Zmařená cesta
Lost Voyage
USA, 2001, 91 minut
Režie: Christian McIntire
Scénář: Patrick Philips
Hrají:
Judd Nelson (Aaron)
Janet Gunn (Dana)
Jeff Kober (Dazinger)
Lance Henriksen (Shaw)
V roce 1972 se během plavby ztratí zaoceánská loď. Prostě zmizí. Včetně otce a macechy malého Aarona. Ten se po letech, evidentně ovlivněn dosud nevysvětlenou ztrátou rodiny, věnuje studiu paranormálních jevů a platí za specialistu na Bermudský trojúhelník s užším zaměřením na ztracené lodě. A právě za ním přijde televizní reportérka, když se ztracená loď po letech objeví, aby se na její palubu podíval společně s televizním štábem a vyšetřovatelem společnosti, která loď vlastní.
Hned na úvod, protože to není žádným tajemstvím, jelikož to o filmu prozradí nejen mikrovzorek náhodných informací, ale i prvních pár vteřin samotného filmu, se sluší zmínit, že „Zmařená cesta“ je levná televizní duchařina. Stejně tak je ale nutno říci, že na tuhle nálepku to mohlo dopadnout ještě hůř (a mnohem dříve).
Ano, film nabízí okaté digitální triky jako z levné videohry, prostou, postupně slepovanou a z různých směrů a motivů utvářenou zápletku, jejíž občasné vývody vyznívají do prázdna nebo nedávají logický smysl. Samozřejmostí jsou jasně čitelné, prvoplánové a kýčovité charaktery (osudem stižený hrdina, který problém logicky vysvětlí, Henriksen je drsný jak šmirgl, ale spravedlivý, soupeřící televizní reportérky, nějaké to maso do mlýnku, jde přeci o horor, že ano). Co ještě nebylo odškrtnuto ze seznamu? Jo, nechybí ani vizuálně zvukové lekačky.
Přesto ale v první půli nabízí v jisté míře ucházející atmosféru, kořeněnou jednou dobrou, působivou, drsnou a nepříjemnou smrtí. Pozorné může potěšit objevení se Wendy Robie. Dalo by se říci, že na televizní film někde v půlnočním programu by to stačilo. Ovšem pak na scénu nastoupí duchové a všechno jde do… ke dnu. Po jejich objevení se film změní v nepovedenou vážnou verzi „Krotitelů duchů“. A divák až do závěru filmu slyší nepříjemné skřípání. Nejsou to však lodní lana ani stěžně, jsou to jeho vlastní zuby.
K dalším negativům patří, že ač je na palubě přítomen erudovaný vědec, který má všechno vysvětlit, vlastně pořádně není jasné, co přesně a hlavně proč, se na palubě lodi děje. Jedna z reportérek má stylového kostlivce ve skříni, který se na lodi vizualizuje, ale proč… zůstává záhadou (že to v záchvatu efektivnosti napadlo scénáristu by asi nemělo být přijatelným vysvětlením).
Shrňme tedy, a zůstaňme u toho, že jde o levný televizní horor, který ovšem má své světlé stránky a příjemné tváře, dokáže však i pěkně zkazit chuť a přilít žluče do poživatelného žánrového spotřebního pokrmu. Je obrovská škoda tak výrazné polarizace obou půlí (přesněji řečeno dvou a jedné třetiny) snímku.
