Podstata strachu: Jedinečná šance
Fear Itself: Chance
USA/Kanada, 2009, 40 minut
Režie: John Dahl
Scénář: Lem Dobbs, Rick Dahl
Hrají:
Ethan Embry (Chance Miller)
Vondie Curtis Hall (Walter Markham)
Christine Chatelain (Jackie)
Chance Miller je typický loser, kterému poctivá práce nevoní („na práci je lidí dost“), místo toho se věnuje různým tutovým obchůdkům, jež jej konečně mají vytáhnout z bahna bídy, nezaplacených účtů, dlužného nájemného a věčných dluhů, které se však vždycky ukážou být jen chimérou či podvodem, který nepřinese nic, ani kýžené bohatství. Nejen, že Chance o každém svém novém obchodě – tentokrát to konečně vyjde a vyřeší se tím všechny problémy! – přesvědčuje všechny okolo, včetně své přítelkyně Jackie, které již docházejí nervy, on je o tom přesvědčen sám.
Považte sami, na večírku vám majitel starožitností, jistý Walter Markham, řekne, že nějaký muž vlastní drahou starožitnost, jejíž ceny si však není vědom, a že kdyby starožitník mohl, dal by za tu starožitnost až 45 000 dolarů. No, není to lehká a jistá tutovka? Stačí si jen napůjčovat peníze a nabídnout majiteli oné věci 20 000 dolarů. A pak už jen s ní šupky dupky za Markhamem pro pětačtyřicet táců. Jenže nebyl by to Chance, aby mu starožitník neřekl, že to je pech, protože ta věc nakonec není tak stará, jak si myslel a může mu za ní dát jen 5 000. Nenasralo by vás to natolik, že byste starožitníka zabili?
Psychologický horor může být za jistých okolností opravdu silným a přímým tahem na bránu (např. Session 9), jenže poslední dobou jsou si tyto příběhy podobné jako vejce vejci a motají se kolem jedné jediné (ze všech možných) pointy a začíná to být místy již nudná, nezajímavá rutina. „Chance“ zašel ještě dál. Je to nesmyslný, bezpointový (ono jakou to může mít pointu, když ji autoři vyzradí ještě v první čtvrtině příběhu, a to dost nepromyšleným a trestuhodným způsobem?), nelogický a hlavně bezdůvodný příběh o ničem. A k tomu natažený na 40 minut, což je další kámen úrazu, protože něco, co by mohlo být odvyprávěno za 10 minut, se pro potřeby seriálového dílu tvůrci pokusili natáhnout ne moc povedenými bezduchými rozhovory, nelogickým chováním hlavního hrdiny (když v napjaté situaci najednou potkáte sám sebe, zřejmě své druhé já, a vůbec, ale naprosto vůbec nic to s vámi neudělá, ani se nad tím nepodivíte, to už je na tom logika opravdu hodně špatně), prázdnými scénami a pokusy nějak tomu nahodit auru jakési atmosféry (zrcadlo). Nic z toho se tvůrcům nepovedlo. Nedostane se vám jediné odpovědi, či alespoň náznaku proč se děje, co se děje, jak k tomu vlastně došlo, co je toho příčinou a v podstatě u samého konce ani nevíte, co přesně se stalo, jestli se opravdu stala minimálně polovina věcí, které jste viděli a hlavně, jestli se vůbec stalo to, co si na základě zmateného, nelogického a nic nevysvětlujícího děje myslíte, že se stalo.
„Jedinečná šance“ nemá, čím by alespoň trochu zaujala. Pokud je celá série „Podstata strachu“ označována za slabou a nejednou až nekoukatelnou, tohle je jeden z důvodů těchto hodnocení. Naprostá ztráta času. Tenhle díl je na tom tak špatně, že se nedají ohodnotit ani herecké výkony. Hlavní hrdina je prostě loser se vším všudy, nesympatický, nijak s ním nedokážete soucítit, naopak, podobným lidem jen přeji to, co se jim děje. Stejně jako je nevýrazný on sám, je nevýrazný i jeho herecký představitel. Chance totiž nešel pojmout jinak. Trochu zajímavý a herecky v pohodě je starý antikvář v podání Vondieho Curtis-Halla, ten má alespoň lehce šmrnc a trochu se vám rozsvítí – ten jeho ksicht jste již určitě v nějakém filmu viděli. Chancova přítelkyně je jen hezkou dekorací do počtu a policista jen součást té vaty, která má vyplnit na daný příběh až příliš dlouhou stopáž.
Již jsem v nějaké recenzi použil příměr o nafouknutém pytlíku a slabém pufnutí místo očekávané rány. Tvůrci „Jedinečné šance“ se ten pytlík snaží, v očekávání velké rány, bouchnout, aniž by ho vůbec nafoukli. Jestliže jsem dílu s názvem „Dokud nás smrt nerozdělí“ dal 0 % za to, že nedokázalo zajímavě odvyprávět za daných okolností dobrý příběh a zajímavou zápletku, „Jedinečná šance“ dostává nulu za to, že se vůbec pokusil odvyprávět něco, co vůbec nestojí za řeč. Jedna z nejzbytečnějších věcí, co jsem viděl.
