15 blizn
Replika, 2011, 424 stran
„15 blizn“ tedy vyšla jako druhá, mezi "11 cięć" a 13 ran, které jsem již recenzoval. I tentokrát se vydavatelé rozhodli do knihy vybrat povídky nejen polských autorů a autorek, ale i známých zahraničních autorů. Z velké části tohoto výběru to také vypadá, že chtěli ukázat ten horor trochu jinak a přinést příběhy, které se horroru jen dotýkají, ale mohou být více něčím jiným. Že nejsou syrovými, čistými a jasnými horory, ale spíše podivuhodnými, zvláštními a podivnými příběhy. Něčím, čemu opravdu sedí spíše označení weird tales.
Pro rozjetí a nastolení tohoto trendu nemohl být vybrán lepší autor než Dawid Kain. Kain umí horory, většinou ale píše trochu/hodně (to opravdu záleží na subjektivním vkusu) podivné příběhy pronikající do hloubky lidského bytí, existence a statu quo, odkrývající jeho temné, neobyčejné a v nejednom případě zvláštní až mrazivé taje a stránky. Nejinak je tomu i v jeho existenciálně psychologickém horroru "Pokój z widokiem na koniec" o muži, kterému se z rukou vysmekl smysl, obsah a náplň života. Kdysi vymyslel počítačovou hru, prázdnou jako lidský život sám, která mu zajistila poklidnou a bezstarostnou existenci až do konce života. Přesto začal trpět jakousi vyprázdněností, ztrátou spojení s okolním světem a jeho smyslem a rozhodl se podstoupit jistou "léčebnou kůru", která… Jde o ryze psychologický příběh, topící čtenáře v odstínech lidské beznaděje a zmaru. Z čehož, samozřejmě, může mrazit, to ne, že ne.
Hned další jizvu do vašeho chorého čtenářského mozku zařízne matador hororového a fantastického žánru Ramsey Campbell. Jeho "Tuż Za Tobą" ("Just Behind You") je chmurnou paranoidní psychologickou hrou s pocitem viny. Sice nepříjemnou, ale s jasnou hororovou stránkou natolik potlačenou, že se zájem a ponor do příběhu trochu vytrácí. Otec je se svým synem na návštěvě u svého zaměstnavatele, ředitele školy, syn není zrovna dvakrát příznivě přijat a samotný otec se začne cítit podivně. Cítí, jako by se ve škole během hry na schovávanou něco stalo, navíc v něm celá návštěva vyvolá dávno zapadlé vzpomínky. Pocit, že je něco sleduje narůstá… A to je tak asi všechno.
Přístup Pawła Palińského k psaní se od tradičního polského hororového trochu odlišuje. Je výrazný a po delším seznámení i poznatelný. Paliński si hraje, občas i na úkor čtenáře. V "Czym jest jasnookie dziecko?" např. tím, že příběh stopaře, řidiče a těhotné ženy vlastně začíná až někdy v půlce povídky a jeho konec je nejasný stejně jako zářivé jsou oči v příběhu narozeného dítěte. Povídka se čte dobře, je ale opravdu spíše podivná, mysteriózní a zvláštní než hororová nebo strašidelná.
Zdá se, že až Jack Ketchum spraví chorou chuť. Jeho "Opowieść z Owczej Łaki" ("Sheep Meadow Story") o postarším nerudném politicky nekorektním protivovi jde přímo na komoru. Je přímá a jasná jako uvažování a nasranost hlavního hrdiny, který pro nadávku nebo ponížení nejde daleko (ale je s ním sranda, to jako jo, potkat ve skutečnosti byste ho asi nechtěli, zkřížit mu cestu už vůbec ne, ale čte se o něm nádherně). Jenže hlavnímu hrdinovi se prostě všechno najednou začne doslova srát, nechá ho jeho jeho holka, nechá ho jeho druhá holka (s jednou se scházel ve čtvrtek, s druhou v pátek), vyhodí ho z práce a jeho ex jej uhání o dlužnou částku. Všechno jde do hajzlu, všichni jsou k posrání k hovnu, zdá se, že existuje jen jedno uspokojivé řešení. Jenže… Jenže i Ketchum najednou zapadá do zatím nastíněného směru antologie přinést spíše podivné příběhy než syrové horory. Protože jeho povídka je mnohem více zvláštně groteskním psychologickým thrillerem, dramatem jednoho života v daný čas a prostor než hororem.
V tradici na hororovou antologii nezvyklých až podivných povídek pokračuje překvapivě i Robert Cichowlas. "Zasiedlenie", o pasažérech jednoho letadla během letu do Tuniska, začíná jako mimozemsky invazní sci-fi, aby se posléze trochu nahustilo na lehce hororový sci-fi thriller.
Tak až Graham Masterton nezklame a naservíruje klasický, přímočarý horor dle své osvědčené receptury, v níž se obyčejný člověk staví tváří v tvář nějakému mýtickému démonovi. V "Korzeń wszelkiego zła" ("The Root of All Evil") se musí obyčejný taxikář z New Yorku postavit strašlivému islámskému démonovi Iblisovi. Je to přímočaré, jednoduché a prosté, ale ve srovnání s předchozími tajemnými a podivuhodnými hororovými směry a polohami neskutečně svěží.
