Kapitola II: Monstra 30. a 40. let

   Píše se rok 1912 a jistý Carl Laemmle, německý žid žijící v Americe, spojuje svou společnost Independent Moving Picture Company s dalšími pěti menšími společnostmi a zakládá studia Universal Film Manufacturing Company, později známější jako Universal Pictures Company, Inc., jedno z nejúspěšnějších studií filmové historie. Právě v těchto studiích se rodí první hororová hvězda Lon Chaney, neboť pro ně sehrál svého Quasimoda nebo Fantoma opery. O Chaneym jsem se zmiňoval již v první kapitole. Skutečný nástup hororu však přichází ve 30. letech se zvukovými filmy. První zvukový film má sice na kontě konkurenční Warner Bros. (The Jazz Singer z roku 1927), ale právě Universal se proslavilo horory, které vstoupily do dějin, stejně jako představitelé hlavních rolí. Éra tzv. „Universal Horrors“ začíná již v roce 1930, kdy se na plátna dostává The Cat Creeps režiséra a herce Ruperta Juliana, který režíroval také Fantoma opery s Chaneyem.


   Film The Cat Creeps byl však pouze prvním zrnkem, které započalo hororovou epochu Universal Studios. 30. a 40. léta jsou obdobím, kdy Universal vyprodukovalo okolo 30 hororů, které se zapsaly do dějin. Většina z nich lidi bavila, a tak se zrodily dlouhé série o různých příšerách – vlkodlacích, upírech, uměle vytvořených lidech, které přetrvaly až do současnosti. Představme si tedy filmy, s nimiž studia Universal hodlala děsit diváky, které strašidelné filmy lákaly a neustále lákají.
   Nejprve se vraťme k němé éře, kdy vzniklo přesně šest hororových snímků. Jsou to The Hunchback of Notre Dame (1923), The Phantom of the Opera (1925), The Cat and the Canary (1927), The Last Performance (1927), The Man Who Laughs (1928) a The Last Warning (1929). Nechejme už ale němou éru na pokoji a ujasněme si, jaké že to horory na nás vtrhly v oněch 30. a 40. letech. První skupinu by tvořily filmy, které nepatří do žádné série a nespojuje je žádné monstrum, ale osoba, která k nim napsala předlohu, a tou je spisovatel Edgar Allan Poe. Na jeho náměty byly natočeny Vraždy v ulici Morgue (Murders in the Rue Morgue, 1932), Černá kočka (The Black Cat, 1934) a Havran (The Raven, 1935). Nutno také podotknout, že tuto trojici nespojuje pouze jméno tohoto trochu podivínského mistra, ale také herecké obsazení Bély Lugosiho do všech tří kousků. V Černé kočce a Havranovi mu po boku stanul další titán „Universal Horrors“ Boris Karloff.
   Následující tři horory nemají společného vůbec nic a nepatří ani do žádné z kategorií, kam budou rozděleny další filmy. První je výše uvedený horor The Cat Creeps, který započal epochu „Universal Horrors“. Dalším je The Old Dark House (1932) založený na románu Benighted anglického spisovatele Johna Boyntona Priestleyho, příběh o tom, jak se cestovatelé před bouří chtějí ukrýt v domě, který obývají podivní lidé. Posledním do třetice je Tower of London (1939), historický horor z doby Richarda III. V The Old Dark House i v Tower of London se opět můžeme setkat s ikonou hororu Borisem Karloffem.
   Konečně ale k oněm slibovaným monstrům a jelikož jejich rozdělení není vždy úplně jasné, neboť studio, aby přilákalo další a další diváky, dělalo něco, co diváci chtějí vidět i v současnosti. Dala dvě, někdy i více monster do jednoho filmu. My to v poslední době známe například s filmu Alien vs. Predator. Tak začněme tím jednodušším a podívejme se do Egypta, kde na nás čeká Mumie. První film o ní, The Mummy (1932), se stal předlohou pro film z roku 1999, který mumii vrátil do širšího diváckého povědomí. Egyptského prince Imhotepa, který se mezi živé vrací jako balzamovaná, oživlá mrtvola, ztvárnil Boris Karloff a vytvořil tak svou druhou nejslavnější hororovou roli. K té první se samozřejmě ještě dostaneme. Další filmy s Mumií na sebe nechaly chvíli čekat, takže se The Mummy’s Hand dostává na plátna až v roce 1940, ale brzy následuje The Mummy’s Tomb (1942). V obou filmech se nám však představitel mumie mění a už ani nejde o Imhotepa, ale o Kharise. Mumii v The Mummy’s Hand má na svědomí Tom Tyler, který je známější jako Captain Marvel. 
V The Mummy’s Tomb postavu Kharise ztvárnila další legenda „Universal Horrors“, Lon Chaney. Tady ale pozor, nejedná se o toho Chaneyho, který má na kontě Quasimoda nebo Fantoma opery, ale o jeho syna, který byl na filmových plakátech většinou uváděn jako Lon Chaney jr. A právě on si roli zopakoval ještě ve dvou filmech a to v The Mummy’s Ghost (1944) a The Mummy’s Curse (1944). Mumie má své pokračovatele, ať už ve zmíněném Sommersově filmu z roku 1999 nebo ve filmech studia Hammer s jejich největší hvězdou a legendou světového filmu Christopherem Lee. Ale na tohle bude čas jindy. 

