Maso pro zámeckou paní
Killer Barbys
Španělsko, 1996, 87 minut
Režie: Jesús Franco
Scénář: Daniel White
Hrají:
Silvia Superstar (Flavia)
Aldo Sambrell (Arkane)
Mariangela Giordano (Olga Luchan)
Santiago Segura (Baltazar)
Punková kapela Killer Barbies má během turné nehodu. Jejich dodávka uvízne uprostřed pustých lesů. Pomoc jim nabídne správce nedalekého zámku Arkane. Pozve je do zámku přenocovat a nabídne zařídit vyproštění a odtažení dodávky. Láskychtivá dvojice zůstane v milostném obětí v dodávce, trojice, v čele se zpěvačkou Flavií, se vydá na zámek. Ten však obývá hraběnka Olga Luchan, udržující se při životě čerstvou krví a masem. Kapela netuší, že se stala obětí krvavého komplotu, za nímž stojí hraběnce oddaný Arkane a jeho lehce dementní poskok Baltazar.
Nejen v hororovém žánru se stává, že se nějakému filmovému příběhu propůjčí celá kapela. Ono je to oboustranně výhodné a vždy jde o plodnou spolupráci. Kapela má docela dobré promo, natočí si pár videoklipů, film má už předem nějaké fanoušky a doprovází ho sympaticky svižná hudba. V tomto případě, pokud máte rádi skočný punk rock. Hlavní hrdinkou filmu „Maso pro zámeckou paní“ je totiž opravdová španělská punk rocková kapela Killer Barbies, kterou jen pouhé dva roky před vznikem filmu dali dohromady zpěvačka a kytaristka Silvia Superstar (vlastním jménem Silvia García Pintos) a bubeník Billy King (vlastním jménem Antonio Domínguez). Film vznikl ku příležitosti vydání jejich prvního alba „Dressed to Kiss“. Původně měl jmenovat stejně jako kapela, musel být však přejmenován po obstrukcích firmy Mattel, výrobce panenek Barbie, která nesouhlasila s použitím názvu Barbie (možná viděli záběry panenek z filmu).
Teď však k filmu. Jeho režie se ujal španělský klasik (pro mnohé pokleslých) béčkových erotických a hororových (zpravidla ve vzájemné kombinaci) filmů Jesús Franco (např. „Necronomicon – Geträumte Sünden“ (1968), „Vampiros lesbos“ (1971) nebo „Orgasmo perverso“ (1986)). A přesně v tomto duchu lze očekávat průběh „Masa pro zámeckou paní“. Vždyť jen považte, dvě mladé punkerky a náruživá hraběnka dychtící po krvi mladých lidí, kterou nejraději konzumuje v posteli. Tím je vlastně řečeno vše. Jde v podstatě o lehce bizarní mix upířiny, hraběnky Bathory a erotického hudebního filmu. V té nejlepší béčkové kvalitě.
Ano, béčkové a kvalitě. „Maso pro zámeckou paní“ je totiž přesně ten mezní film, který může v očích diváků být stejně špatný jako dobrý. Objektivně vzato z celkového hlediska nemá moc valných kvalit, ale svým přístupem, jednotlivými scénami a péčí, která je jim věnována, nádherně gotickou a bizarní ujetou atmosférou, během níž neustále skučí vítr, vyjí psi a vznášejí se oblaka mlžného kouře, dokáže potěšit. Je jen škoda, že onu atmosféru film nedokáže vytěžit v hlubším dojmu. Opravdu jde spíše o hru s bizarními, zvláštními, pochmurnými obrazy a záběry než snahu o odvíjení souvislejšího příběhu.
Film oplývá hned několika skvělými scénami (a nemyslím teď jen ty erotické), obzvláště všechny s poskokem Baltazarem jsou díky výkonu jeho představitele Santiaga Segury stejně komické jako mrazivé. Na druhou stranu, některé scény (i erotické), jsou delší, než by měly být. Na první pohled si divák snad ani pořádně nevšimne, ale hodně pečlivé práce je věnováno různým detailům, dvouvteřinovým záběrům a dekoracím, spoluvytvářejícím onu působivou atmosféru. Filmu nechybí prakticky nic – prchající nahá oběť, krev, mordy, podivné postavy, chmurná atmosféra, aura videobraku.
Celkový dojem může pokazit v podstatě nijaký závěr, stavějící na hlavu celý předchozí děj. I když i to vlastně zapadá do celé atmosféry a konceptu filmu.
V roli krvechtivé a vilné hraběnky se objeví harcovnice nejen erotických hororů Mariangela Giordano (např. Malabimba (1979), Giallo a Venezia (1979), „Noci hrůzy“ (1981) nebo Sekta (1991)). V době natáčení filmu jí bylo 59 let! Roli správce a oddaného hraběnčina sluhy skvěle zahrál zkušený Aldo Sambrell, který se objevil např. ve westernech „Pro hrst dolarů“ (1964) a „Hodný, zlý a ošklivý“ (1966). Správci dodal funkční charisma. Těžko říci, kdo ve filmu hraje hlavní roli, každou chvíli se do popředí dostane někdo jiný, ať už Arkane, hraběnka, Baltazar se svými dětmi nebo Flavia a její spoluhráči. Mimochodem, představitelka Flavii, zpěvačka Silvia Supestar, se kromě dalšího Killer Barbys filmu objevila ještě v hororové komedii „La Matanza caníbal de los garrulos lisérdicos“ (1993) a komedii „Ellos robaron la picha de Hitler“ (2006).
Kromě produkce Killer Barbies ve filmu zazní hudba kapely Sexy Sadie. Nutno dodat, že o šest let později se Jesús Franco a Killer Barbies sešli znovu, tentokrát u filmu „Killer Barbys vs. Dracula“ (2002).
Asi jste už narazili na pořekadlo: „Tak špatný, až vlastně dobrý.“ Pokud jste si k tomu nikdy nedokázali přiřadit nějaký konkrétní film, tak tohle je přesně on. Buď vám sedne nebo ne. Buď vás dokáže potěšit svou druhoplánovou krásou a žánrovou oddaností nebo ho odzíváte, protože nedodá to, co možná očekáváte. Hodně lehce se můžete s filmem naprosto minout. V určitých úzce vymezených kruzích se však tento film může stát dokonce kultem. Osobně bych pro to měl pochopení (protože bych byl členem onoho klubu), stejně tak ale chápu nízká hodnocení na různých databázích s širokou paletou uživatelů. Tohle je film pro daný okamžik, myšlenkové rozpoložení a trefnou denní dobu.
Jak by řekl klasik, tohle je hezký a voňavý květ rozkvetlý na hromadě hnoje.
