewicz
Scénář: Witold Lesiewicz
Hrají:
Andrzej Łapicki (Lord Artur Saville)
Ignacy Machowski (Podgers)
Tadeusz Kondrat (sluha lorda Artura)
Maria Cesielska (snoubenka Sybilla)
Lord Artur Saville se se svou snoubenkou účastní narozeninového večírku u lady Windermere jehož hlavní atrakcí je chiromant Podgers, který zúčastněným na požádání věští osud čtením z ruky. Jeho služby nadšeně využije i Saville, z toho, co mu však Podgers řekne si vydedukuje, že mu neřekl všechno a něco zatajil. Později se Saville s Podgersem setká o samotě a naléhá na něj, aby mu řekl, co opravdu z jeho ruky vyčetl. Podgers mu sdělí, že se Saville stane vrahem. Saville, hluboce přesvědčen, že se tomuto vyřčenému osudu nevyhne, se rozhodne jej co nejrychleji naplnit. Odloží připravovanou svatbu se snoubenkou do doby, než splní tuto svou životní nevyhnutelnou nutnost, přeruší styky s okolím a všechno své úsilí zaměří jen na jeden jediný cíl – někoho zabít. Jen tak se bude moci v klidu oženit a svému životu navrátit klid, mír a rovnováhu.
„Zbrodnia lorda Artura Saville'a“ natočený podle klasické povídky Oscara Wildea, spisovatele naditého neuvěřitelnou schopností kombinovat ve svých příbězích komediálnost s mrazivou strašidelností, se věrně drží podstaty příběhu. Je výborným skloubením právě onoho lehkého, příjemného a přesně padnoucího humorného komična, vinoucího se jako tenká červená nit celým dějem (Savillovy nápady a pokusy jak někoho zabít, včetně častých neúspěchů, jeho dotaz, koho ze svého okolí má nejméně rád) v kombinaci s až hororovou, lehce tísnivou atmosférou, jež se projevuje hlavně v postavě samotného Savillea, coby člověka, který s až neuvěřitelně chladnokrevným a sebevědomým odhodláním, hodlá někoho zabít. A to s až právě mrazivou samozřejmostí, kdy sprovodit někoho ze světa pro něj představuje prostě jen další položku v seznamu budoucích nutností a povinností, kterou je třeba co nejdříve uskutečnit a odškrtnout.
Jednolitý příběh se odvíjí bez nudnějších míst, ona necelá půlhodina tempu, dějové údernosti a přímosti, skvěle sedne. Nebude se nás snažit zprudit bezduchými, nudnými a nezajímavými rozhovory a scénami, ba právě naopak. Za nejzábavnější a zároveň nejsilnější považuji např. scény, kdy Saville o svém předurčeném osudu a povinnosti rozmlouvá se svým sluhou, jež sám o sobě je snad opravdu jen v imaginárních příbězích idealistickým prototypem oddaného a věrného sluhy, s nímž se dá bez obav bavit o všem, včetně toho zda a jak zabít člověka, a jestli tuto záležitost uskutečnit ještě před svatbou nebo až po ní. Jen pouhá odpověď na tuto otázku ze sluhy vytváří opravdu vybroušený charakter. Další podobnou scénou je Savillova obchodní transakce s kriminálním živlem, živícím se výrobou explodujících předmětů, který to však nedělá pro peníze, ale jen čistě pro vlastní umění. Tento živel je neskutečně humorný, už jeho hláška, že mu nejvíce škodí čokoláda a Scotland Yard aspiruje na jednu z nejlepších filmových hlášek, co jsem slyšel.
Herecky ve filmu exceluje Andrzej Łapicky, který se během tří pouhých filmů (a to ještě krátkometrážních) dokázal vyšvihnout na pozici mého nejoblíbenějšího polského herce.
„Zbrodnia lorda Artura Saville'a“ je velice příjemnou a chutnou jednohubkou, k níž se velice rád vrátím. Vybroušený klenot, kterému na dokonalosti ubírá jen pár maličkostí v podobě až moc rychlého a jednoduchého závěru (i když mu neupírám jistou energičnost a souladnost s duchem celého příběhu) a ne moc příjemný hudební doprovod. O nevýrazné Marii Cesielské ani nemluvě.
