1. 7.
Tábor
Ahoj,
včera na tábor přijela strašně ošklivá holka. Jako jedinou ji přivezli rodiče autem. Když vystoupila a pomáhali jí odnést tašky do chatky, procházela kolem mě a tak divně se na mě podívala…
Nějak posunula čelist, vycenila zuby a zlověstně přivřenýma očima si mě měřila. Myslím si, že si mě vybrala jako svoji oběť. Nevím proč, ale jsem si jistá, že je to čarodějnice. Ne, že by tak vypadala – aspoň zezadu má vlasy jako princezna, ale čarodějnice se přece také umějí proměňovat, ne? Tak to bylo v té knize, co jsem četla, pamatuješ?
Mami, já se tady bojím. Přijeď mě navštívit a já ti ji ukážu, abys věděla, že mám pravdu a nemůže za to moje bujná fantasie.
Jenom doufám, že těch čtrnáct dní tábora uteče rychle a nestane se nic hrozného. Už abych byla zase doma.
Pozdravuj všechny.
2. 7.
Doma
Ahoj,
neboj se. Třeba je jenom nějak postižená. Nebo se Ti to zdálo, že se na Tebe zaměřila. Nemá přece důvod nějak Ti ublížit. Nebo snad ano? Neprovedla jsi jí nic, viď?
Víš moc dobře, že bych se za Tebou přijela podívat moc ráda, ale mám moc práce. Letošní tábor byl nad naše finanční možnosti Přesto jsem Ti ho chtěla dopřát.
Kdyby něco, napiš mi a já se to pokusím nějak vyřešit. Hlavně si ji nijak nepoštvi proti sobě.
Měj se krásně.
P.s.: Pozdravy jsem vyřídila a všichni Tě zdraví na tábor.
3. 6.
Tábor
Ahoj,
díky za dopis. Vím to, samozřejmě to vím. Ale stejně… Neboj, nic jsem jí neudělala. Občas si sice představuju, co by se stalo, kdyby, jenomže se jí po vzoru vedoucích vyhýbám, takžé ani nemám možnost něco z toho zkusit. Nemusíš mít strach.
Nemůžu si pomoct. Ta holka se na mě vážně zaměřila. Asi mi chce nějak ublížit, ale nemůžu to nikom říct. Už jsme to probíraly na chatce, jenomže všichni si myslí to samé, co Ty – že je postižená a vlastně za to ani nemůže. Možná je to pravda, ale kdybys ji viděla, začala bys o tom rychle pochybovat.
Teď s takovými úvahami před spaním budu muset přestat. Skamarádila se z holkama z vedlejší chatky a nějak se jí podařilo vedoucí přesvědčit, aby ji tam přestěhovali. Tím pádem mě má na dosah doslova ve dne v noci – dostala se totiž i do stejného družstva jako já.
Chápu, že s tím pořádně nemůžeš nic udělat, ale aspoň někomu to musím říct. Nějaký dopis nechám někde v táboře položený tak, aby si ho mohla v klidu přečíst. Třeba pochopí, co tím chci říct a nic si nedovolí.
Díky za pozdravy a měj se.
4. 7.
Doma
Ahoj!
To je pěkně hloupý nápad s tím dopisem. Ještě si, chudák, bude myslet, že ji pomlouváš. Chápeš, že pak by měla důvod proti Tobě něco mít? A její rodiče taky. Jestli si ji nechceš znepřátelit, ať Tě to ani nenapadne zkoušet. Uvědomuješ si vůbec, co by z toho mohlo vzniknout?! Neriskuj. Jestli je to aspoň trochu možné, snaž se ji ignorovat.
Kdybys s ní opravdu měla nějaký problém, řekni to vedoucím, určitě Ti ho pomohou vyřešit. Já s tímhle nic moc neudělám. Ale stejně mi napiš, kdyby něco, mohla bych na ně trochu zatlačit. To by mělo ještě větší váhu, než to, co bys jim řekla Ty. Znáš přece tu svoji fantasii. Jsem si jistá, že už se stačila i za těch několik dní projevit na táboře.
Jinak je všechno v pořádku? Nepotřebuješ nic poslat?
Budu muset končit. Ještě dneska musím dodělat nějakou práci, výplata za ni pokryje čtvrt nákladů na tábor. Výborné, co říkáš?
Takže víš, co máš dělat. Slib mi, že nevyvedeš nějakou hloupost.
Zase mi brzy napiš!
4.7.
Tábor
Ahoj,
Je mi jasné, že se naše dopisy minou, ale tohle je opravdu důležité. Nemůžu čekat, až mi zítra přijde Tvůj dopis. Děje se tady totiž něco divného.
Včera v noci, když jsem šla kolem jejich chatky na záchod do hlavní budovy, se tam svítilo. Ne, jako by tam někdo svítil baterkou a chtěl si číst, nebo taky vyrazit tam, co já. Oknem bylo vidět mihotavé světlo, něco jako plamen svíčky a z chatky se ozývaly hlasy. Ne jenom její, ale i těch holek co s nimi teď bydlí. Sílily a zase slábly v celkem pravidelných intervalech. Znělo to skoro jako by se modlily, jenomže to by si přece nezapalovaly svíčky, ne?
