Kapitola III: Mumie

V minulé kapitole Kroniky filmového děsu jsem se zabýval monstry let 30. a 40. V kapitolách následujících, takže i v této, se budu postupně zaobírat všemi příšerami, které se ve druhé kapitole objevily. Důvod pro toto je jednoduchý. Monstra totiž z filmových pláten nevymizela, ale objevují se stále. Prvním takovým monstrem je mumie, o které bude celá třetí kapitola.

   Úplně pro začátek, co je to vlastně mumie? Mumie je mrtvé tělo člověka nebo zvířete, které bylo zachováno buď přirozeně (mrazem, vysušením apod.) nebo uměle (balzamováním). K náhodné mumifikaci dochází, pokud se mrtvé tělo nachází ve vhodných přírodních podmínkách. Řada lidských kultur vyvinula chemický proces balzamování, při kterém se dosahovalo stejného výsledku. Obvykle se tak dělo z náboženských důvodů. (Tento text je převzat z Wikipedie.)

 Mumie tak, jak si jí všichni přejeme vidět - mrtvá a nehybná

   Nejvíce jsou známy mumie egyptské a to také díky tomu, o čem je celá tato kapitola, tedy díky filmu. I když samozřejmě egyptská kultura je sama jednou z nejoblíbenějších a nejzajímavějších kultur a vždy vzbuzovala zájem lidí. A jejich mumie jsou tak zajímavé proto, že Egypťané měli kult smrti velmi promyšlený a složitý. Se současností, kdy se tělo pohřbí nebo spálí, se to ani zdaleka nedá srovnávat. Jejich kult smrti znamenal nejen pohřbít člověka, ale také mu dovolit žít po smrti stejně nebo snad ještě lépe než na Zemi. Smrt faraóna byla obrovskou událostí, několikatýdenní slavností, kdy bylo mrtvé tělo balzamováno a panovníkovi se projevovaly pocty, než bylo vše připraveno, aby se ve své hrobce mohl odebrat mezi bohy.

Obrázek z filmu Die Augen der Mumie Ma

   Mumie na filmovém plátně je skoro stejně stará jako film sám. A nepřišel s ní nikdo jiný než nám již z první kapitoly dobře známý Georges Méliès ve filmech Cleopatra z roku 1899 a ve snímku Le Monstre z roku 1903. V éře němého filmu se mumie objevuje poměrně velice často zhruba ve čtyřicítce titulů. Žádný z nich si však nezískal větší věhlas, za zmínku ale stojí Die Augen der Mumie Ma (Oči mumie Ma doslovný překlad, známo spíše jako Muž beze jména, 1918), který je německým filmem z období expresionismu a nutno podotknout, že tohle není příliš hororový snímek. Mumie je člověkem, který na sobě nemá žádné fáče, není nijak ohnilý a zkrátka jen vypadá, jako kdyby byl bezdomovec. Na nějaký výraznější mezník ve filmech o mumiích si musíme ještě pár let počkat.

Filmový plakát Mumie z roku 1932


   Těch let je přesně čtrnáct. V roce 1932 k nám přichází první z mumií, které se staly legendou. Ztvárnil ji nám již dobře známý velikán počátku zvukových hororů a jeden z nejznámějších hororových herců vůbec, Boris Karloff. S ním přichází na plátna postava Im-Ho-Tepa nebo prostě Imhotepa, chcete-li. Příběh tohoto filmu vypráví o šamanovi (Imhotep), který chtěl zachránit pannu zaslíbenou bohům. Tato žena nese jméno Ankhsenamun, což by i novodobým divákům mohlo být trochu známé, ale k tomu se také ještě dostaneme. Mumie je objevena v „současnosti“, kdy je archeology také ne úplně úmyslně přivedena k životu. Mumie ožívá a chce, aby byla oživena i její dávná láska Ankhsenamun, která je reinkarnována do žijící ženy Helen. A teď začíná boj o duši této ženy. Imhotep chce svou lásku, archeologové chtějí zachránit Helen. Souboj končí tak, že Ankhsenamun zhnusená podobou nemrtvé mumie Imhotepa zabíjí a poté přenechává tělo Helen.

Imhotep ještě před smrtí

Imhotep ve své děsivé podobě

Boris Karloff jako Imhotep za života...

...a za mrtva, když byl znovu oživen


   Jak je vidět, filmy o mumiích nikdy úplně nebyli čistým hororem. Zde se velice mísí s romantikou, což jakoby nešlo dohromady, ale pokud se podíváme například na Frankensteina, můžeme tam podobné romantické, i když tragické prvky najít.

Filmový plakát k The Return of Chandu


   Snímky, které navazují na tento první byli již jmenovány v předchozí kapitola, ale opakování je matka moudrosti, tak proč si je neosvěžit. The Mummy’s Hand (1940), The Mummy’s Tomb (1942), The Mummy’s Ghost (1944) a The Mummy’s Curse (1944). Jak již také víme, Boris Karloff si jednu ze svých dvou parádních rolí již nezopakoval, ale nahradili ho Tom Tyler a Lon Chaney jr. V této době se mezi mumie zařadil také Béla Lugosi se svým filmovým seriálem The Return of Chandu. Seriál měl 12 epizod, natočil se stejnojmenný samostatný film a pak ještě pokračování Chandu on the Magic Island. Chandu se promítal od roku 1935 do roku 1937.

