Mistři hrůzy: Washingtoňané
Masters of Horror: The Washingtonians
USA, 2007, 57 minut
Režie: Peter Medak
Scénář: Jonathon Schaech, Richard Chizmar
Hrají:
Johnathon Schaech (Mike Franks)
Venus Terzo (Pam Franks)
Julia Tortolano (Amy Franks)
Myron Natwick (Samuel Madison III)
Mike Franks přijede se manželkou Pam a desetiletou dcerou Amy do svého rodného městečka na pohřeb své matky a převzít pozůstalost (dům a jeho vybavení) po již mrtvých rodičích. Ve sklepě domu, plném různého historického harampádí, v obraze George Washingtona objeví podivný dopis vyhrožující snězením dětí a ještě podivnější vidličku, podle všeho vyrobenou z lidské kosti. Mike s manželkou přemýšlí, jestli jde o skutečný dopis George Washingtona (který by takto zcela měnil historický pohled) anebo jde o podvrh. Mike se s objevem svěří rodinnému právníkovi Samueli Madisonovi III, který navrhne okamžitý prodej. Mike si chce celou věc rozmyslet. Cestou domů jej však sleduje podivný muž na koni a nakonec podivně oblečená individua zaútočí i na jeho dům. Chtějí jen jednu věc – dopis a vidličku. A vyhrožují snězením.
Předposlední díl druhé série „Mistrů hrůzy“ má společný námět s dílem předchozím. I on fabuluje ohledně skutečné historické postavy, jede na, zdá se, módní vlně zatahování reálně žijících osobností do fantastických příběhů (např. „Abraham Lincoln: Lovec upírů“). To se patrně, v rámci krize námětů a nápadů, stává ve Státech velmi oblíbeným. A tak zatímco E. A. Poe v předešlém díle seriálu procházel tvůrčí krizí, z níž vzešlo jedno z jeho nejslavnějších děl, zmiňovaný Abraham Lincoln zápolil s krvesaji, tento příběh, natočený podle povídky Bentleyho Littlea, s notnou dávkou konspiračního pomrkávání učinil z jednoho z otců zakladatelů amerického národa krvěžíznivého kanibala se zálibou v mladém, panensky nevinném mase. To se pak není co divit, že se jeho následovnící chovají jako hovada.
Netřeba se zlobit, že bylo prozrazeno více, než by bylo pro sledování milé. „Washingtoňany“ máte přečtené během prvních několika úvodních minut a pak již jen sledujete (nejednou doslovné) potvrzování svých domněnek. Negativní pocit z díla navíc umocňuje prakticky nijaký závěr s poněkud rozpačitým vtípek na úplný konec. Ač se tvůrci snaží zaujmout oparem stařecké děsivosti (ovšem v jednu chvíli velmi působivé, v další již karikaturně přehnané) a hrátky s US historií, jak bylo řečeno v perexu – „Washingtoňané“ již na první pohled televizní verzí notně ztrácí na působivosti.
Co v literární verzi, dík vlastní představivosti, jistě fungovalo působivě, tajemně a s oparem strachu, se naplno ve vizuální verzi hroutí přehnanou teatrálností s až dětinskou doslovností – kanibalské hody, respektive hodující kanibalové, jsou přesně tak groteskně a směšně přehnané, až to ani nepůsobí zábavně. Herci nehrají někoho, kdo pojídá lidské maso, ale někoho, kdo hraje někoho, kdo pojídá lidské maso. Příběh se zbavuje jakéhokoliv napětí a momentu překvapení. Nic neskryje, všechno odhalí a ani se závěrem si nedává moc práce. Postava, jíž je odhalené tajemství sděleno to jen odkývá, že ví a samotný závěr… To je až škoda minutáže. Na druhou stranu, spoustu zajímavých detailů vůbec nerozvíjí a nechává ležet ladem. Po zhlédnutí tak zůstává hned několik otázek, jejichž alespoň letmé nastínění by mohlo notně pomoci atmosféře díla.
Tento díl natočil maďarský rodák Peter Medak, režisér kanadského hororu The Changeling (1980) nebo pokračování mutanstkého eroťáku „Mutant 2“ (1998). Hlavní roli si v něm zahrál jeden ze scénáristů příběhu, herec Johnathon Schaech („Maturitní ples“ (2008), Karanténa (2008), „Laid to Rest“ (2009)). Doslova nejznámější tváří však pro mnohé jistě bude Saul Rubinek v jedné z vedlejších rolí. Za pozornost určitě stojí i zajímavá Julia Tortolano.
„Washingtoňané“ jsou jen doslovnější ukázkou toho, jak seriálu postupně docházel dech, obzvláště co se týče výběru námětů a příběhů. Některé příběhy by prostě měl zůstat jen ve své původní podobě, pro kterou vznikaly. V jiném formátu mohou přijít o to nejdůležitější. Tohle je naprosto ukázkový příklad.