Claude Rains	V postavě Neviditelného muže skutečně těžko ropoznatelný

   Dalším, ani ne tak monstrem jako spíš šíleným vědcem, je Neviditelný muž. Podle předlohy H. G. Wellse, jednoho ze zakladatelů sci-fi žánru, byl natočen stejnojmenný film, tedy The Invisible Man v roce 1933. Postavu vědce, který vyvine zneviditelňovací sérum, si vystřihl Claude Rains, který je známý hlavně s filmu Casablance, ale přesto se s ním ještě setkáme i na poli hororu. Neviditelný muž je také poměrně zasloužilou postavou, neboť si vysloužil několik dalších reinkarnací. Pokračováním je The Invisible Man Returns (1940), kde si mizejícího muže, bratra původního vědce, zahrál Vincent Price. Věřím, že i tohle jméno vám něco říká. A pokud ne, určitě ho ještě uslyšíte. Neviditelný muž vlastně není úplně hororový, ale první dva filmy tam zařadit můžeme, ovšem ty další už jsou prostě sci-fi. Jsou to The Invisible Woman (1940), Invisible Agent (1942), The Invisible Man’s Revenge (1944). Za zmínku stojí ale jméno Johna Carradina, který si zahrál šíleného vědce v posledně jmenovaném. Tento muž je otcem Davida Carradina, herce, kterého můžete znát jako Cainea ze seriálu Kung-Fu a Kung-Fu: Legenda pokračuje, ale také jako Billa z Tarantinova Kill Billa.
   Universal se rozhodli znovu oživit Fantoma opery a tak v roce 1943 natáčejí novou filmovou verzi, tentokrát ale ozvučenou. Lona Chaneyho coby Fantoma vystřídal Claude Rains, ale rozhodně se nejednalo o poslední zfilmování románu Gastona Lerouxe, jak sami dobře víme.

