Neonomicon
Vydalo nakladatelství Avatar Press, čtyřdílná minidérie, červenec 2010 až únor 2011
Scénář: Alan Moore
Kresba: Jacen Burrows
„The Courtyard“ není zrovna rozsáhlé dílo, ale ukázalo, že Alan Moore má v oblasti mýtu Cthulhu ještě co říct. Vzhledem k tomu, že v posledních letech není jeho tvorba tak rozsáhlá jako v minulosti, je trochu překvapivé, že mu všechno trochu trvá, ale nakonec se přece jen dočkáme. Načekali jsme se na pokračování komiksu „Liga výjimečných II“ a nakonec došlo i na pokračování komiksu „The Courtyard“. Alan Moore v tomhle případě už nepsal povídku, která by byla pro komiks převedena, ale rovnou se pustil do komiksového scénáře, který byl o dva sešity rozsáhlejší než „The Courtyard“.
Čtyřdílná série „Neonomicon“ je v podstatě pokračováním přímým, kdy nám ale do děje vstupují nové postavy. Aldo Sax, detektiv z předchozího dílu, už rozhodně není ve službě, ale je v ústavu pro nebezpečné zločince. Agent Lamper a agentka Brears jedou za Saxem, aby ho vyslechli. Jenže s ním není moc řeč. Mluví jazykem, který není zrovna Američanům srozumitelný. Milovníkům Lovecrafta však rozhodně nepřijde tak neznámý. Ne, že bychom mu však rozuměli. Agenti odjíždějí s nepořízenou a dorazí na ústředí, kde na ně čeká úkol konečně vyřešit tu záhadu, která byla kolem mrtvých těl a jíž agent Aldo Sax rozřešit nedokázal.
Agenti se v přestrojení dostávají do klubu, kde Saxe kontaktoval muž s rouškou přes ústa. Co pod rouškou asi skrývá? Razie úspěšná není, muž s rouškou uniká. Sledují ho však do jeho domova a my se znovu dostáváme na dvorek, titulní to prostředí komiksu „The Courtyard“. Nutno říct, že v barvě to místo vypadá ještě lépe, navíc Burrowsova kresba tomu prostě sedí. Tenhle chlap se nebojí nakreslit nic, takže hned v prvním sešitě se dočkáme dost šokujících panelů. Obdivuji Avatar Press, že se nebojí podobné komiksy vydávat, stejně tak Moora za to, kam až se ve své tvorbě propracoval.
Alan Moore se ve své tvorbě postupně propracovává k tématům, která jsou hodně kontroverzní. Neříkám, že takový nebyl dřív, ale od člověka, který vytvořil komiksy jako V jako Vendeta nebo „Z pekla“ byste možná něco podobného jako „Neonomicon“ nečekali. Pravda, nejspíš byste nečekali ani „Ztracené dívky“. Hodně se orientuje na erotično, což je také případ komiksu „Neonomicon“. Nabírá naprosto nový směr, pokud se týká dalších dílů, místy jsou opět zobrazovány takové detaily a takové scény, že komiks rozhodně není možné chápat pouze jako oddechové čtení, ale puritány může dost nakrknout. Některé panely skutečně nemají daleko k pornografii.
Osobně podobnou odvahu obdivuji, ale nutno říct, že tohle si nemůže dovolit každý autor. „Ztracené dívky“ byly komiks erotický, který měl vkus. Pro některé „Neonomicon“ zašel už hodně daleko, možná až za hranici. Nebudu komiks obhajovat, protože někomu to prostě vadí a vadit bude, ať řeknu cokoli. Myslím si však, že se ukazuje, jak sexualita prolíná naším životem a jak je důležitá i pro mýtus Cthulhu alespoň tak, jak ho Moore chápe ve svém pojetí. Pro rozšíření mýtu je to rozhodně zajímavé dílo, ale opravdu ho doporučuji skalním příznivcům a lidem, co se hned tak neurazí.
Hodnocení: 75%
