Zmartwychwstanie Offlanda
Polsko, 1967, 27 minut
Režie: Jerzy Zarzycki
Scénář: Zdzisław Skowroński
Hrají:
Andrzej Antkowiak (Offland Helton)
Wanda Koczewska (Offlandova žena)
Piotr Pawłowski (Lilus-Cagliostro)
Ryszard Barycz (Frazer)
Mladý, talentovaný a nadějný sochař Offland Helton je nevyléčitelně nemocný, smrt již takřka tluče na dveře. Jeho přítel Frazer mu poradí, aby navštívil doktora Liluse-Cagliostra, který zrovna projíždí městem. Lilus-Cagliostro je podivný člověk, prohlašuje o sobě, že žije již několik staletí a kromě lékařství se věnuje i magii. Offlandovi sdělí, že je opravdu smrtelně nemocný a s největší pravděpodobností brzy zemře, chce-li však, a bude-li s tím souhlasit Offland i jeho krásná milující žena, může zařídit, že zemře jen na rok, pak se vrátí zpět a bude žít tolik dní, kolikrát za ten rok jeho žena vysloví Offlandovo jméno. Po roce se Oflland opravdu vrátí…
Hned úvodní vteřiny ve mně silně evokovaly vzpomínku na závěrečnou scénu Carpenterova „Vládce temnot“. Následuje po všech stránkách (hudba, kostýmy, dekorace, herecké výkony) úchvatná, lehce surrealisticky pohádkově groteskní hřbitovní scéna, která však, ve spojení s podmanivou hudbou, vytváří silně strašidelnou atmosféru. Tato scéna mě okamžitě uchvátila. Ponurý zamlžený hřbitov a jeho až děsivě makabrózní strážce seržant Drue, z jehož šklebu mi běhal mráz po zádech. Takřka jsem chrochtal blahem a s velkým zájmem očekával věcí příštích. Naneštěstí se ukázalo, že hřbitovní scény jsou takřka tím jediným, čím (a to hlavně po vizuální stránce) film zaujme.
Samotný Offlandův příběh je totiž jaksi plochý, fádní, nevýrazný a nezáživný. Nemá, čím by zaujal, odvíjí se předvídatelně a tak nějak automaticky samospádem. Každá následující vteřina je pouhou nevyhnutelnou nutností, aby děj držel pohromadě, je tím nejprostším základem, na němž příběh stojí, bez jakékoliv nadstavby či architektonických vychytávek. Přirovnal bych to k domu – jeho základy jsou nezbytnou nutností a jsou patrně tím nejdůležitějším pro to, aby dům stál jak má. Jenže základy zřejmě zpravidla nebudou tím, čím vás nějaký dům zaujme a uchvátí, protože jednak nejsou vidět a jsou jakoby jakousi tušenou samozřejmostí. Dům vás zaujme právě svojí nadstavbou, tím, jak je řešen a navržen, jak je architektonicky vypilován, jaké má různé vychytávky, modernosti a v neposlední řadě samozřejmě celkovým vzhledem. Tohle všechno „Zmartwychwstanie Offlanda“ postrádá. Je to pouhý základ, na němž není vystavěno nic. Jediným štěstím je, že ten příběh má alespoň jakýsi závěr, jakousi vidinu světla v dáli, k němuž je potřeba se dostat. Jenže se s tím děj moc nenamáhá a k tomu konci se jen tak tak došourá.
Nezdá se však, že by to byla chyba jen filmových tvůrců. Z celého díla jsem získal dojem, že Alexandre Dumas mladší, podle jehož povídky je film natočen, nemá pro mysteriózně-hororový žánr vlohy (a nebo měl při psaní špatný den). To je však pouze domněnka, protože jsem předlohu nečetl. Nezdá se mi však, že by scénárista s režisérem dokázali takhle zmršit jinak dobrou povídku. Obzvláště, když jejich film obsahuje několik důkazů, že to byli právě oni, kdo dokázal celý příběh s vypětím všech sil a prostředků vytáhnou alespoň na hodně slabý průměr. Příběh je jinak bez konfliktu, bez střetu, bez jiskření, bez energie.
