30 Days of Night: Beyond Barrow
Vydalo nakladatelství IDW, třídílná minisérie, září až prosinec 2009
Scénář: Steve Niles
Kresba: Bill Sienkiewicz
Po Benu Templesmithovi se ke své sérii vrátil i Steve Niles, ale ne že by nějak překvapil. Drží se zase ve vodách průměrnosti a ukazuje nám, že příběh už nemá žádnou hlavní linii, ale skládá se z různých epizod, které na sebe moc nenavazují. Ben Templesmith se ve svém předchozím příběhu 30 Days of Night: Red Snow podíval do minulosti, konkrétně do druhé světové války, a uspěl. Steve Niles se zaměřil na trochu té budoucnosti, budoucnosti blízké, která nám ukazuje, co se z Barrow stalo.
Ke spolupráci si Steve Niles tentokrát přizval Billa Sienkiewicze, který je protřelý mazákem a kreslil snad každého superhrdinu, kterého znají vesmíry DC comics a Marvelu. Na jeho kresbě to ale moc poznat není, protože se rozhodl, že bude kreslit ve stylu Bena Templesmithe, aby si byly všechny komiksy ze série co nejpodobnější. Je škoda, že si kreslíři nezachovali více originality. Ale je pravdou, že Sienkiewicz přesně nekopíruje Templesmithův styl, využívá jiné metody kreslení, jeho kresba temperou je silná, ale člověk má stále pocit, že něco takového už viděl. Navíc je kresba místy hodně, hodně nepřehledná, což nejvíce zamrzí u dvoustránkových panelů.
Jak jsem již napsal, příběh „30 Days of Night: Beyond Barrow“ nás zavádí zpátky do Barrow, ale ne proto, abychom sledovali osudy místních hrdinů, ale proto, abychom se se skupinou rádoby dobrodruhů podívali do sněžných pustin a zjistili, co zde žije. No jo, v budoucnu se stane trendem vydat se na prázdniny hledat upíry. Když člověk neví, co s penězi a nudí se, zábavu si najde kdekoli. Co se zatím stalo s obyvateli Barrow? Nic moc. Trochu nám vyrostli a z města si zbudovali pevnost, ale jejich osudy se příliš zabývat nebudeme, protože nás víc zajímá, co se stane s výletníky. A hlavně, co objeví v tundře, kde sníh nikdy nepřestává padat a kde noc nehodlá nějaký ten týden přepustit své místo dni.
Samozřejmě, v pustině nemohou najít osud, který by si přáli. Nějaká ta fotografie, možná nějaký zabitý upír jako důkaz, aby potvrdili, že kniha Stelly Olemaunové je pravdivá. Kdyby se jim to podařilo, navíc budou slavní. To také není k zahození, že? Jenže v bouři na ně čeká něco, co ani jeden z nich nečekal. Upíři, to už je staré. V jeskyni zde žijí tvorové, kteří jsou mnohem krvelačnější, nenasytnější a nespokojí se s pár mrtvými. Jako kdyby se Steve Niles inspiroval v komiksu „Spider-Man“ a použil postavu Venoma, několikrát ji okopíroval a měl monstrum, které může přidat do své již poměrně rozsáhlé série. Příšery nijak nepřekvapí a nezaujmou, podobně je to i s výsledkem celé minisérie. Příběh není z těch, na které budete s nostalgií vzpomínat.
Steve Niles nenechá oblíbenou sérii zemřít, ale já se přiznám, že jsou série, které mě osobně zajímají více. Takový komiks „’68” podle mě stojí za větší míru pozornosti, i když je pravdou, že u série „30 dní dlouhá noc“ nikdy nesáhnete úplně vedle. Dostanete upíry, dostanete drsný příběh, jen už se tak snadno nesžijete s hrdiny. Ti původní se objevují jen sporadicky a spíš jako vedlejší postavy, ty nové nejsou natolik zajímavé, aby vás dokázaly strhnout.
Hodnocení: 55%
