Podstata strachu: Otec rodiny
Fear Itself: Family Man
USA/ Kanada, 2008, 41 minut
Režie: Ronny Yu
Scénář: Daniel Knauf
Hrají:
Clifton Collins Jr. (Richard Brautigan)
Colin Ferguson (Dennis Mahoney)
Josie Rebecca Davis (Kathy Mahoney)
Stephen Lobo (John Amir)
Dennis má všechno, o čem je v současné době valná většina lidí přesvědčena, že stačí mít ke štěstí – milující ženu, roztomilou dceru, vlastní dům, auto, dobrou práci a celá jeho rodina je částí místní křesťanské komunity pravidelně navštěvující kostel. Po autonehodě však nic není tak, jak má být. Nejdřív v nemocnici potká jistého Brautigana, který mu řekne, že je mrtvý a že se sejdou v pekle. Po procitnutí zjistí, že jediná rodina, kterou má je mrtvá a že ji zabil on. Ale to není všechno. Zjistí, že on není on, ale že si prohodil tělo právě s Brautiganem – sériovým vrahem, který teď bydlí v jeho domě, zatímco Dennis putuje do vězení, neboť má na krku 26 úkladných vražd, 19 únosů, 19 omezování osobní svobody a nezákonné věznění.
Některé filmové či televizní hororové povídky bych si strašně rád přečetl v literární podobě v nějaké antologii, sbírce či časopise, protože v psané formě, která poskytuje spousty prostoru vlastní představivosti čtenáře a čtenářky, by fungovaly mnohem lépe než v té filmové a měly by tu patřičnou atmosféru tajemna. A to je přesně případ třetího dílu „Podstaty strachu“. Dokážu si představit, jak skvěle by to asi mohlo být napsané jako povídka a jak by to na mě při čtení působilo a zaujalo mě to. Nápad o prohození těl není vůbec špatný, stejně tak i vyvrcholení příběhu. Jenže to jsou jediná dvě místa celého snímku (a ještě hned na začátku a pak až na konci), kde je nějaká atmosféra a má to něco společného s horrorem. Zbylých tak 80 % je bez jakékoliv atmosféry, takřka nic se v nich neděje, jen se tam pořád mluví, není to vůbec hororové a celkově to působí jen jako nudná vata mezi začátkem a koncem. A i ten konec vás napadne ještě dříve, než k němu opravdu dojde.
Od Ronnyho Yu, který pravda není kovaný horrorový režisér, ale přesto dokázal natočit zábavnou hororovou komedii „Bride of Chucky“ a dle mého názoru docela slušně ukočíroval dvě horrorové ikony ve společném filmu Freddy vs. Jason, bych čekal mnohem více nápadů, jak příběh ozvláštnit a hlavně nějak zajímavě odvyprávět. Yu ale zklamal, svou povídku pojal jako rutinní vyprávění podvečerního příběhu se zajímavou zápletkou, ale nudným dějem.
Nezaujaly mě ani herecké výkony dvou hlavních představitelů. Colin Ferguson obě své polohy ještě jakž takž zvládal, na nechutně sterilního současného průměrného občana předměstí, kterého hraje na začátku, má padnoucí ksicht a povahu. Tak nějak dokázal zvládnout i proměnu v sériového vraha a svou sterilnost ze začátku příběhu proměnit v úlisnost své druhé postavy. Přesto i on jede jen jakoby podle jakési šablony a není na jeho výkonu vidět moc vlastní invence. Zato Cliffton Collins Jr. je po všech stránkách tragický a na první pohled nesympatický, čemuž ještě sveřepě pomáhá svým (ne)hereckým výkonem.
