Případ Paradineová
The Paradine Case
USA, 1947, 125 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: Alma Reville, David O. Selznick, James Bridie a Ben Hecht podle románu Roberta Hichense
Hrají:
Gregory Peck (Anthony Keane)
Ann Todd (Gay Keane)
Charles Laughton (Lord Thomas Horfield)
Charles Coburn (Sir Simon Flaquer)
Alida Valli (Paní Paradine)
Alfred Hitchcock byl skutečně všestranným režisérem, což už nám dokázal několikrát. Kromě toho, že točil skvělé thrillery a napínavé špionážní filmy, seděla mu i komedie, zkusil si muzikál, válečnou agitku, ale také historický film. Tentokrát nezašel nijak daleko a nepokoušel se objevovat svoje hranice. Zůstalo u napínavých filmů, ale napětí se nesnažil přenést do akce, do úniku, ale do soudní síně, kde odhaluje pravdu o tom, zda je žena, paní Paradine, skutečně vražedkyní svého manžela, či nikoli.
Alfred Hitchcock se rozhodl pro trochu jiný styl a nebuduje atmosféru tak dokonale, jako tomu bylo ve filmech předchozích. Nechává ve vzduchu viset základní otázku: Vinna, nebo nevinna? Tohle je otázka, na kterou se najde odpověď až na úplném konci, ale tentokrát to nestačí k tomu, aby se udržel divák v napětí celou dobu. Hitch zvolil formu, která se dokonale hodí pro soudní proces, ale neuvědomil si, že po dvě hodiny není schopen nabídnout něco, co by diváka skutečně odrovnalo. Tohle není film „Dvanáct rozhněvaných mužů“, snímek, který je vrcholem soudního dramatu a který byl natočen o deset let později.
Přesto bych ale Hitckcockovi křivdil, kdybych neřekl, že se jedná o minimálně průměrný film. Sledujeme případ paní Paradine (Alida Valli známá z Les Yeux Sans Visage), která je obviněna z toho, že otrávila svého manžela. Důkazy nejsou jednoznačné, ale soud se teprve chystá. Její obhájce (opět výtečný a jedinečný Gregory Peck) má dost času připravit obhajobu, ale bohužel také dost času, aby se do své klientky zamiloval. A to i přesto, že je šťastně ženatý. Je to ale celkem pochopitelné. Když se podíváte na Alidu Valli a to, jak ve filmu hraje, je to rozená femme fatale.
Právě skutečnost, že je obhájce ovlivněn svými city, je tím, co se dostává do popředí. Samotný případ je tak v pozadí filmu, je to spíš jen něco, co ovlivňuje hrdinu. A tak divák, místo toho, aby s napětím očekával, jak dopadne soud, který je natočen poměrně dobře, ale nijak výjimečně, spíše si hledí toho, aby zjistil, jak to dopadne s obhájcem a jeho vztahem k ženám, které jsou v jeho životě. Jedna, která ho miluje z celého srdce, druhá, která ho pobláznila, ale cit mu rozhodně nevrací.
Alfred Hitchcock pojal film velkolepě v příliš dlouhé stopáži, kde nedokáže udržet napětí tak, jak tomu bylo v jeho předchozích filmech. Je to docela škoda, protože ten film v sobě měl potenciál, ale rozhodně není plně využit. Divák se místy bude nudit, a to i v závěru, kde chybí skutečný vrchol. Finále tak vyznívá do ztracena a divák je, jako by o něco ochuzen. To platí i v případě soudního jednání, kdy to není takové drama jako v jiných, podobných filmech.
Hodnocení: 55 %
Osobní žebříček
Soudní drama, které Hitchcockovi nevyšlo tak úplně, jak by si pravděpodobně představoval. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. „Ptáci“
3. „Mrtvá a živá“
5. „Ani stín podezření“
7. „Muž, který věděl příliš mnoho“ (1934)
8. „Podezření“
9. „Příšerný host“
10. „Pověstný muž“
11. „Záchranný člun“
12. „Mladý a nezkušený“
14. Sabotér
15. „Její zpověď“
16. Zběsilost
17. „Vražda!“
18. „Sabotáž“
19. „Pan Smith s manželkou“
20. The 39 Steps
21. Secret Agent
22. „Číslo sedmnáct“
23. Farmářova žena
24. Zahrada rozkoše
25. „...a neuveď nás v pokušení“
26. „Žena se špatnou pověstí“
27. „Boj na nůž“
28. Juno a páv
29. „Případ Caradineová“
30. „Bon Voyage“
31. Jamaica Inn
32. „Co moře pohltí“
34. „Světový šampion“
35. „Malgašské dobrodružství“
37. Na šikmé ploše
