Liga výjimečných I
Vydalo nakladatelství BB/art a Crew, 2002, 490 Kč
Scénář: Alan Moore
Kresba: Kevin O’Neill
Alan Moore je scénárista, který si v komiksu dovolil snad úplně všechno. Napsal erotický grafický román „Ztracené dívky“, knihu pojednávající o fašismu V jako Vendeta, dekonstrukci superhrdinského mýtu Watchmen - Strážci a nakonec se pustil i do toho, že „vykradl“ dávná díla literatury, především té fantastické. Jenže ono je vykrást a vykrást. Mnozí autoři si prostě jenom berou postavy a dělají s nimi psí kusy, napichují je na totem klišé a myslí si, že se to bude dobře prodávat, protože je u toho napsané například Conan, apod. Moore ale přece jenom není jen tak obyčejný scénárista, ale když už něco tvoří, stojí to za to.
Jeho komiksy jsou neskutečně komplexní, a to potvrzuje i „Liga výjimečných“. U nás doposud vyšly pouze dvě knižní sbírky původní Ligy, ale už se trochu pozapomnělo na další. Musím ale říct, že taková kniha The League of Extraordinary Gentlemen: Black Dossier rozhodně není o nic méně luxusní. Množství bonusů je neskutečné. Platí to i pro české vydání, které je taktéž luxusní, což se promítlo na ceně a patrně i na prodejnosti. Osobně jsem však rád, že jsem se mohl s „Ligou výjimečných“ setkat a prožít si jejich závratné (skoro se chce říct šestákové) dobrodružství.
Kdybych měl učinit seznam autorů, z kterých Alan Moore cituje, bylo by jich skutečně mnoho, ale vypíchnu ty, kteří jsou nejvíce patrní. Z klasiky „Drákula“ Brama Stokera tu máme Wilhelminu Murray, Jules Verne propůjčil svého Nema, Robert Louise Stevenson zase Jekylla i Hyda, H. G. Wells zase neviditelného muže, i když pravda, tento autor je citován mnohem více, a to i ve druhé knize „Liga výjimečných II“. H. Rider Haggard stvořil Allana Quatermaina, několik postav a dějovou linii nám dal Sir Arthur Conan Doyle, nemálo přispěl i Edgar Allan Poe, aby se znovu řešil případ z ulice Morgue, Sax Rohmer zase přidal postavu, která není v komiksu jmenována, ale pokud se trochu vyznáte, jméno toho Číňana odhadnete. Zapomněl jsem na něco? Samozřejmě, že ano, co takhle ještě Edgar Rice Burroughs anebo Howard Phillips Lovecraft? Moore předvedl a předvádí neskutečnou sečtělost, kterou je nutné obdivovat.
Kromě sečtělosti ale také vytvořil příběh, kde do sebe jednotlivé linie zapadají, postavy se setkávají naprosto přirozeně a čtenář má pocit, že je to všechno správně, že takhle by to klidně mohlo být. Moore s O’Neillem, jehož kresba je pro daný žánr naprosto dokonalá, dali vzniknout komiksu, který je neskutečně konstruovaný, ale především je vtipný a přináší zajímavý příběh. Je to fantasmagorické, ano, ale naprosto to souhlasí se stylem, který tvůrci zvolili. Celý komiks je koncipován jako čtení pro kluky, jsou zde i odstavce, které jasně doplňují, že tohle je jednoduše dobrodružná literatura, kterou ocení ti, co milují napětí. A ocení ji. Neskutečná propracovanost, skvělý humor, který je ještě lepší v následujícím dílu, odkazy, kdy se snažíte chytnout, kde jste o postavě četli, kde jste ji viděli, tohle všechno vás nutí číst až do konce. Rozhodně nepřeskakujte bonusy na závěr.
Alan Moore ozvláštnil knihu tím, že na závěr komiksu přidal příběh „Allan a roztržený závoj“, který není o samotném autorovi, ale samozřejmě o Quatermainovi. Nejedná se o příběh zásadní, ale pro lepší pochopení díla je vhodné si jej přečíst. Rozhoně není vhodné bonusy jen tak přeskočit. Především u knihy druhé je naprosto nezbytné si je přečíst, abyste se dověděli něco víc o hrdinech a jejich osudech.
První kniha dále obsahuje galerii původních obálek, minikomiks, omalovánku, reklamní strany, které odkazují na věci, jež si jen těžko koupíte, a na závěr také jeden rébus. Jen si počkejte na bonusy ve druhém díle. Pánové Moore a O’Neill měli skvělý nápad, který přetavili ve výborný komiks, jenž potěší každého dobrodruha a milovníka fantastické literatury. Rozhodně nesrovnávejte se stejnojmenným filmem, ten nic nepochopil.
Hodnocení: 90%
