Co moře pohltí
Rich and Strange
Velká Británie, 1931, 92 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: Alfred Hitchcock, Alma Reville a Val Valentine podle románu Dala Collinse
Hrají:
Henry Kendall (Fred Hill)
Joan Barry (Emily Hill)
Percy Marmont (Gordon)
Betty Amann (Princezna)
Jsme sice ve fázi, kterou jsem nazval britské období zvukového filmu, ale když si film „Co moře pohltí“ pustíte, máte pocit, že jste se vrátili do Hitchcockova období němého filmu. Jako kdybychom sledovali grotesku a nikoli snímek, který by měl být sice komedií, ale také thrillerem, alespoň podle toho, jak je označován v databázích. Jenže nesmíte dát na první dojem. Chvíli se dívejte a uvidíte, že to skutečně groteska není. Jenže také zjistíte, že tohle je velmi průměrný film.
Zápletka filmu je docela jednoduchá. Sledujeme muže, Freda Hilla, který sám sebe považuje za průměrného a snaží se s tím něco udělat. No, vlastně on ani tolik dělat nemusí, protože z čistého nebe mu do rukou padá malé jmění, které hodlá využít neotřelým způsobem – vydá se na cestu kolem světa i se svou ženou. Myslí si, jak to bude úžasné, jak přestane být průměrný. Zjišťuje však, že to až tak jednoduché není. Paříž ho šokuje, parník mu přinese mořskou nemoc.
Film „Co moře pohltí“ má společné prvky s filmem Juno a páv, kde také rodina z čista jasna dostane nemalý finanční obnos. Ani v jednom případě se nejedná o příběh, kde peníze skutečně hrají hlavní roli, ale jsou katalyzátorem událostí, které nakonec vedou k určitému finále, ať už šťastnému či nikoli. V obou filmech se Alfred Hitchcock snaží ukázat, že peníze přece jen nejsou všechno, ale přesto na nich lpíme jako na tom nejdůležitějším, co v životě máme. Je to tak dobře, nebo ne?
Fred se snaží najít svou dobrodružnou podstatu ve společnosti exotické princezny, jeho manželka zase zjistí, že se jí velmi zamlouvá kapitán lodi. Vedou peníze snad k tomuhle? Mají lidi rozdělovat, aby si našli domněle lepší partnery? Anebo peníze jen vytvářejí iluzi života, který chceme považovat za skutečný, ale je to jen mlha, přes kterou nejsme schopni vidět podstatu věcí? Podobné otázky nevyvstávají proto, že je příběh tak neskutečně hluboký, ale hlavně proto, že je celkem zajímavě natočený.
Právě styl natočení filmu je tím hlavním prvkem, který je na „Co moře pohltí“ oceňován. Jako kdyby zde Hitchcock zkoušel nové techniky, ať už je to groteskní úvod, anebo velmi technicky náročný závěr. Myslím, že byl jeden z mála lidí, který se ve své době pokusil o tak složité scény, i když pravda, Howard Hughes o rok dříve zašel ještě trochu dál se svým legendárním filmem „Pekelní andělé“. Scéna s lodí je však přesto výjimečná a myslím, že Alfred Hitchcock na ni může být pyšný. V jiných ohledech jeho film však nevyčnívá, příběh je celkem jednoduchý, i když je díky celkem příjemnému herectví snesitelný.
Hodnocení: 50%
Osobní žebříček
Kdyby nebyla použita zajímavá prostředí a natočeny složité scény, film „Co moře pohltí“ by se směle zařadil na konec mého žebříčku, ale takto přece jen musím uznat, že to v sobě něco má. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. „Ptáci“
3. „Příšerný host“
4. „Její zpověď“
5. Zběsilost
6. „Vražda!“
9. „...a neuveď nás v pokušení“
10. „Žena se špatnou pověstí“
11. „Boj na nůž“
12. Juno a páv
13. „Co moře pohltí“
15. „Světový šampion“
16. Na šikmé ploše
