Příliš dokonalá podoba
Dead Ringers
Kanada, USA, 1988, 116 minut
Režie: David Cronenberg
Scénář: David Cronenberg a Norman Snider podle románu Bari Wood a Jacka Geaslanda
Hrají:
Jeremy Irons (Beverly Mantle / Elliot Mantle)
Geneviève Bujold (Claire Niveau)
Heidi von Palleske (Cary)
Barbara Gordon (Danuta)
David Cronenberg je mistrem lidské psychiky, mistrem temnoty, která se skrývá v každém z nás, ukazuje nám, čeho jsme schopni, když se propadáme hlouběji a hlouběji do svých temných tužeb a potřeb. Jeho „Moucha“ je naprosto geniálním filmem o šíleném vědci, kde samotné sci-fi není tím zásadním. Jeho Mláďata jsou zase ukázkou toho, jakou hmotnou podobu může mít zlo, které se skrývá v ženě. Jak doslova lze vzít pojem „dostaň to zlo ze sebe“. A o čem je „Příliš dokonalá podoba“? Vlastně je to příběh o lásce, jak bratrské, tak i milenecké.
Beverly a Elliot jsou bratři, dvojčata, i když to jméno prvního možná úplně nenapovídá. Již v dětství měli zálibu v podivnostech, rýpali se v lidském těle, i když se jednalo pouze o model. Díky tomu se ale naučili rozpoznávat lidské vnitřnosti, byli schopni pak přejít na lékařskou školu a zde se stát experty v oblasti gynekologie. V krátkých úvodních epizodách se s nimi seznamujeme, pozorujeme jejich růst, až zakotvíme v době, kdy mají již zavedenou ordinaci, jsou experty a v současné době mají i jednu pacientku. Je to herečka, která má specifickou mutaci – její děloha je roztrojená. Postava Claire je důležitá především proto, že ona je hlavním katalyzátorem událostí, ke kterým ve snímku dochází.
Beverly a Elliot jsou bratři, kdy každý je naprosto jiný. Beverly je spíše introvert, génius a specialista, Elliot je zase extrovert, spíše ten, který vystupuje navenek, i když nebude o nic hloupější. Každý je jiný a každý je naprosto výtečně zahraný Jeremym Ironsem, hercem, který by zase měl dostat pořádnou roli, která by mu pasovala. Tohle je pan herec a ne někdo, kdo by se měl profilovat rolemi ve filmech jako „Eragon“ nebo „Růžový panter 2“. „Příliš dokonalá podoba“ je jeho mistrovstvím, stejně jako mistrovstvím Cronenbergovým, který se výtečně vypořádal s tím, že neměl k dispozici skutečná dvojčata, ale jen jednoho herce. Obecně je možné říct, že vizuální a triková stránka jsou pro Cronenberga vždy určující a zvládá je skvěle.
Co determinuje náš život? Podle všeho jsou to lži a nedorozumění. Beverly se propadá do spirály šílenství, která zasahuje toho nejbližšího člověka, jen díky tomu, že zavolá na telefonní číslo a zvedne to nesprávná osoba. Od toho se pak odvíjí všechno zlé, co se postavám stane. Nejsou to velké události, které nás formují, právě naopak. Jsou to drobnosti, které nás ničí, které nám dovolují poznat hloubku naší niternosti, v níž se skrývá temnota, jež je mnohdy nepopsatelná a neočekávaná.
Cronenberg je mistrem temných zákoutí naší mysli, orientuje se v nich jako málokdo a dokazuje nám, jak mistrovsky za ty roky svou oblíbenou látku zvládá. V každém jeho filmu jsme svědky toho, co je v člověku temné, každý film je přesto jiný, nový a jedinečný. Když jsem psal tuhle recenzi, ještě jsem neviděl snímek Nebezpečná metoda, ale jednalo se o jeden z mnou velmi očekávaných snímků.
Hodnocení: 75%
