Nejsilnějším (a pravděpodobně jediným) kladem tohoto textu je dobře splněné zadání. První polovina ještě byla relativně snesitelná, ve druhé se však příběh změnil v cosi otravného, co nedávalo žádný smysl a vůbec nepůsobilo strašidelně. Poetický ráz vyprávění se do hororových povídek nehodí (až na několik čestných výjimek) a výrazivo by mělo být voleno s rozvahou a záměrem podtrhnout atmosféru povídky. Bohužel však autor neumí psát zajímavě, dělá chyby (o neznámé paní se zajímali...), opakuje slova (v prostoru hořelo červené světlo - což je mimochodem taky nesmysl, světlo nehoří - a ozařovalo prostor...), text si po sobě ani nezkontroloval (na důležitých místech chybí uvozovky a čtenář se kvůli tomu ztrácí) a za jeho zálibu ve vykřičnících bych ho nejraději zatloukla do země hlavou napřed. Upřímně řečeno mě tahle povídka docela znechutila. 23%
