Ivan Kučera: Lesy
e-kniha, vlastní náklad, 2014
Kučerův dvorní policajt Enzechštejn se nejen díky záporům hlavního města, které jej začaly stravovat a ovlivňují jeho život, ale i kvůli zdravotním problémům manželky stáhl z velkoměsta zpět do malé rodné horské obce Ostrý Pichliač, kde působí jako šéf obecní policie. Jenže i malá horská víska má svou temnou stranu. Enzechštejn je jeden z mála lidí, kteří věří na místní legendu – ženu, která se narodila jiná, utekla do místních lesů a zdivočela. Enzechštejn to totiž nepovažuje za legendu ale krutý fakt, je přesvědčen, že dcera Ráztočných pořád žije, potuluje se po okolí, děsí přistěhovalce a zabíjí nejen zvířata, ale poslední dobou i místní lidi. Do starého domu po rodině Ráztočných se nastěhuje mladý velkoměstský pár třicátníků. Erikovi se zrovna podařilo prodat svůj první román a za honorář se s ženou rozhodli koupit dům někde na samotě. Oba doufají, že jim to pomůže překonat krizi kvůli Erikově neplodnosti. Jenže o dům jakoby se zajímal ještě někdo. Předchozí majitelé z domu prakticky uprchli vyděšení po několika týdnech, Erik v jeho okolí slýchá podivné zvuky. A pak se jednoho dne z lesa vynoří ta mladá dívka.
Jedno se Kučerovi musí nechat. Po přečtení jeho dvou románů mě na Slovensku do lesa nikdo nedostane ani párem volů. Dokáže je popsat tak atmosféricky a tajemně, až z toho mrazí. Což je jednou z nejlepších složek tohoto románu, trefně nazvaného Lesy.
K dalším pozitivům tohoto převážně mysteriózního thrilleru patří vcelku příjemně a realisticky vykreslené charaktery jednotlivých postav (a že jich není zrovna málo), opravdu příjemně mrazivě houstnoucí atmosféra, po dlouhou dobu budovaná prakticky z ničeho, jen pomocí občasných náznaků, narážek, připomínek a působivými popisy prostředí. Pozitivně se mi jevila i všudypřítomná všeobecná negativnost. Opravdu, v románu prakticky nenajdete nic pozitivního, žádnou postavu, která by se jevila být šťastnou (snad kromě okrajového objevení se chlastuplných prostitutek velebícího vydavatele, ten je však pro samotný děj či zápletku prakticky bezvýznamný) nebo operovala byť jen stopou pozitivního myšlení. Je to zajímavý obraz doby a prostředí, v němž se román odehrává, taková už je občas prostě realita. I když je asi třeba uznat, že v tomto ohledu to občas autor trochu přepískl, neboť tu a tam nedokázal skrýt, že si mnohé věci nemyslí jen jím vytvořené postavy, ale on sám. Je otázkou, nakolik to čtenář a čtenářka budou vnímat negativně. Na rozdíl od předchozího Kučerova románu „Kozí ludia“, příběh „Lesů“ ubíhá plynule, bez větších záseků a zadrhnutí, dokáže pohltit, strhnout, zaujmout, obejmout. Ivan Kučera se po několika příjemných povídkách a z jisté stránky trošku rozpačitého prvního románu vypracoval v autora, který ví, jak napsat zajímavý a poutavý příběh, jak zaujmout a udržet pozornost. Příběh jede jako nůž máslem. Po většinu času.
I přesto to občas trošku zadrhne. Hlavně jakousi filmovostí vyprávění. Toto negativum se ani tak neodvíjí od samotného průběhu příběhu a vyprávěni, jako spíše od prostředí, v němž se příběh odehrává. Odehrávat se to např. v USA, asi by to čtenáře tak moc netrklo, protože tam se přece dějí různé (ať už pochopitelné či nepochopitelné) věci, ale jelikož se příběh odehrává v prostředí, které vlastně známe, žijeme v něm taky, pravděpodobně překvapí, jak se některé věci tu a tam uskuteční nebo vyřeší najednou hrozně rychle, jako by to byly běžné věci (a jako, že nejsou). Dá se to sice odmávnout tím, že je to v podstatě jen literární fikce, ale přesto ta kontrolka někde v hloubi zabliká.
