Její zpověď
Blackmail
Velká Británie, 1929, 84 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: „Alfred Hitchcock“, Benn W. Levy a Michael Powell podle divadelní hry Charlese Bennetta
Hrají:
Anny Ondra (Alice White)
Sara Allgood (Paní White)
Charles Paton (Pan White)
John Longden (Detektiv Frank Webber)
Němá éra filmu pomalu končí, nastupuje film zvukový, i když ještě ne v takové síle, jak k tomu došlo v následujících letech. Rok 1929 je však pro Velkou Británii zlomový, protože právě v té době se zde začíná zvukový film rozvíjet. V Americe vznikl „Jazzový zpěvák“ již v roce 1927, ale právě „Její zpověď“ je jedním z prvních zvukových filmů v Anglii. Zde se ukazuje, že Alfred Hitchcock nebyl jen dobrým filmařem, ale také průkopníkem. Nutno říct, že zvuk jeho filmům rozhodně sluší.
Když říkám sluší, v tomhle případě se ještě nejedná o tak dokonalý zvukový snímek jako v budoucnu. Ze začátku má „Její zpověď“ podobu němého filmu a divák si říká, jestli se náhodou nespletl. Nespletl. „Její zpověď“ měl totiž být němý film, až během natáčení došlo k tomu, že se plány produkce změnily a začalo se uvažovat o tom, že by měl být snímek zvukový. Z úvah se přešlo k činům, a tak můžeme sledovat zvukový snímek, který byl v některých ohledech ponechán spíše němým.
Znaky němého filmu jsou patrné ve více ohledech. Kromě mnohdy nepřítomného zvuku, respektive přítomného pouze v hudebním doprovodu, je to i v herectví. Herci ještě nebyli zvyklí na zvukový film, nevěděli, že nemusí tolik přehrávat, že emoce je možné vyjádřit i jiným způsobem než jen rozmáchlými gesty. Jak Anny Ondra, tak především John Longden přehrávají, v případě mužské postavy je to mnohdy skutečně příšerné. Ve chvíli, kdy dochází k „akčnímu“ vyústění, je opravdu až směšný. Závěr sám o sobě je trochu zběsilý, ale přesto jde stále hlavně o to, že Alfred Hitchcock dokázal skvěle zachytit příběh a jeho silnou atmosféru.
Anglický název „Blackmail“ neboli „Vydírání“ říká všechno důležité. Česká „Její zpověď“ je mnohem tajemnější a vztahuje se k samotnému závěru snímku. Ten vypráví o ženě, která si vyjde s mužem, poměrně zajímavým. Z něho se však vyklube hrubián, který se jí pokusí znásilnit. Alice se však brání a v rámci sebeobrany násilníka zabije. Klasický zvrat, který je pro Hitche tak typický i v dalších filmech. Nabízí se mnohé otázky: Jak se sama žena vyrovná se svým činem? Jak se vyrovná s tím, že o ní někdo ví? Vyskakují otázky, které Alfred Hitchcock sleduje a rozvíjí naprosto dokonale.
Nevíme, co se stane ženě, která něco spáchala, nevíme, jak s ní budou lidé jednat. Sama se dostává do problémů, je do nich zatažena i dalšími. Smyčka kolem ní se utahuje. Jak to dopadne? Co když budou trpět nevinní lidé? Co se stane pak? Závěr není rozhřešením, ale spíše vytváří velké množství dalších otázek. Mistrovství Hitchcocka v zobrazování člověka v problémech, který se dostává hlouběji a hlouběji, je tady, nikoli jen naznačeno, ale již rovnou zobrazeno. Jeho budoucí kousky tak dostaly skvělý základ. Se zvukem se docela dost změnilo. Máme se na co těšit.
Hodnocení: 75%
Osobní žebříček
„Její zpověď“ je film, který je začátkem nové éry, éry, kdy Hitchcock ovládl svět filmu a promlouvá k nám od té doby neustále. I ze záhrobí. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. „Ptáci“
3. „Příšerný host“
4. „Její zpověď“
5. Zběsilost
8. „...a neuveď nás v pokušení“
9. „Žena se špatnou pověstí“
11. „Světový šampion“
12. Na šikmé ploše