Nemohly spíš vyvolávat duchy? Já vím, že se to z legrace na táborech dělá. Tohle ale vypadalo moc reálně. Chápeš? Jako by tím opravdu chtěly něčeho docílit a nesnažily se tím vystrašit jenom samy sebe.
Asi poprosím vedoucí, aby mě přestěhovali a přeřadili do jiného oddílu. Sice si tam budu muset najít nové kamarády, ale to je teď to poslední co by mi vadilo. Vůbec bych se nezlobila, kdyby mě ubytovali v prázdné chatce. Vím, že se jim to nebude líbit a budu jim muset dlouho vysvětlovat, proč se chci nechat přeřadit, ale tohle je dostatečný důvod, nemyslíš?
Jenom nechápu, proč ty holky, co s nima bydlí, už dávno nepochopily, co je zač. To je jedno, není to můj problém.
Měj se.
P.s.: Drž mi palce, aby mi opravdu vyhověli.
5.7.
Doma
Ahoj,
to, co navrhuješ, zní rozumně, ale bojím se, že Ti vedoucí nebudou moc věřit. Potřebuješ nějaké důkazy. Neviděl to ještě někdo jiný z další chatky? Jestli ne, budou si všechno vysvětlovat Tvojí bujnou fantasií, tím, že se moc díváš na horory, nebo čímkoli podobným. Já vím, že je z toho pravda jenom ta fantasie, ale je to problém i tak.
Máš pravdu, že se naše dopisy akorát minuly. Jestli jsi ten minulý ode mě ještě nečetla, psala jsem Ti, že bych na vedoucí mohla trochu zatlačit, aby Ti pomohli. To ostatní z něj teď už ani pořádně neplatí. Rozmysli se, jestli chceš, abych Ti pomohla, nebo si to na táboře všechno vyřídíš sama. V každém případě mi dej vědět, jak ses rozhodla.
Odpověz co nejdřív, ať o Tebe nemusím mít strach.
5.7.
Tábor
Ahoj,
Dneska se zrušil celý program. Ztratil se totiž pes správce kempu.
Nejdřív si všichni mysleli, že se jenom zaběhl a bude někde poblíž, takže ho náš oddíl hledal v lese. Jenom ta holka se do toho nijak nezapojila. Opírala se o strom na dohled od tábora a posměšně se usmívala. Přivřenýma očima nás sledovala a vypadalo to, že ví, kde pes je. Nikomu to ale neřekla, když si vedoucí všimli jejího vědoucího výrazu a ptali se jí.
Psa jsme našli až těsně před večeří. Byla to už jenom studená mrtvolka pod její postelí. Na první pohled na něm nebylo nic vidět, ale kdyby umřel normálně, co by dělal u ní pod postelí?
Není divu, že se správce složil. Táborový vedoucí vyhlásil, že jakmile se zjistí, kdo to udělal, viník okamžitě odjíždí domů, bez nároku na vrácení platby. A psa si odvezla policie, aby zjistili, co se vlastně stalo.
Nikdo to sice oficiálně neřekl, ale všichni si myslí, že ho někdo otrávil. Tobě už musí být jasné, kdo. Nebo možná někdo z té chatky, to už vyjde nastejno.
Jdu spát bez večeře, asi chápeš proč.
P.s.: Klidně na ně trochu zatlač. Uděláš jedině dobře a opravdu mi pomůžeš. Myslím si, že ta holka ví, že ji podezřívám. První byl pes a teď budu na řadě já. Ještě teď jdu vedoucí poprosit, aby mě přeřadili. Nejspíš na to vzhledem k situaci nebudou mít čas ani trpělivost, ale nedá se nic dělat.
6.7.
Doma
Ahoj,
S tím psem je to opravdu divná náhoda. Co policie? Potvrdila celotáborovou domněnku? Přeřadili Tě?
Proč si myslíš, že bys měla psa následovat? A jak si můžeš být jistá, že ho zabila ta holka? Co když si k nim do chatky nějak vlezl sám? Tys jí něco naznačila, že ji podezříváš?
Dobře, zatlačím. Vyhýbej se jí a snaž se, ať na Tebe nepadne ani stín podezření. Všude choď aspoň ve dvojicích, abys měla nějakého svědka, že Tys nic udělat nemohla. Tři by byli lepší…
Drž se. Snad to bude brzy lepší.
6.7.
Tábor
Ahoj,
Tak mě nepřeřadili. Nikdo nemůže najít táborovou vedoucí. Prostě zmizela beze stopy. Ale já vím, kde je: pod postelí ve vedlejší chatce. Jenom to nemůžu nikomu říct, aby si ostatní nemysleli, že jsem ji tam dala já.
Dneska je program taky zrušený, ale nehledáme ji. Máme zůstat v chatkách a vedoucí zavolali policii. Nikdo pořádně neví, co si má myslet. Něco takového se tady ještě nikdy nestalo.
Policajti před chvílí přijeli. Vyslýchají nás podle čísla chatky. Za chvíli přijde na řadu ta naše.Schovám dopis a pak ho dopíšu, už jsou ve vedlejší chatce a nevědí, že mají nadosah mrtvolu. Nějak šikovně se jim to pokusím naznačit.
Zrovna odešli. Nebyla vhodná příležitost, abych jim napověděla. Oddíloví vedoucí obcházejí chatky. Zítra ráno se vracíme domů. Policie tábor zavřela. Hurá!
Zítra mě čekej spolu s dopisem.