Samotný Offland Helton je neuvěřitelně nezáživná postava. Je to strašně odevzdaný člověk, který vše, co jej potká, bez řečí přijme, aniž by se snažil dát alespoň trochu najevo, jaký z toho má pocit, když už se tedy nijak nesnaží svůj osud a život změnit, nebo zabránit tomu, co ho čeká. Mám zemřít? No tak fajn, prostě budu sedět a zemřu. Žena na mě zatím zapomněla a našla si někoho jiného? No tak hlavně, aby byla šťastná! Chceš mě seknout sekerou do hlavy? Tak hlavně, prosím, si dej záležet, aby to bylo rychle, moc mě to nebolelo a abys to kolem moc nezasvinil. Chceš, abych k tobě stál čelem nebo zády? Offland postrádá jakékoliv stopy a známky resistentního přístupu k okolnímu životu a jeho vlivu na něj samotného a jeho osud. Offlandův herecký představitel, scénárista a režisér se svorně snaží, abyste si Offlanda během pár minut znechutili natolik, že kdyby se vám dostal do rukou, dáte mu pár facek a řeknete mu, jestli je normální, ať se vzpamatuje a něco se sebou dělá. Na to, že je hlavní postavou příběhu, nepředvede naprosto nic. Jako by o tuto výsadu (nebo čest, ale o té se v jeho případě mluvit opravdu nedá), vůbec nestál a nejradši by tu horkou bramboru hodil někomu jinému.
Vezmeme-li to po stránce výraznosti, tuto pomyslnou bramboru určitě chytil Piotr Pawłowski, jehož lékařský mág Lilus-Cagliostro má výrazné charisma. Že osobně znal někoho z vaší rodiny v dobách třetí křižácké výpravy (což už bude pěkných pár století), vám sdělí tak sebevědomě a ležérně, že tomu tak určitě bude. A že mu nevěříte je mu upřímně u prdele. Kombinace hercovy tváře, hereckého podání Lilus-Cagliostrovy role a gotického nádechu příběhu mi okamžitě připomnělo (v tom pozitivním smyslu) Vincenta Price blahé paměti.
Pro divácké ceny v kategoriích nejlepší, nejzajímavější, nejcharakternější, nejhumornější, nejoduševnělejší a nejprožitější role by si zřejmě s nějakým vozíkem, aby tu hromadu sošek odnesl, došel strážce hřbitova, seržant Drue v úchvatném podání Jana Kobuszewského – opravdu výrazná, procítěná, nepříjemné mrazení vyvolávající a poměrně zdařile hláškující postava.
Po počátečním nadšení mě „Zmartwychwstanie Offlanda“ hodně zklamalo. Už nevím, k čemu bych to přirovnal. Kdysi jsem na internetu viděl krátké video, kde stál na lesní silnici jelen a lovec se na něj chystal vystřelit. Točeno to bylo z pohledu lovce. Hezky jste viděli hlaveň pušky, mušku a v rovné přímce před ní na silnici před posedem stojícího statného jelena. Chvilka napětí, ozve se rána výstřelu a napjatě očekáváte, že se jelen skácí k zemi, nebo alespoň uteče. Jenže lovec minul a s jelenem to ani nehnulo. Ani se neskácel, ani neutekl, jen tam dál stál a hleděl do dáli. Nevím, jestli to bylo nahrané nebo se to fakt stalo, ale tak nějak by to vystihovalo můj pocit z filmu. Spousta hluku, spousta vnadidel (filmový hřbitov řadím na třetí příčku mého soukromého žebříčku nejpůsobivějších filmových/hororových hřbitovů hned za Midian z „Plod noci“ a hřbitov z Dellamorte Dellamore), spousta příprav, snahy a energie a nakonec nic z toho.
Obrovské díky patří alespoň za to pozlátko, kterým se jinak suchý a nezáživný příběh honosí a bez nějž by film zapadl hluboce do bahna podprůměrnosti.