Lon Chaney jr.	Jeho životní role vlkodlaka

   Do dalším skupiny si dovolím připojit jeden film, který by tam úplně patřit neměl, ale jeho námět je velice podobný s ostatními. Tím trochu odlišným je Werewolf of London (1935), tedy film o vlkodlakovi. Představuje nám botanika, který v Tibetu pátrá po květině, která roste pouze za úplňku, kde je napaden vlkodlakem a sám se jím pak stává. Tohoto botanika ztvárnil Henry Hull a jedná se o první film, který vlkodlačí přeměny využívá. Skutečný vlkodlačí boom ale znamenal film Vlkodlak (The Wolf Man, 1941) s Lonem Chaneym jr. ve své životní roli. V tomto filmu se objevují další hororová esa jako Béla Lugosi a Claude Rains, který ztvárnil otce prokletého Chaneyho. Bohužel, nebo možná díky bohu, se Vlkodlak nedočkal už žádného svého vlastního filmu, i když si Chaney Larryho Talbota střihnul ještě ve čtyřech dalších, kde mu ovšem asistují ještě další monstra. Toto jsou právě filmy, které nejde k jednotlivým monstrům přiřadit. Jsou to Frankenstein Meets the Wolf Man (1943), jakési pokračování The Ghost of the Frankenstein a The Wolf Man, na které dále navazuje House of Frankenstein. Ve Frankenstein Meets the Wolf Man, jak už z názvu vyplývá, se Vlkodlak setkává s Frankensteinovým monstrem, které si tentokrát zahrál Béla Lugosi. V následném House of Frankenstein (1944) se nám ansámbl rozrostl a vedle Frankensteinova monstra (Glenn Strange) a Vlkodlaka (stále Lon Chaney jr.) přibývají šílený doktor (Boris Karloff) a hrabě Dracula (John Carradine). Původně zde měl být ještě neviditelný muž (Vincent Price), nějaká ta mumie, opičí žena a šílený ghúl, ale od těchto nápadů bylo naštěstí upuštěno. Na House of Farankenstein navázal House of Dracula (1945), kde máme stejná monstra, jen nám byl nahrazen šílený vědec, kterého už neztvárnil Boris Karloff, ale přesto diváci nebyli o tohoto herce ochuzeni, neboť se mihne ve snové sekvenci jako Frankensteinovo monstrum v archivním záběru. Posledním vystoupením Lona Chaneyho jr. alias Vlkodlaka se stal film Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein. Bud Abbott a Lou Costello natočili několik hororových komedií, kde jim sekundovali monstra ze 30. a 40. let a toto je právě první z těchto filmů. Další následovaly až v 50. letech. Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein dává dohromady tři nejoblíbenější monstra a to Draculu (podruhé a naposledy Béla Lugosi), Frankensteinovo monstrum (opět Glenn Strange) a samozřejmě Wolf Man. A poslední zmíněné filmy, kde se to monstry přímo hemží, nám připravily půdu pro ta dvě největší, která v té době vznikla.

Béla Lugosi	Jak ho zná každý

   Prvním z nich je obávaný hrabě Dracula, transylvánský šlechtic, kterého do širšího podvědomí dostal irský spisovatel Bram Stoker. A do ještě širšího povědomí herec, který se narodil v Rumunsku (tehdy ještě součást Rakouska-Uherska), Béla Lugosi. Traduje se, že právě díky němu mohl být film natočen, neboť vdova po Stokerovi za žádných okolností nehodlala filmařům prodat práva ke knize, protože by dílo jejího zesnulého manžela jistě zprznili. Nakonec se uvolila změnit svůj názor právě díky tomuto charismatickému herci, který ji poctil svou návštěvou. A bylo vymalováno. Na plátna kin se z divadelních prken (Dracula byl totiž nejprve hra na Brodwayi) dostává jedno z nejlepších a nejuznávanějších filmových zpracování upírské legendy, pod níž je podepsán režisér Tod Browning. Zajímavé je, že ve stejnou dobu s tímto Draculou se natáčel stejnojmenný film, ovšem pro španělsky mluvící publikum. Španělský Dracula byl určený divákům v Latinské Americe. Štáb španělské verze byl naprosto jiný a odlišné bylo i jeho pojetí, o čemž se více dovíte v článku Dracula z roku 1931.
   Ač byl Lugosi skutečně úchvatným představitelem transylvánského hraběte, dostalo se mu, jak již víme, pouze jedné další možnosti zahrát si svou životní roli. Inu vlastně se není příliš čemu divit, protože Dracula by se již neměl objevit vůbec, neboť byl na konci filmu zabit, ale není stříbrné plátno skutečně kouzelné? Lidé i monstra mohou umírat a přesto se s nimi ještě setkáme. Pokračování Draculy je však poměrně logické a hrabě se zde neobjeví. Název Dracula’s Daughter (1936) nám prozrazuje, kdo zde bude tím hlavním upířím padouchem. Hraběnka Marya Zaleska (Gloria Holden) spálí tělo svého otce, protože se chce stát smrtelnou, jenže touha po krvi je silnější, proto se snaží najít lék na vampyrismus. Druhým sequelem k Draculovi je film Son of Dracula (1943), kde, jak opět vyplývá z názvu, poznáváme hraběte Alucarda (pro znalce japonského komiksu známého jako Hellsing jistě není problém pochopit, co ono jméno Alucard znamená, a myslím, že to není příliš složité i pro méně znalé). S Draculou se setkáme v již uvedených filmech House of Frankenstein (1944), House of Dracula (1945) a Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948). Nutno ale přiznat, že první Dracula, tedy ten z roku 1931 je nepřekonaný, navíc Dracula’s Daughter je považován za jeden z nejhorších „Universal Horrors“ této éry. Důvodem bývá uváděno to, že zde není žádný velký herec, který by film táhl, jak to dělal Béla Lugosi.

