X-Files/30 Days of Night
Vydala nakladatelství IDW a Wildstorm, šestidílná minisérie, září 2010 až únor 2011
Scénář: Steve Niles a Adam Jones
Kresba: Tom Mandrake
Docela zajímavé spojení hned na první pohled, nemyslíte? „Akta X“ a k nim se přidá „30 dní dlouhá noc“. Crossover, kterých je komiksový svět plný, ale v hororovém prostředí by něco podobného mohlo stát za to. A popravdě? Ono i stojí. Steve Niles ukázal, že má v hororové branži přece jen co dělat a spolu s Adamem Jonesem vytvořili příběh, který možná není z nejlepších, ale je to poměrně dobře odvedená práce. Když ho čtete, máte pocit, že sledujete jeden díl „Akt X“ a o to přece šlo, ne?
Základem příběhu jsou Mulder a Scully, ale proto, že to má mít spojitost se sérií „30 dní dlouhá noc“, dostávají se tihle dva agenti na Aljašku, kde mají řešit docela zajímavý případ. Na silnici, která se párkrát za den používá, se najednou objeví vrakoviště náklaďáků, které jsou doslova rozpárané, jo, a to ani nemluvím o tom, že je tu jeden docela vysoký totem, na kterém jsou pověšena těla bez hlav. Hlavy nejsou nijak daleko, rovnou pod touhle americkou verzí májky.
Tohle už je případ pro FBI, ale agenti ani náhodou netuší, co vlastně mají proti sobě. Mulder je klasicky tím, kdo přichází s první šílenou teorií, Scully mu zase dává najevo, že by měl možná nejdřív zkusit nějaké ty méně nadpřirozené možnosti. Postupně si ale sama začíná uvědomovat, že tady věda prostě zklamala a musí nastoupit ústní lidová slovesnost. Co si budeme povídat, upíři podle všeho žijí.
Jak říkám, prostě seriálová klasika, která je okořeněná o ty krvelačné brutální potvory, s nimiž přišel horor „30 dní dlouhá noc“. Dohromady to funguje docela dobře, a to i proto, že Fox a Dana jsou pořád těmi samými charaktery. Steve Niles s Adamem Jonesem navíc dali příběhu docela dobrý drive, kdy není nutně vážný, ale má i vcelku vtipné momenty, i totem s mrtvými je podán s určitým nadhledem, aby to nebylo tak traumatizující. Nevyhnou se takové klišovité kaši, jako že to vypadá, že je agentka mrtvá, ale ona vlastně žije, nechybí ani závěr, kdy jsou všechny důkazy zničeny. Jednoduše „Akta X“, jak mají být.
Tom Mandrake dodává příběhu se svou kresbou tu správnou atmosféru, kdy je schopný kreslit i skvělé dvoustránkové panely. Ne, že by jich bylo tolik. Upíři jsou v jeho podání zvířata, která mají pro člověka jen výsměch, stejně jako tomu bylo i v původní minisérii „30 dní dlouhá noc“. Jeho kresba je výrazná hlavně díky tahům pera, které nejsou vždy přesné, postavy nejsou detailně a precizně vykreslené, ale stejně poznáte, že je Mulder Mulderem. Kresba mi k příběhu seděla, nijak pro mě nevynikala, ale ani ho nekazila. Tak by to asi mělo být.
Hodnocení: 70%
