Záhada Lucy Keyes
The Legend of Lucy Keyes
USA, 2005, 91 minut
Režie: John Stimpson
Scénář: John Stimpson
Hrají:
Justin Theroux (Guy Cooley)
Julie Delpy (Jeanne Cooley)
Brooke Adams (Samantha Porter)
Mark Boone Junior (Jonas Dodd)
Manželé Cooleyovi se po tragické ztrátě dítěte se svými dvěma dcerami přestěhují na venkov do Nové Anglie. Guy zde získal práci při projekci a výstavbě větrných elektráren. Brzy po přistěhování se však venkovská idylka rychle hroutí. Místní z větrných mlýnů moc nadšení nejsou, Cooleyovi se dozví o historii jejich domu a problémy dělá i soused Dodd. Jeanne navíc začne po nocích slýchat podivné hlasy volající Lucy. Jako na potvoru se Lucy jmenuje i jejich mladší dcera. Popíchnutá jednou místní odpůrkyní větrné elektrárny začne pátrat a odhalí dvě staletí starý tragický příběh o ztraceném dítěti, který však, zdá se, prolíná do jejich současnosti.
Jo, podle skutečných událostí. Úplně to vidím, destíky let táhlé sousedské rozepře (a že se to na venkově umí rozjet), to se tam takřka hned lehce přilípnou nějaké čáry máry, okrajově se do toho šmrncnou původní obyvatelé (naštěstí tentokrát opravdu jen okrajově) a je z toho skutečný příběh, který zaujímá trochu více než jen pouhou lidskou chtivostí a tvrdohlavostí.
Filmu se nedá upřít venkovská horská idylka. A v rámci možností a poskytnutých podmínek herectví Justina Therouxe a Julie Delpy. Ti dva se opravdu snaží, jsou příjemní a vlastně oba snímku poskytují jakousi větší úroveň (nebo její zdánlivou přítomnost). Jenže to je tak všechno, co se na filmu dá ocenit.
Technicky vzato je to obyčejné venkovské drama o srovnávání se rodiny s domácí tragédií a dlouhotrvajících sousedských sporech, které vygradují v náznaky neštěstí. A na to je, zpočátku hodně pozvolna, naroubována mysteriózní duchařská linie, sahající do minulosti. Ta sice v posledních cca 15-20 minutách vygraduje v alespoň nějakou hororovou atmosféru, ale od původního příběhu se docela oddělí a funguje spíše sama za sebe, než aby původní zápletce dávala nějaký hlubší smysl.
Provedení je hodně slabé. Divácká cílovka sotva 6+, triky jsou místy až směšné, trochu to zachraňují masky.
„Záhada Lucy Keyes“ nemá ubíjející stopáž, jede ve svého času devadesátiminutové klasice, po zhlédnutí filmu se však zamyslíte, čím tu hodinu a půl vlastně tvůrci zaplnili. Opravdu tohle trvalo tak dlouho? Děti, prasečí hlava, neustálé zmínky o zápachu, noční hlasy, neuvěřitelně trapně zpracované mihnutí ducha a vrchol celého filmu (a tohle není ironie ale upřímnost) poblázněná matka hledající své dítě. To je všechno. Plus již zmínění Theroux a Delpy.
Film je zpracován tak tradičně a na jistotu, že vlastně nemá ani čím překvapit. On se o to v podstatě ani nesnaží. Sežvýká všechny tradiční propriety, v předvídatelném pořadí, ani se je nepokusí nějak zamíchat a dovede je až k závěru, který ne že by nedával smysl, ale je prostě podivný.
Ale když už nic, alespoň vám film poradí, jak zabránit duchům vstoupit na váš pozemek. On tam pravděpodobné nevstoupí ani nikdo živý, ale při úspěšné cestě se na vedlejší účinky moc nehledí.
Až bude chtít někdy vaše dítě se stále ještě jednociferným věkem chtít něco strašidelného, tohle mu klidně pusťte.
