Zeder
Itálie, 1983, 98 minut
Režie: Pupi Avati
Scénář: Pupi Avati, Maurizio Costanzo a Antonio Avati
Hrají:
Gabriele Lavia (Stefano)
Anne Canovas (Alessandra)
Paola Tanziani (Gabriella Goodman)
Cesare Barbetti (Dr. Meyer)
Pupi Avati je rozhodně autor, který v Itálii patří k těm zajímavým, i když filmů, které se dostaly do širší distribuce, není tolik. Sám jich má na kontě celkem dost, mnoho nehororových také, ale těch opravdu známých je málo. Natáčí hlavně pro italskou distribuci, takže ani není moc velká šance, že by se k nám filmy dostaly, a to i přesto, že Pupi Avati je činný i v současnosti, kdy se pomalu blíží osmdesátce.
„Zeder“ v názvu filmu není nějaké tajemné slovo, ale jedná se o příjmení profesora, který přišel na zajímavou věc. Když člověka pohřbíte do různého druhu hlíny, může to mít za následek různé aktivity. V některých druzích hlíny se podle všeho může stát, že se mrtví vracejí. Název pro anglickou distribuci, „Revenge of the Dead“, pak hned dává trochu větší smysl. Ten původní název je ale přece jen tajemnější.
Nesledujeme přímo profesora Zedera, ale místo toho se zaměřujeme na spisovatele jménem Stefano. Ten získá do vlastnictví psací stroj, na kterém chce začít psát svůj třetí román. První dva zatím nevydal, ale tenhle určitě bude průlomový. Především pak proto, že vyndal z psacího stoje pásku a našel na ní poměrně čitelný záznam toho, na čem profesor Zeder pracoval. Chce Zederův objev použít pro zápletku svého románu. Jenže jakmile začne trochu pátrat, zjišťuje i to, co nechce.
Pupi Avati vzal nápad s hlínou a použil spisovatele k tomu, aby rekonstruoval příběh Zedera, ale také toho, co se děje, protože Zederův odkaz nadále existuje. Skupina vědců se snaží dokázat, že Zederovy objevy nebyly jen nesmyslným blábolem, a hledají půdu, v které mohou mrtví ožívat. Film není překvapivě laděný do zombie italského žánru, není nijak moc explicitní a spíše jde o samotný příběh a to, co vlastně Stefano odhalí. Bohužel atmosféra není tak silná, jak by si člověk přál.
„Zeder“ je nejslabším filmem, co jsem od Pupi Avatiho viděl, ale tím neříkám, že je špatný. Jen Macabro a La casa dalle finestre che ridono byly prostě lepší, i když se všechny vyznačují takovou trochu podivnou atmosférou nikoli přímo šílenství, ale spíše absurdna, surreálna, které se na vás tlačí, a tím vám způsobuje nepříjemné pocity, které nemusejí být přímo hororové, ale efekt mají.
Hodnocení: 65 %
