Wolf Creek
Wolf Creek
Austrálie, 2005, 99 minut
Režie: Greg McLean
Scénář: Greg McLean
Hrají:
John Jarratt (Mick Taylor)
Cassandra Magrath (Liz Hunter)
Kestie Morassi (Kristy Earl)
Nathan Phillips (Ben Mitchell)
A zase jeden australský horor. Zajímalo by mě, proč na ně vlastně koukám, když mě moc nebaví. Ani nevím, čím vším to vlastně je. Ale určitě jsou na vině herci, kteří mi prostě nikdy nesedli. Ať už to bylo Road Train nebo Primal ani v jednom případě jsem se u žádného z nich zrovna neodvázal. Postavy jsou mi protivné, nedokážu s nimi soucítit nebo se do nich vžít. A nejinak je tomu s filmem „Wolf Creek“, od kterého jsem čekal trochu víc.
Co na snímku ocenit? „Wolf Creek“ není hloupostí, která ujíždí na lekačkách, ale naopak se snaží o nějaké to budování atmosféry. Děs se plíží postupně a pomalu. No, možná až příliš pomalu. Film má asi 40 minutový úvod, kde se seznamujeme se třemi lidmi, kteří mají bojovat o svůj osud. Jenže tohle seznamování je neskutečně protahované, neskutečně dlouhé a zbytečné. Proč bychom s postavami měli sympatizovat? Jen proto, že jsou to mladí lidé, kteří si vyjeli na výlet? Takových jsou tisíce a objevili se v mnoha a mnoha filmech. Už proto považuji „Wolf Creek“ za poměrně neoriginální. A na to film hodně doplácí, protože prostě nepřináší nic nového.
Tři lidé se vydávají do australské divočiny, stejně jako to udělali mladí na jiných místech světa. Ze stejného předpokladu těžily už dva výše zmiňované filmy – Primal a Road Train. Jako kdyby chtěly ujíždět na stejné vlně, jakou spustil právě „Wolf Creek“. Ale ta vlna zase není nijak vysoká, nijak divoká. Na druhou stranu však film disponuje skvělým zvratem – v polovině filmu všechny postavy usnou. Tohle je moment, který naprosto zlomí celý příběh. Když se totiž jedna z dívek probudí, zjistí, že je spoutaná. Z toho mimochodem plyne jedno velké poučení – nikdy si neberte nic od cizinců a radši se s nimi nedávejte ani do řeči.
Jenže jestli byste si mysleli, že po probuzení se bude dít něco děsivého, asi budete zklamáni, protože hned jsou rozloženy všechny karty a my jen sledujeme, jak se dívky snaží bojovat o život, po kterém jim pase chlápek, kterého poznali den předtím a který jim podle všeho měl zachránit život. Jedna z hrdinek zjišťuje, že všechno je jinak, což je ale divákovi naprosto jasné, neboť již na začátku nám bylo řečeno, že film je podle skutečných událostí a více méně jsme se dověděli i to, co se stalo. Rozložit karty hned na začátku je dost hloupé, ale tak co se dá dělat, že?
Film je sem tam hodně naivní a také trochu nelogický, a nejednou nám jasně říká, co se děje. No a spousta věcí je prostě tak do očí bijících až to pěkné není. Jasně, že to auto nepůjde nastartovat, jasně, že je pitomý nápad nechávat pušku u vraha, o kterém si myslíme, že je mrtvý, a jasně, že si ta blbka vybere přesně to auto, v kterém on je schovaný na zadním sedadle. Všechno je neskutečně předvídatelné, a tak ani není možné očekávat, že nás cokoli překvapí, že dojde k velkému finále, které nás ohromí. I když je pravdou, že závěr má trochu něco do sebe, rozhodně je lepší než mnohé závěry amerických filmů, které nám jasně říkají, že si máme připravit peníze na pokračování.
Hodnocení: 45%
