Frankenstein (1994)

100%
Nevím sice, kolikáté přesně to je filmové zpracování snad již kultovního hororového příběhu, vím však jistě to, že je to naprosto bezchybné a povedené filmové zpracování.

Frankenstein

Frankenstein

Velká Británie/Japonsko/USA, 1994, 118 minut

 

Režie: Kenneth Branagh

Scénář: Steph Lady

Hrají:

Robert De Niro (Monstrum)

Kenneth Branagh (Victor Frankenstein)

Helena Bonham Carter (Elizabeth)

Ian Holm (Frankenstein sr.)

 

Victor Frankenstein vyrůstá v Ženevě v rodině známého lékaře. Jeho radostné dospívání obklopené rodičovskou láskou i narůstající láskou adoptivní sestry Elizabeth naruší tragická smrt matky. Victor propadne depresím, při své touze po vědění se dá na studia lékařství a odjíždí studovat do Ingolstadtu. Zde nijak neskrývá svou touhu porazit smrt a uměle stvořit život. Se svými postoji tvrdě naráží, pomůže mu však profesor Waldman, který se o podobné věci již kdysi pokoušel. Po Waldmanově tragické smrti se Frankenstein uzavře ve své laboratoři, zcela propadá svým výzkumům a pokusům a zatímco celé město sužuje epidemie cholery, dojde ke svému cíli. Vytvoří život, oživí lidského tvora poskládaného z různých částí několika lidí (včetně Waldmanova mozku a trupu a hlavy jeho vraha). Ihned poté si však uvědomuje, co udělal a snaží se monstrum zničit. Myslí si, že se mu to povedlo, monstrum však mrtvé není, ukradne Frankensteinovy zápisky a uteče. Po přečtení deníku se rozhodne Frankensteina vyhledat. Frankenstein se zatím zpět v Ženevě chystá oženit s Elizabeth. Když ho monstrum nalezne, chce po něm jediné, buď mu vytvoří družku, nebo ho on o jeho družku připraví.

Victor Frankenstein to odmítne…

Frankenstein

Nevím jak vás, ale mě osobně slavná a hvězdná herecká jména v hororových filmech spíš odrazují a jako by varují: „Pozor, to nedopadne dobře.“ Většinou se to pak i vyplní, kdoví proč. Důvodů může být mnoho, shrnul bych to asi tak, že protože tam jsou herecké hvězdy, film se snaží tvářit strašně áčkově (nebo takový je), což samozřejmě stojí dost peněz, a tak ve snaze o co největší přístupnost či atraktivnost, se snaží být okázalý a zajímavý pro co největší skupiny/sorty lidí, což většinou to hororové ve filmu zatlačí až někam do pozadí. Samozřejmě tomu nemusí být vždy a určitě se pár (dost) výjimek najde.

I proto jsem k tomuto zpracování Frankensteina přistupoval s rozpaky. Ostatně, Branagha mám zafixovaného hlavně jako charakterního herce, ale režisér hororové klasiky? Čekal jsem hlavně historické kostýmní drama. Ostatně, vždyť se děj odehrává na konci 18. století. A kolik jsem již viděl filmů, kde různé okázalé kostýmy, vypiplané kulisy a květnatá mluva zatlačily příběh do tmavého kouta a nepustily jej ke slovu.

Ale chyba lávky.

Je to kluk!

Pokud existuje nějaký subžánr hororového žánru, který by se dal nazvat romantický horor, určitě jeho nejlepším představitelem nebude „Stmívání“, ale právě Branaghův „Frankenstein“.

Branagh totiž dle mého názoru dokázal takřka nemožné – ano, jeho zpracování je (hodně) dramatické (Victorovo dětství, Monstrum a chudá rodinka), romantické (Victor vs. Elizabeth vs. Monstrum), okázale historické (ony načančané kostýmy a dekorace – monumentální schodiště ve Frankensteinově domě mě fascinuje doteď), ale hlavně, je i řádně hororové (Monstrum a příběh samotný), dokonce i překvapivě brutálně krvavé (vytržené srdce). A toto všechno Branagh dokázal skvěle skloubit, propojit a ukočírovat tak, aby nic z toho příliš nevyčuhovalo a nezastiňovalo ostatní, aby se všeho dostalo přesně tolik, kolik si příběh a jeho zpracování žádá a zaslouží.

