Top 10: Devětačtyřicátníci
Vydalo nakladatelství BB/art a Crew, 2006, 490 Kč
Scénář: Alan Moore
Kresba: Gene Ha
Alan Moore v podobě „Top 10“ vytvořil svět, který je natolik komplexní, že se s ním sám nechtěl loučit. I když nikdy nevytvořil druhou sezónu tohoto skvělého komiksu, který byl oceněn Eisnerovou cenou, vydal dva prequely/sequely, jež se ke světu „Top 10“ vztahují. Sequelem, který přímo navazuje na události v Top 10: Kniha 2, je kniha Smax, prequelem pak dnes recenzovaná minisérie „Top 10: Devětačtyřicátníci“, příběh, který se vrací k začátkům města Neopolis.
Postava, kolem které se děj knihy „Top 10: Devětačtyřicátníci“ točí, je známý Steven Traynor. Ale není to ten sice odhodlaný, ale na první pohled trochu vetchý stařík. Steve je mladík, je mu šestnáct let a zrovna skončila válka, v které se jako desetiletý letec stal hrdinou, když sestřeloval nepřátele. Válkou byla v podstatě druhá světová, i když výrazně vylepšená nejen o technologie, ale i o magii. Válka skončila a lidé se schopnostmi se stali jejími hrdiny, ale to neznamená, že i po válce jich je potřeba. A tak vzniká město Neopolis, kam se mají všichni „divní“ odklidit.
Myšlenka Neopolis je poměrně chytrá a její důvody jsou docela pochopitelné. Nikdo superhrdiny nechce u sebe, a tak je všechny šoupnou na jedno místo, kde se klidně mohou pozabíjet. Ale k tomu nemá dojít. V Neopolis vzniká policejní sbor, který se sice teprve formuje, má však nějaké výsledky a snaží se město držet pohromadě v jeho začátcích. Není to snadné, protože Neopolis je vlastně takovým obrovským New Yorkem, kde je mnoho etnických skupin a mnoho zájmů. Upíří mafie není ničím zvláštním a právě kolem ní se to tak trochu točí.
V centru dění je ale Steve a jeho známá Leni, proti které ve válce bojoval, dokonce ji jednou sestřelil, ale po ukončení konfliktu se tyhle rozdíly smazaly a z obou se stali přátelé. Možná i něco víc. Jenže to by Steve nesměl být homosexuál. „Top 10: Devětačtyřicátníci“ je tak vlastně minisérií s milostným příběhem, který není pro každého snadno skousnutelný, navíc když Wulf vypadá jako pornoherec z německé klasiky 70. let.
Gene Ha dal komiksu krásný retro styl, hodně ubral na barvách. I když to je zásluha Arta Lyona, kresba je však méně detailní, ale hlavně mají všichni takové svršky, které prostě správně navozují atmosféru konce 40. let, i když je to ve světě, který se od toho našeho dost liší. Gene Ha a Alan Moore vytvořili svět, který je soběstačný a představuje nám základy města, v kterém se odehrávají příběhy Top 10: Kniha 1 a Top 10: Kniha 2. Nádherně můžeme vidět, jak se město vyvinulo a opět se nám představuje promyšlenost celého komiksu. I když je „Top 10: Devětačtyřicátníci“ příběhově slabší a hlavní případ není nic skvělého, přesto je tohle důležitá součást celého universa „Top 10“.
Hodnocení: 70%
