Daphne du Maurier se narodila v Londýně 13. května 1907 do zámožné rodiny jako druhé dítě. Oba její rodiče byli herci a její dědeček George du Maurier se živil jako kreslíř pro časopis "Punch" a napsal knihu "Trillby". Díky takovým známostem v rodině měla du Maurier vyšlapanou cestičku a bylo pro ni mnohem snazší později vydávat vlastní příběhy a romány.
Všeobecně byla Daphne du Maurier považována za spisovatelku romantiky, ale ona sama se raději viděla jako autorku mysteriózních knih a gotických románů. Málokterá její kniha nebo povídka končila šťastně, romantické prvky často zakrylo nadpřirozeno a mrazivé popisy. Stejně tak se u ní objevovaly detektivní zápletky častěji než romantika.
První povídku „The Loving Spirit“ publikovala v časopisu "Bystander" v roce 1931. Následovaly další krátké příběhy a až v roce 1938 napsala román Jamaica Inn, který se později stal předlohou pro film Alfreda Hitchcocka. Du Maurier s filmem nebyla spokojená, protože byl změněn celý konec. Jediné dvě filmové adaptace, které se jí líbily, byly filmy „Ptáci“ a Teď se nedívej. Druhý jmenovaný režíroval Nicolas Roeg.
V roce 1938 vydala román „Rebecca“ (do češtiny překládaný jako „Mrtvá a živá“), který je pokládán za její mistrovské dílo. Kniha vyhrála několik cen, mezi nimi i National Book Award pro rok 1938, a do dnešní doby byla mnohokrát adaptována jako divadelní hra i film.
S "Rebeccou" ale vyvstal i jeden velký problém – du Maurier byla obviněna z plagiátorství. V roce 1934 v Brazílii vyšel román „A Sucessora“ a jeho autorka Carolina Nabuco se dala slyšet, že du Maurier opsala několik témat a dokonce i celých pasáží. Du Maurier i její nakladatel obvinění negovali. Když byla poté v Brazílii promítána Hitchcockova adaptace knihy, měla Carolina Nabuco podepsat prohlášení, že veškerá podobnost s její knihou je čistě náhodná. Nabuco odmítla podepsat. Podobný problém se vyskytl i s povídkou a následnou adaptací "Ptáků", Frank Baker napsal stejnojmennou knihu v roce 1936. Nikdy ale nevznesl obvinění, protože měl obavu z prohry proti Universal Studios.
Krátkou povídku "The Birds" napsala du Maurier v roce 1952. V téhle době byla vystavena kritice převážně od skupiny Rozhněvaných mladých mužů. Tvrdili, že doba její největší slávy už je dávno pryč a její styl patří minulosti. Přesto je v dnešní době uznávanou autorkou, která uměla stupňovat napětí. Povídku „Don’t Look Now“ publikovala v roce 1971 ve sborníku „Not After Midnight“, a i ta se dočkala filmové adaptace, takže i přes silnou kritiku se du Maurier udržela na výsluní.
V pozdějších letech začala psát spíše literaturu faktu. Vydávala biografie členů své rodiny – „Gerald“ o své otci a „Mary Anne“ o své prababičce. Občas se ještě vrátila k fikci. V roce 1969 napsala román „The House on the Strand“, v němž je vidět, jak se její styl změnil v průběhu let. Míchá v něm duševní cestování časem, drogy a 14. století.
Po její smrti byly objeveny čtyři nepublikované povídky, které napsala v jednadvaceti letech. V této době se du Maurier obávala, jak by veřejnost a rodina na její styl reagovaly a je nutno podotknout, že některé z povídek opravdu předešly svou dobu. „The Doll“ vyprávěla o ženě, která je závislá na sexuální hračce - mechanické loutce.
Vdala se už v roce 1932 a z manželství vzešly tři děti. V roce 1946 byla pasována na lady a v roce 1969 získala titul Dame. Zemřela 19. dubna 1989. Po její smrti se roztrhl pytel s teoriemi o její sexuální orientaci. Tvrdilo se o ní, že byla bisexuální kvůli vztahu s Gertrude Lawrence – děti obou žen ale podobná nařčení odmítly.
Daphne du Maurier za svého života vytvořila spoustu významných děl, včetně divadelních her. Hororovou sféru obohatila o několik dodnes slavných motivů a možná, že sám Alfred Hitchcock by bez ní dnes nebyl tam, kde je.