Boris Karloff	Jako nejpopulárnější monstrum své doby

   Pomalu se dostáváme k závěru a tedy k monstru, které si vysloužilo nejvíce rolí a to hned v osmi filmech. Tedy samozřejmě ve filmech sledované éry. Jeho pouť začala v roce 1931snímkem Frankenstein, který proslavil představitele postavy Frankensteinova monstra Borise Karloffa a udělal z něj největší ikonu tehdejšího hororového filmu. Předlohou k filmu byl stejnojmenný román spisovatelky Mary Shelley (manželka romantického básníka Percy Bysshe Shelleyho), který byl napsán již v roce 1818 z popudu dalšího básníka Lorda Byrona, jenž ji a jejího manžela vyzval k soutěži, v níž každý z nich napíše nějaký strašidelný příběh. Ten Maryin se trochu zvrtnul v dílko poněkud delší. Ale zpět k filmu. Na Frankensteina navázala Frankensteinova nevěsta (The Bride of Frankenstein, 1935) opět s Karloffem v roli monstra a s Elsou Lanchester v podobě jeho družky. Tento film je považován za lepší než jeho předchůdce a nakonec i za nejlepší horor, v němž se monstrum objevuje. I Nevěsta má své pokračování a to ve filmu Frankensteinův syn (Son of Frankenstein, 1939), kde naposledy můžeme jako monstrum vidět Karloffa, ale za to se do série dostává Béla Lugosi, coby sluha Ygor. V The Ghost of Frankenstein (1942) můžeme Lugosi sledovat jako Ygora podruhé, ale v roli monstra Karloffa vystřídal ten třetí nejznámější představitel filmových monster, tedy Lon Chaney jr. Zajímavé je, že všichni tři herci (Karloff, Lugosi i Chaney jr.) mají na svém kontě Frankensteinovo monstrum. Zbylé čtyři filmy, kde se monstrum objevuje jsou výše zmíněné Frankenstein Meets the Wolf Man (1943), House of Frankenstein (1944), House of Dracula (1945) a Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948).
   A naše cesta po „Universal Horrors“ je pomalu u konce. Pravdou je, že pod tento pojem jsou zařazovány ještě jiné horory, ty nejznámější jsou ze série o Netvororvi z Černé laguny a to filmy Creature from the Black Lagoon (1954), Revenge of the Creature (1955) a The Creature Walks Among Us (1956), a daly by se sem zařadit ještě další filmy s dvojicí Bud Abbott a Lou Costello, ale jejich premiéry jsou datovány do 50. let, čímž trochu překračují rámec zájmu této kapitoly. Ale rozhodně se nebojte, ještě o nich uslyšíte, protože Kronika filmového děsu je stále na svém počátku a ještě nám zbývá projít velice dlouhou cestu. 

Na úplný závěr přehled uvedených "Universal Horrors" podle vystupujících monster:

Němé filmy	The Hunchback of Notre Dame (1923) The Phantom of the Opera (1925) The Cat and the Canary (1927) The Last Performance (1927) The Man Who Laughs (1928) The Last Warning (1929)
Dracula	Dracula (1931) Dracula's Daughter (1936) Son of Dracula (1943) House of Frankenstein (1944) House of Dracula (1945) Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948)
Filmy podle Edgara Allana Poea	Murders in the Rue Morgue (1932) The Black Cat (1934) The Raven (1935)
Frankensteinovo monstrum	Frankenstein (1931) Bride of Frankenstein (1935) Son of Frankenstein (1939) The Ghost of Frankenstein (1942) Frankenstein Meets the Wolf Man (1943) House of Frankenstein (1944) House of Dracula (1945) Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948)
Mumie	The Mummy (1932) The Mummy's Hand (1940) The Mummy's Tomb (1942) The Mummy's Ghost (1944) The Mummy's Curse (1944)
Netvor z Černé laguny	Creature from the Black Lagoon (1954) Revenge of the Creature (1955) The Creature Walks Among Us (1956)
Neviditelný muž	The Invisible Man (1933) The Invisible Man Returns (1940) The Invisible Woman (1940) Invisible Agent (1942) The Invisible Man's Revenge (1944) Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948)
Vlkodlak	The Wolf Man (1941) Frankenstein Meets the Wolf Man (1943) House of Frankenstein (1944) House of Dracula (1945) Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948)
Ostatní	Werewolf of London (1935) Phantom of the Opera (1943)