Corey Haim

Takto by zněla smsková verze profilu. Corey Haim si však zaslouží znaků mnohem více. Byť by se to, s ohledem na žánrové zaměření těchto stránek, nemuselo zdát. Narodil se den před Vánoci roku 1971 v kanadském Torontu obchodnímu zástupci a počítačové operátorce. Kvůli Coreyho plachosti se matka rozhodla zapsat ho, společně s jeho o dva roky starší sestrou Carol, do kurzu herectví. Corey o kurzy zájem moc nejevil, jeho touhy směřovaly spíše k hokeji a komiksům. Když však, opět společně se sestrou, začali navštěvovat různé konkurzy, najednou se na něj začalo štěstí usmívat.

Již v roce 1982 se objevil v seriálu „The Edison Twins“. Herectví ho chytlo naplno a tak odešel ze školy. Výrazněji na sebe upozornil hlavní rolí chlapce na vozíku bojujícího s vlkodlakem v kingovské adaptaci „Stříbrná kulka“ ("Silver Bullet", 1985). Zde se objevil po boku Garyho Buseyho, Everetta McGilla a Terry O'Quinna.

Současně se ve vedlejších rolích etabloval v mládežnických a romantických komediích a získal si pozornost nejen diváků. Za televizní drama „Čas pro život“ ("Time to Live", 1986) získal ocenění Young Artist Award. Mládežnické komedie se na dlouhou dobu staly jeho vlajkovou lodí. Stály u jeho výstupu na vrchol obliby, ta se ale, respektive neschopnost se se slávou nějak schopně poprat a vyrovnat, stala i důvodem jeho pozdějšího pádu. V těchto romantizujících teenagerských komediích uváděl do herectví pozdější hvězdy jako Winonu Ryder („Lucas“, 1986) nebo Heather Graham v „Řidičák“ („Licence to Driver“, 1988). Díky své chlapecké tváři a jisté dávce roztomilosti Corey Haim zvládal hrát pubertální šestnáctileté studenty i s druhým křížkem na krku.

Zásadní obrat v jeho kariéře nastal díky upírskému rockerskému hororu Joela Schumachera Ztracení chlapci ("The Lost Boys", 1987), v němž hrál sice jen vedlejší roli bratra hlavního hrdiny, který se dostává do vlivu rockerské čtveřice upírů, ale poprvé se před kamerou setkal se svým křestním jmenovcem Corey Feldmanem. S ním později vytvořili funkční kamarádskou, pařmenskou a profesní až ikonickou dvojici a natočili společně celkem sedm filmů. A jen tak pro informaci, Feldman má hororů na kontě o něco více než Haim.

Společně se také vydali na pro mnohé rychle proslavené hvězdy klasickou cestu. Plnou alkoholu, večírků, žen a drog. Haim s Feldmanem vymetají večírky, fetují a balí herečky. Haim randí např. s Alyssou Milano nebo Drew Barrymore, zmínky padají i o Victorii Adams (současná Beckham). Už v roce 1988, během natáčení komedie „Řidičák“, je Haim závislý na kokainu.

Ve stejném roce se Haim objevil i v hlavní roli kanadské adaptace sci-fi hororového románu Deana R. Koontze "Pronásledovatelé" („Watchers“, 1988). Hraje zde mladíka s ne zrovna dobrou pověstí, jehož přítelkyni zavraždí zmutované monstrum, které uprchlo z nedaleké tajné vojenské laboratoře. Monstrum je psychicky napojeno na psa, jehož přítomnost nemůže vystát a jediné po čem touží, je jeho eliminace. Podezření nejprve padne právě na Haimova chlapce, ale brzy je jasné, že jde o něco více. Navíc, uprchlý pes, který je hrozně inteligentní a ňuňu a po němž jde monstrum, se dostane právě k hlavnímu hrdinovi. Film vznikl ještě v době, kdy se na ploché a neživé CGI nehrálo, takže masky sice možná vypadají směšně, ale oplývají životem a atmosférou. Zábavnou složkou filmu je Jason Priestley s ještě šílenější verzí svého účesu z raných dílů „Beverly Hills 90210“. Negativem pak fakt, že příběhová linie je vodorovná, příběh ani napětí nijak negraduje, jede pořád ve stejné linii.

Corey Feldmanovi se z toho destrukčního kolotoče počátkem 90. let podařilo vypadnout a kromě herectví se dal i na hudební dráhu, ale Haim se propadal čím dál hlouběji. Natáčení prokládal pobyty na odvykací léčbě. Nepomohl ani vážný vztah s pozdější pobřežní záchranářkou Nicolle Eggert, s níž si zahrál v několika filmech (erotické drama „Blown Away“, komedie „Anything for Love“, dobrodružný „The Double 0 Kid“). Nicolle mu byla velkou oporou a pokoušela se mu pomoci, byli dokonce zasnoubeni, ale bezvýsledně. Vztah se rozpadl stejně, jako se hroutila Haimova herecká kariéra i jeho osobní život.