Ivan Kučera si „Lesy“ vydal opět vlastním nákladem. Bylo by tedy asi zázrakem nenapsat nic k redaktorské práci, ta ale bohužel poslední dobou dost pokulhává i u profesionálních výtisků, PR bestsellery nevyjímaje. V tomto ohledu bych zmínil asi jen fakt, že tam (minimálně, vybavím si snad jen dva případy) v obecné er formě vyskočí ojediněle najednou ich forma. Jde o autorovo zapomenutí se nebo byl román původně psán v ich formě a při převodu to bylo přehlédnuto?
Jak už jsem zmiňoval na začátku, „Lesy“ jsou vlastně jen dalším rozšířením Kučerova tvůrčího universa. Jednou z hlavních postav je jeho dvorní policajt Enzechštejn, který se mihl v několika Kučerových povídkách a na skok se objevil i v jeho prvním románu „Kozí ludia“. Nejen na ty, ale i na minimálně jednu Kučerovu povídku příběh „Lesů“ okrajově odkazuje, hovoří se v něm o některých postavách z „Kozích ludí“ a i ten prostitutkofilní vydavatel (včetně jeho vydavatelství a baru) vlastně původně pochází z „Kozích ludí“. Při čtení to však nijak nevadí. Nemusíte nic z toho znát, abyste si „Lesy“ užili. O nic nepřijdete. Naopak, „Lesy“ vás možná přimějí se po těch ostatních zásecích Kučerovy tvorby poohlédnout. Vnucuje se však otázka, jak dlouho je možné takto pokračovat a jak dlouho to bude čtenáře i autora bavit. Bude zájem o v podstatě ucelenější prostředí, známé postavy a jejich nové osudy udržitelný? Neznudí se Kučera v očích čtenářů reálnou absencí nových, čerstvých a originálních věcí? Dokáže svou schopností vymyslet, vybudovat a napsat dobrý příběh udržet na sebe upřenou pozornost dlouho? Bude jeho výhodou současná chuť po rozsáhlých sériích? Kdo ví. Faktem však je, že i ve třetím Kučerově románu, z něhož je v závěru „Lesů“ jako epilog krátká ukázka, se setkáme s některými starými známými.
Na závěr jsem si nechal závěr. Ten mi totiž připomněl polský film Alchemik, jehož závěr je natolik překvapivý a nečekaný, že se diváci dodnes nemůžou shodnout (a vlastně ani já), zda je (pro film) dobrý nebo špatný. I když závěr „Lesů“ vysvětluje hodně, k celému příběhu mi moc nesedí. Zdá se, že v mých očích a v mém vkusu si Kučera závěr románu vždycky pokazí. Pravda, v „Lesích“ si to nechal až na závěr, a nezačal s tím už v půlce románu jako u předchozích „Kozích ludí“, ale i těch pár závěrečných stránek celý vybudovaný svět strhlo prudce k zemi a zavedlo někam, kde se najednou necítím příjemně, spíše jen nevěřícně valím bulvy a nechápu. Možná… Možná se Kučera nechal až příliš moc pohltit snahou popkulturně odkázat na své vzory.
Šokující a překvapivý závěr? To patrně ano, ale ne v tom pozitivním významu. Ta ostrá závěrečná žánrová zatáčka (nebo spíše odbočka?) vás totiž může zavést na cestu, která se vám nebude moc líbit. Mě se to tedy, na rozdíl od předchozího souvislého a poutavého děje, moc nelíbilo. Tak snad třetí román si to u mě závěrem nepokazí.
V každém případě, „Lesy“ jsou Kučerovým krokem dopředu. Po většinu četby jsem byl chycen a těšil se a čekal na závěr a rozuzlení. To mě sice zklamalo, ale říká se, že cesta je důležitější, než její cíl, což by se dalo přesně parafrázovat na „Lesy“. Ta cesta je fajn. Rozhodně „Lesy“ mohu doporučit. Třeba vám závěr nebude připadat tak divný jako mně. Třeba na vás naopak bude působit přesně tak, jak asi autor chtěl. Anebo vás, stejně jako mně, zarazí, ale pořád budete cítit radost z dobře napsaného toho, co mu předchází. Čehož je proporčně mnohem více, než těch pár stránek závěru.
Román si slovenští zájemci mohou koupit ve formátech epub, mobi a pdf za 4,95 € na slovenské verzi serveru Martinus a čeští zájemci za 119 Kč na českém serveru Martinus. Kniha je v každém případě psána ve slovenském jazyce.
