Freakdog
Velká Británie, 2008, 82 minut
Režie: Paddy Breathnach
Scénář: Spence Wright
Hrají:
Arielle Kebbel (Catherine)
Sarah Sanguin Carter (Kim)
Stephen Dillane (Dr. Harris)
MyAnna Buring (Shelby)
Kenneth neměl moc šťastné dětství. Spíše naopak. A zanechalo to na něm hluboké stopy. Vyrostl z něj podivín, který nejen že má problémy se vyjadřovat a komunikovat s děvčaty, ale rád si v márnici natáčí na mobil mrtvá těla dívek a řeže se při tom do krve. Kenneth však touží po mladé medičce Catherine. Během jednoho nejen alkoholového večírku se odhodlá a nabídne Catherine doprovod domů. Ta jej slušně odmítne, její spolužáci však dají Kennethovi co proto a zesměšní jej, jak jen to jde. Při odchodu ale Kenneth vytáhne trumf. Má v mobilu natočeno, jak jeden z nich krade v nemocniční lékárně drogy. Studenti se rozhodnou k ráznému činu. Donutí Catherine, aby jej přivedla zpět, nacpou do něj drogy a napumpují alkohol, co se do něj vejde. Kenneth během epileptického záchvatu zkolabuje a vystrašení studenti se rozhodnou nechat jej bez pomoci, nakonec ho vyhodí z auta před nemocnicí, v níž studují. Catherine hryže svědomí, a tak jde o Kennethovi zjistit pár informací. Zjistí, že je v hlubokém kómatu, již takřka tělo bez duše a že pokud se do následujícího dne neprojeví žádná aktivita mozku, tak ho odpojí a nechají zemřít. Catherine se rozhodne mu pomoct a dosud neschválenou metodou stimulovat jeho mozek k aktivitě. Její krok se však obrátí proti ní a jejím kamarádům, kteří za záhadných okolností začnou umírat. Smyčka se začne stahovat i kolem Catherine…
Na samotný začátek malé upozornění. „Freakdog“ patří k tomu málu filmů, který mate názvem. Většinou je uváděn jako „Freakdog“, já se k němu ale dostal jako k „Red Mist“ a na ČSFD i IMDb jsou k tomuto filmy plakáty jako „Red Mist“. Takže asi tak, to jen pro pořádek.
Počátkem osmdesátých let Američani vymysleli úspěšný hororový subžánr jménem slasher. Počátkem nového tisíciletí jej Asijští tvůrci okořenili notnou dávkou nadpřirozených prvků a britští tvůrci „Freakdog“ toho náležitě využili.
Film totiž stojí na neoriginální zápletce, jejíž rozjezd ze všeho nejvíce připomíná (a to tak, že je takřka doslovným převyprávěním) „Tajemství loňského léta“ (1997). Zdá se však, že se tvůrci nechtěli spokojit s klasickým slasherem, a tak vraha (kterého oprostili od dalšího klasického průvodního jevu slasheru a nijak se jej nesnažili skrýt, od samotného začátku víme, kdo a proč to dělá) obohatili o nadpřirozené schopnosti a ve stylu asijských duchařin jeho netělesnou schránku přivedli zpět a umožnili mu vykonat krvavou pomstu. A to, hlavně v sekvenci jeho probuzení, opět v takřka doslovném přepisu známém právě z mnoha asijských hororů – prostřednictvím jakési temné pohyblivé šmouhy zaznamenávané průmyslovými kamerami. S tím se právě pojí i jeden z názvů filmu „Red Mist“.
Anglickým slovem mist (mlha, opar, pára) totiž badatelé paranormálních jevů označují tzv. bílé šmouhy zaznamenávané na fotografiích a filmových záznamech souvisejících s paranormálními aktivitami. Mají za to, že aktivitou typu mist (ecto) se projevuje duch vracející se do světa „živých“, který na sebe bere takovouto formu, než přejde k „materializaci postavy“. Astrální těla (duchové) se v lidské podobě neobjevují okamžitě, leč teprve dostatečně dlouhé přebývání ve společnosti mrtvých jim může vtisknout materiální podobu. To se ve filmu zřetelně projevuje právě v okamžiku, kdy Catherine stříknutá látka do Kennethova těla umožní, aby Kenneth osvobodil svou mysl z vězení nehybného těla a jeho novou formu existence (jen jakási černá šmouha pohybující se po nemocniční chodbě) zaznamenají nemocniční kamery. Jenže Kenneth nevyčká, až jeho nová forma nabude dostatečně materializovanou podobu a ke své pomstě využije (v hororovém žánru nijak originální – pokud se mi matně vybavuje, něco podobného využil Lucio Fulci v Aenigma (1987) – v tomto filmu alespoň lehce originálně pojatou) jinou možnost.
Příběh ani celkové zpracování originalitou tedy nijak neoplývá (až by se chtělo podotknout, že od režiséra hodně slabého hororu „Houbičky“ (2006) by se opak ani nedal očekávat), zápletka okoukaná, příběh docela předvídatelný, závěr jaksi nezbytně nutný, přesto film překvapí několika zajímavými věcmi, díky nimž mě sledování nijak zvlášť nenudilo a místy až bavilo.
Je veliká škoda, že Andrew Lee Potts dostal v roli Kennetha tak málo prostoru. V jeho podobě by byl Kenneth příjemnou složkou filmu. Veskrze příjemná a herecky nijak zvlášť nepobuřující byla Arielle Kebbel coby Catherine. Že ve filmu hraje zkušenostmi stará (věkem však stále ještě příjemně mladá) hororová harcovnice MyAnna Buring („Pád do tmy“, Krédo, „Zabijáci lesbických upírek“, atd.) jsem zjistil až během závěrečných titulků, ve filmu jsem ji vůbec nepoznal (a nehraje tam žádný vteřinový štěk). Zajímavé a pro srdce hororového fanouška ve své krutosti příjemné jsou bezpochyby první dvě vraždy. První, na rozdíl od druhé, není zrovna nic originálního, ale na druhou stranu, nevidíte to v každém druhém filmu. Film má docela spád, vraždy jsou dobře načasované, absence výraznějších nudných scén je rozhodně příjemnou stránkou filmu.
Po již zmiňovaných „Houbičkách“ od režiséra výrazné zlepšení. Více originality, prohloubit vlastní nápady, nekrást tak okatě od jiných a o Paddym Breathnachovi jsme mohli dnes ještě slyšet a číst něco jiného než jen kydání špíny. Natočit další film mu taky trvalo celých 7 let.
Pojmeme-li „Freakdog“ jako béčkové hororové béčko (tedy slabší než áčkové hororové béčko), nakonec nedopadl tak špatně.