Je třeba říct, že se Branagh knižní předlohy držel docela věrně. Pokud jste ji ještě nečetli, přibližně přesně takhle svobodomyslná Mary Shelley (jejím otcem byl ostatně anarchista William Godwin, za sympatizanta anarchismu se poté provdala) někdy v první půli 19. století napsala svůj příběh o zodpovědnosti vědce za své poznání a trestu za hraní si na Boha, o jakýchsi ne morálních, ale čistě lidských hranicích vědeckého poznání a bádání či zodpovědnosti za své činy jako takové. Ostatně, o mnohovýznamnosti díla Mary Shelley se diskutuje dodnes.

Frankenstein

Ani nevím, co popsat a pochválit dřív. O příběhu tu již byla řeč. Kamera, střih? Nenapadá mě jediný špatný či nějak nesedící záběr či střih. Scénář, režie? No, možná některé ty romantické scény jsou trochu na hraně únosnosti (hlavně co se Elizabeth týče), ale vzhledem k tomu, v jaké době se příběh odehrává, se to dá snést. Jinak žádné hluché scény, při nichž byste sledovali hodiny, kolik ještě zbývá do konce filmu, žádné extrémní nelogičnosti či bezduché dialogy. Po téhle stránce film odpovídá příběhu. Slavný velký příběh byl natočen v rámci svých kvalit.

Krátce se musím zmínit o maskách. De Niro v roli Monstra nemusel ani moc hrát, jeho maska byla děsivá až nechutná sama o sobě. A dobrá natolik, že mi po chvíli ani nepřišlo, že to je maska a nesnažil jsem se za těmi jizvami a stehy hledat De Nirovu tvář. Podobně je to v závěru filmu i s Elizabeth Heleny Bonham Carter – tohle se prostě povedlo.

Již jsem mluvil o hercích, takže alespoň letmo. Slavných jmen jsem se bál zbytečně. Všichni dokázali, že jsou herci právě tím, že to zahráli skvěle. Roberta De Nira nějak zvlášť nemusím, líbil se mi asi jen ve dvou třech filmech. O hororový žánr (nebo spíše o hororově laděné thrillery) se letmo otřel několikrát, podle mě ne moc zapamatováníhodně – jeho ďábel v Angel Heart je až tragický, Richard Wellse z „Godsend“ snad ani nestojí za řeč, prostě to odehrál a tím to končí. K jeho nejlepším rolím pak zcela jistě patří Max Cady z „Mysu hrůzy“. Frankensteinovo Monstrum považuji za jeho vůbec nejlepší herecký výkon obecně, jeho nejpovedenější spojení jeho jako herce s postavou jako fiktivní bytostí. Kenneth Branagh jako Victor Frankenstein jen potvrdil svůj post charakterního herce, předvedl přesně to, co role potřebovala.

Trošku zklamáním pro mě byla má oblíbenkyně Helena Bonham Carter. Jistou dobu se o ní tvrdilo, že je to herečka převážně kostýmových rolí, tedy přesně typ Elizabeth. Bonham Carter není prvoplánovitě a na první pohled hezká herečka, proto je u ní jistá záruka – není obsazována jen pro tělesný vzhled. Přesto je to vnitřně hezká žena (prostě u ní potřebujete víc než jen letmý pohled, abyste pochopili, jak je jako žena jako celek takřka dokonalá), jejíž předností je však to, že je to v mnoha ohledech zajímavá žena a co se herectví týče – je to skvělá herečka. Přesto pro mě byla její Elizabeth, podotýkám, že jen do určitého okamžiku, trochu zklamáním. Její závěrečný výstup však stojí za to. Nemíním zde zmiňovat všechny herce, jako posledního si vyberu Johna Cleese, jehož herecký výkon zde za zmínku nepochybně stojí. Už jen proto, že jsem si celou dobu nebyl jistý, zda to je on a potvrdily mi to až závěrečné titulky. Pro toho, kdo jej má zafixovaného jako intelektuálně potřeštěného komika z „Monty Python Flying Circus“, „Hotýlku“ nebo mnoha komedií (včetně dvou bondovek) bude jeho zcela vážnou postavou prof. Waldmana, vypadající jako takřka šedesátiletý vlasatý rocker, překvapen stejně jako já.

Frankenstein

Na dokonalosti filmu se podstatnou měrou podílí i hudba. Představte si hudbu k filmu z konce 18. století, jde o silné drama s příměsí romantiky a drsnějšího thrilleru… Tak ano, přesně taková ta hudba je, silná a úderná tam, kde má být, tichá, táhlá a rozmarná tam, kde je to třeba.

Závěrem mi zbývá říct jen pár pochvalných vět. „Frankenstein“ mě opravdu překvapil svou sílou, úderností a zpracováním. Celé dvě hodiny mě držel a nepustil, uplynuly tak rychle, že mi to až bylo líto.

Hororové filmy (příšery, vědci, vrazi, mysteriózní)


Přidat komentář