Filmový plakát k Mumii z roku 1959


   Dalším velkým milníkem ve filmech o mumiích je rok 1959, kdy se na zpracování tohoto tématu vrhlo legendární britské studio Hammer se svými stejně legendárními herci Peterem Cushingem a Christopherem Lee. Zkuste hádat, který z této dvojice ztvárnil mumii Kharise? No samozřejmě Christopher Lee. Postava Kharise se objevuje ve všech dalších pokračováních mumie z roku 1932, a tak jeho jméno použilo i studio Hammer. Příběh se příliš nemění, i když jsou oproti první verzi pozměněna jména.

Kharis ještě při životě

Kharis po smrti, ale stále při síle

Christopeher Lee jako kněží Kharis...

...a tentokrát v trochu starší a děsivější verzi


   Kharis byl kdysi zaživa pohřben a teď je jeho mumie objevena archeologickým týmem, který vede Stephen Banning (Aylmer) a jeho syn David (Peter Cushing). Objevenou mumii k životu navrací kněží Mehemet Bey (George Pastell). Oživený Kharis přivádí Stephena Banninga k šílenství, ten se spolu se synem a ostatními archeology snaží schovat v Londýně, kam je však mumie i Mehemet Bey sledují. Kharis postupně vyvražďuje všechny vědce, než se seznámí s ženu Davida Banninga Isobel, která je až neskutečně podobná Kharisově dávné lásce Anance. Isobel mu dokáže přikázat, aby nezabíjel Davida, ale s tím má problém Mehemet Bey, který chce ženu usmrtit. To se Kharisovi ani trochu nelíbí, a tak Isobel unáší a utíká s ní do bažin, kde jsou chyceni policií, Kharis rozstřílen a jeho mrtvola mizí v písku. Další béčko tohoto studia, které se ale díky dvěma skvělým hercům zapsalo do historie.
   Po tomto filmu následuje 40 let, kdy se mumie dostala spíše do pozadí a stala se okrajovou příšerou. Filmy se samozřejmě natáčely neustále, ale neobjevil se žádný, který by díky mumii nějak více vyčníval. Můžeme v těchto letech objevit například parodii I Was a Teenage Mummy (1962), horor režiséra čtvrtého Harryho Pottera Mikea Newella se skvělým Charlton Hestonem s názvem The Awakening (Probuzení, nebo také Probuzení mumie, 1980) a film na motivy díla Brama Stokera „The Jewel of the Seven Stars“, film se jmenuje Bram Stoker’s The Mummy, je známý i jako Legend of the Mummy a česky je to zase prostě jen Mumie. Byl natočen v roce 1997. A po něm přichází rok 1999, kdy se z mumie stává kasovní trhák.

Filmový plakát k Mumii z roku 1999


   Film The Mummy (Mumie) není ani tak hororem jako spíš akční podívanou, o což se režisér a scénárista Stephen Sommers snaží ve svých filmech velice často. Nutno ale přiznat, že film má i velkou dávku humoru a hlavně pozval do kin diváky všech kategorií, nejen ty co se zajímají o egyptologii nebo horory.
   Sommersova Mumie vychází z filmu z roku 1932 s Borisem Karloffem a na scénu se nám znovu vrací Imhotep a jeho milenka Ankhsenamun. Imhotep byl vrchním kněžím, ale měl poměr s manželkou faraóna, kterého společně také nakonec zabili. Chtěli spolu utéct, ale faraónská garda je zadržela. Na Imhotepa byla uvalena kletba a on byl pohřben zaživa se spoustou skarabů. Jeho tělo je nalezeno archeology, které do tajemného města zavede dobrodruh Rick O’Connell v podání Brendana Frasera. Spolu s ním jdou do ztraceného města sourozenci Evelyn (Rachel Weisz) a Jonathan Carnahanovi (John Hannah). Film je v této části hlavně o tom, jak se Evelyn s Rickem nesnesou, aby se do sebe mohli nakonec zamilovat. Inu hororovost je zde skutečně minimální a přichází až s oživením mumie Imhotepa, kterého ztvárnil Arnold Vosloo. Tato Mumie je v jistém smyslu jiná než předchozí dvě. Myslím tím Mumie z roku 1932 a 1959. Tyto dva filmy stály na představitelích oživených mrtvých a jsou známy hlavně díky Borisi Karloffovi a Christopheru Lee, ale Mumie z roku 1999 stojí hlavně na výkonech Brendana Frasera a Rachel Weisz. To oni jsou ti, na které se diváci chtějí dívat, chtějí znát jejich osudy, mumie je zde pouze jakousi kulisou, která tyto dva svede dohromady. A hlavně, v tomto filmu Arnold Vosloo mohl těžko projevovat nějaké herecké nadání, protože velká část sekvencí, v nichž se mumie objevuje, je výsledkem zručnosti počítačových grafiků.

Imhotep ve své plešaté kráse...

...a Imhotep ve své zrůdnosti

Arnold Vosloo jako "oddaný" kněží...

...a jako příšera, která chce najít zbylé části těla


   Sommers neskončil pouze u jednoho filmu, ale natočil o dva roky později film The Mummy Returns (Mumie se vrací) a v současnosti se zvažuje natáčení třetího pokračování. Zatím se ale zadá, že mumie se opět zasune trochu do pozadí a bude se nám představovat pouze ve filmech, které zůstanou širšímu diváckému spektru skryty.
Kronika filmového děsu (příšery)


Přidat komentář