Stefan Darda nejdřív trochu zaklame tělem. "Spójrz na to z drugiej strony" se totiž rozjíždí jako klasický thriller o ženě sužované psychopatem. V závěru však příběh vygraduje do překvapivě hororové pointy s krásně houstnoucí atmosférou.
"Matka" ("The Mother") je klasický Edward Lee. Skvělý mix hnusu, sexu, atmosféry a ryzího hororu. Hlavní hrdina, šmírující devatenáctiletou sousedku, podivný sud v lese a bizarní noční můry. Jde však opravdu o noční můry? Ultimátní masakrózní lahůdka.
I Kazimierz Kyrcz Jr jede v povídce "Amator" ve svém spíše thriller než echthoror stylu. Ač je to zajímavé, je to i trochu nuda se zvláštním (ta nejistota zda v pozitivním či negativním smyslu) koncem.
Mort Castle přichází s klasickým psychologickým příběhem (o čemž vypovídá již jeho název "Terapeuta" ("The Counselor")) stojícím na pointě odhalení vypravěče. A tato pointa je docela oblíbená a v žánru nejednou využitá. Jde tedy ne ani tak o ni, jako o to, co jí předchází. Což se Mortovi i povedlo. Hlavní hrdina jeho povídky pomáhá řešit problémy, psychické problémy.
"Ostatnie kuszenie Ewy Betulew" Aleksandry Zielińské je takový mix Barkera (ne ve smyslu bizarnosti, ale bezbřehé fantastičnosti) a "Mistra a Markétky". Až snový příběh o vině a trestu, pocitu neomylnosti. Nádherně napsané se zajímavě pojatými postavami (uklízečka, která celému příběhu dodává prazvláštní, tajemnou, mystickou atmosféru. Velmi zvláštní až poetický horor.
Když jsem dorazil k povídce "Ménage à Trois" F. Paula Wilsona, byl mi její název hrozně povědomý. A stačilo přečíst jen pár jejích vět, abych si vzpomněl, že jde o úžasný hororový příběh mladého páru zaměstnaného u staré ženy se znetvořenýma nohama (on dělá údržbáře, ona ošetřovatelku). Jenže ta stará rašple přišla na to, jak si plnými doušky užívat života i navzdory svému znetvoření, což odnese právě mladý pár. "Ménage à Trois" má úplně všechno, co dobrý horor potřebuje, napětí, atmosféru, tah, schopnost vtáhnout čtenáře do postav, donutit jej soucítit s nimi a prožívat s nimi jejich zážitky. Luxusní kousek. Patrně nejlepší zásek knihy.
"Koniec Miasta" je přímé pokračování povídky Jacka M. Rostockého z předchozí antologie ("11 cięć"). Ale zcela zbytečné. Původní povídku to spíše stahuje dolů, než aby jí to nějak pomáhalo a rozvádělo zajímavým směrem. Původní tajemná syrová realita s mysteriózním závěrem se utápí v mystické kaši bez atmosféry a schopnosti zaujmout. Zcela jistě nejslabší zásek knihy.
"Twitterowanie z Cyrku Umarlych" ("Twittering From the Circus of the Dead") Joe Hilla je napsaná zajímavým stylem využívajícím moderní postupy a technologii. Člověk by neřekl, že se takhle dá napsat poutavý a strhující příběh. Na rozdíl od filmových formátů, využívajících podobné postupy sociálních sítí, v té literární, minimálně u Hilla, to funguje. Na jedničku.
"Mściciel krwi" Łukasze Śmigiela je krimi thriller z alternativního fantastického světa a města jménem Mul, kde se maskovaný detektiv Doomsday Capelbot snaží vypátrat tajemství a pozadí náhlých úmrtí dcer slavného rodu během svátku Rudého Moru, maskovaných za sebevraždy. Příběh svou atmosférou a stylem odkazuje ke krvavým a temným románům z počátku minulého století. Představte si trochu temnějšího a fantastičtějšího Fantomase nebo tak trochu Holmese. Příběh se nese v temném duchu obřadů, hřbitovů, fiakrů a tajemství starých aristokratických rodů, atmosféra se však věnuje mnohem více imaginaci prostředí než vyvolání strachu. Čímž se blíží mnohem více fantasy thrilleru než mrazivému hororu.
Abych nebyl špatně pochopen, ve valné většině ty povídky nejsou vůbec špatně napsané. Jen trochu nenaplňují očekávání povídek umístěných v hororové (a jako takové prezentované) antologii. Dokonce i jejich hororovost není přímo sporná, jen se prostě sešlo více povídek z žánrového rozhraní, rozmělnění a žánrového mísení. Očekávejte dobře napsané povídky, neočekávejte ryzí a přímočaré hororové povídky.
Honza Vojtíšek
