Dellamorte Dellamore
Dellamorte Dellamore
Itálie, Francie, Německo, 1994, 105 minut
Režie: Michele Soavi
Scénář: Gianni Romoli podle románu Tiziana Sclaviho
Hrají:
Rupert Everett (Francesco Dellamorte)
François Hadji-Lazaro (Gnaghi)
Anna Falchi (Žena)
Mickey Knox (Straniero)
Michele Soavi a jeho dva horory „Dellamorte Dellamore“ a „Deliria“ se zapsaly do historie jako jedny z posledních skutečně dobrých italských hororů. V současné době režisér natáčí především pro televizi a na žánr pozapomněl. A tak jediným mužem, který natáčí italské horory a je po světě známý, je Lamberto Bava, syn úspěšnějšího Maria. Bohužel Lambertovy poslední filmy nejsou hodnoceny tak vysoko jako filmy jeho otce, který je skutečným klasikem italského hororu spolu s Dariem Argentem a Luciem Fulcim. Ale vrátí se nám i Dario Argento se svou vlastní verzí klasiky „Dracula“ a dokonce se vrací ve 3D.
Filmem „Dellamorte Dellamore“ (je známý také pod anglickým názvem „Cemetery Man“) je ukázkou toho, že nejen Peter Jackson, Sam Raimi nebo Stuart Gordon jsou schopni natočit skutečně dobrou horor komedii, kde je gore protknuto skvělým černým humorem, u kterého se skutečně zasmějete, pokud vám není podobný žánr cizí.
Film vypráví o Francescovi Dellamortem, kterého si zahrál Rupert Everett. Dellamorte je hrobník, který se musí vypořádávat s nepříjemným problémem. Mrtví, kteří jsou na jeho hřbitově pohřbeni, se vracejí pár dní po pohřbu jako zombie. Město v tom nevidí přílišný problém, ale Francescovi to ztrpčuje život. A to hlavně ve chvíli, kdy pochovají starého nebožtíka a jeho žena často chodí na hřbitov. Nutno říci, že žena je velmi mladá a velmi krásná. Dellamorte se do ní okamžitě zamiluje a získá ji přes její lásku ke kostnicím. Bohužel nebožtík se probudí a dívku kousne. Francesco ji ze zvyku zastřelí, když se dívka probudí.
Tímhle podivné události teprve začínají. Dellamorte zjistí, že dívka není tak úplně mrtvá, navíc jí vidí všude. A tak ji nezabije jen jednou. Ale samozřejmě se musí starat o hřbitov, kde to začne vřít, protože došlo k nehodě plného autobusu, a to je práce na hodně večerů. Naštěstí mu pomáhá jeho přihlouplý pomocník Gnaghi, který se také zamiluje. Co na tom, že jeho vyvolená je mrtvá? A co na tom, že má jen hlavu? Do toho všeho se ještě Francescovi zjeví Smrt, které se příliš nelíbí, že zabíjí mrtvé, když je to její práce. A tak nabádá Francesca, aby radši šel po živých. A k tomu nakonec dojde. Z Dellamorteho se stává v podstatě masový vrah, aniž by mu to kdokoli věřil. Absurdnost je zde dotažena skutečně do konce, což jen umocňuje humornost celého snímku.
Zaměřeno je hlavně na postavu Francesca Dellamorteho. Rupert Everett mu dal dostatečné charisma a hlavně klid, který kontrastuje s jeho činy. Jeho výkon pasuje do filmu dokonale. Vše je pak zakončeno zvláštním finále, které je naprosto v souladu se zbytkem filmu. Dosažení konce světa je symbolické, ať už citováním básně, anebo samotnými obrazy, které jsou součástí téhle scény.
Italský horor ukázal, že měl svou sílu ještě dlouho po šedesátých a sedmdesátých letech. Říkám si, že je škoda, že vyhasnul a v současné době se horor přesunul především do Asie, kde rozhodně kvalita existuje, i když nutno říci, že filmy se zde často navzájem vykrádají. Těším se, jestli zase jednou přijde italský horor, který naváže na staré mistry. Uvidíme. Snad tomu tak bude.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Skvěle podané gore, jež je doplněno výbornými scénami, vtipem a skutečně zajímavým a originálním příběhem, kterým prochází postava hrobníka. Další postavičky a figurky jsou jen kořením tohohle filmu, jako třeba slečna Chiaromondo, která nám doslova chřadne před očima.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Horor spojený s černým humorem prostě nemusí sedět každému, ale pokud jste obdivovateli filmů Braindead, Evil Dead, „Re-Animátor“ a podobných snímků, „Dellamorte Dellamore“ vám rozhodně padne do noty.