Ve druhé půlce 90. let Corey Haim vyklidil přední pozice a začal se objevovat v levných a nekvalitních filmech určených zpravidla rovnou na video. Nepomohly ani stále natáčené filmy s Feldmanem („Sni svůj krásný sen 2“, „Busted“). Na řadu přichází úpadkové komedie typu „Snowboardová Akademie" („Snowboard Academy“, 1996), Wynorského studentská střílečka „Demolice“ („Demolition High“, 1996) nebo ještě horší pokračování „Demolition University“ (1997). Ale také opět horory. Ovšem ukázkou jejich kvalit je hned ten po osmileté pauze první „Jezero hrůzy“ („Fever Lake“, 1996). V něm se skupinka přátel vydává na víkend do starého domu u jezera. Kromě nich tu je však skoro šedesát let staré neštěstí a duch. Z jezera, samozřejmě. Ač se Haim snaží seč může, a je i sympatický, klacky pod nohy filmu hází již samotný scénář, který na první pohled vznikal stylem: „Hele, rejžo, nám tam nějak pořád chybí ta atmosféra, prostě něco, čeho by se lidé báli.“ „Klid, tak tam flákneme Indiána, který bude všechny přesvědčovat, že se mají bát, že přichází zlo, bude házet kamenné ksichty, na břehu jezera strnule zírat do plamenů, když bude nejhůře, předvede epileptický záchvat, jakožto indiánský tanec a pomalujeme mu ksicht. Pronese pár mouder o duších, starých časech a tak. A to zabere. Snad.“ Nezabralo.

Do nového milénia nevstoupil zrovna úspěšně. Několikrát stanul na pokraji smrti. Prodělal mozkovou mrtvici, přiznává závislost na prášcích a váliu. V roce 2004 irská skupina The Thrills vypustila skladbu nazvanou "Whatever Happened to Corey Haim?". On sám odpovídá, že jistou dobu byl prostě jen zavřený v bytě, sledoval filmy, bylo mu mizerně a jen tloustl. Jen tu a tam se dokázal přinutit vylézt na natáčení.

Třeba komediálně hozeného slasheru „The Backlot Murders“ (2002) o rockové kapele stoupající na vrchol, která dorazí do filmového studia natočit svůj první hororově laděný videoklip. Jenže někdo jim štěstí a slávu nepřeje, a tak si začne pohrávat s jejich přítelkyněmi a fanoušky. Levná produkce, vezoucí se na dobíhající vřískotovské resuscitaci subžánru putovala rovnou na video.

Ve druhé půlce nultých let šel Corey Haim trochu do sebe. Přestěhoval se k matce, aby jí pomáhal a byl po ruce při jejím boji s rakovinou prsu. Corey Feldman mu hodil lano a přizval jej k reality show „The Two Coreys“. Projekt však, pro Haimovy drogové excesy, nedoběhl ani druhou řadu.

V roce 2008 přichází výrazná možnost pro zásadnější comeback. Oba Coreyové se měli objevit v pokračování „Ztracení chlapci: Upíří kmen“ („Lost Boys: The Tribe“). Tentokrát nejde o žádné rockery ale upíří surfaře, ohrožující sourozenecké sirotky, kteří se přistěhují se svou excentrickou tetičkou do kalifornské zátoky. Když se Nicole omylem napije upíří krve, má její starší bratr jen chvíli na to, aby její proměně v upírku zabránil nalezením vůdce upířího gangu. Haim si možná od filmu sliboval hodně, nakonec se cítil podveden, protože se objevil jen v kratičkém cameu během závěrečných titulků. Co ale taky mohl čekat, když byl po většinu natáčení v drogovém rauši. Na druhou stranu, možná mohl být naopak rád, protože dvojka "Ztracených chlapců" nedopadla vůbec dobře. Hlavně díky nejtrapnějšímu filmovému „lovci upírů“, který se kdy ve filmu objevil. Údajně se s Corey Haimem počítalo i do třetích „Ztracených chlapců“, kteří vznikli v roce 2010. To již ale Haim „nestihl“, a tak se v nich Feldman objevil sám.

Poslední významnější, ne však výraznější, roli Corey Haim dostal v pokračování stathamovské adrenalínové jízdě „Zastav a nepřežiješ 2 – Vysoké napětí“ („Crank: High Voltage“, 2009).

Následovalo už jen pár filmů, včetně hororového thrilleru Do Not Disturb (2013) o spisovateli žijícím ve starém hotelu, který kromě psaní provozuje i zábavný sport. Chytá, mučí a vraždí lidi, kteří mu kdy ublížili. Levná záležitost, s jejímž smyslem si tvůrci zrovna dvakrát nevyhráli, je zajímavá hlavně tím, že se do distribuce dostala až tři roky po Haimově smrti.

Ano, Corey Haim zemřel ve věku 38 let 10. března 2010. Byl odvezen do nemocnice poté, co jeho matka volala na 911. Po převozu byl však už jen prohlášen za mrtvého. Zemřel na následky předávkování minimálně čtyřmi různými druhy léků, které vyvolaly plicní edém.

V den jeho smrti vystoupil Corey Feldman v pořadu Larry Kinga a prohlásil, že Haim zemřel velmi opuštěný a sám. Byl také sám svým největším nepřítelem.

Corey Haim byl vycházející hvězda konce osmdesátých a přelomu 80. a 90. let. Možná ne hororového žárnu, ale když se objevil s Corey Feldmanem v závěrečné písni ve filmu „Velké dítě Dickie Roberts“ („Dickie Roberts: Former Child Star“, 2003), který pojednává o návratu slavného dítěte na filmovou dráhu a píseň zpívají někdejší dětské hvězdy, titulek u nich nezmiňoval žádnou pubertální komedii, ale horor „The Lost Boys“.