Muž, který věděl příliš mnoho
The Man Who Knew Too Much
USA, 1956, 120 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: John Michael Hayes, Charles Bennett, D. B. Wyndham-Lewis a Angus MacPhail
Hrají:
James Stewart (Dr. Benjamin McKenna)
Doris Day (Josephine Conway McKenna)
Brenda de Banzie (Lucy Drayton)
Bernard Miles (Edward Drayton)
Jediný film, který Alfred Hitchcock sám zremakoval. Již v roce 1934 natočil snímek „Muž, který věděl příliš mnoho“, kde byl hvězdou Peter Lorre, člověk, který dokázal hrát naprosto neuvěřitelně, jen díky obličeji dostával stále velmi podobné role. Remake má stejnou výchozí situaci, ale jinak se poměrně výrazně odlišuje. A nejenom tím, že je to film barevný v krásných technicolorových barvách, které už se pro tu dnešní digitální dokonalost vůbec nevidí.
Manželé Benjamin a Josephine McKennovi jsou se svým synem na návštěvě Maroka. Chlapec je nadšený, v Africe ještě nikdy nebyl, užívá si exotiku, jeho rodiče jsou trochu vlažnější, ale seznamují se se zajímavými a možná i trochu podivnými lidmi. Jsou skutečně jen nevinnými cestujícími, anebo je v nich něco trochu víc? Třeba něco skrytého? Ukáže se hned záhy, protože Benjamin a Josephine jsou svědky vraždy muže a následně dochází k únosu jejich syna. Ano, jsme zpátky ve starých hitchcockovských vodách a máme dvě osoby ve špatný čas na špatném místě.
Jejich syn je tedy unesen a oni se s touto situací musí vypořádat. Benjamin, jako kdyby měl plán, který musí vyjít, jako kdyby dopředu věděl, co má dělat, aby všechno zachránil. Josephine je přece jen žena, a tak ji sledujeme jako slabší z dvojice, ale nikoli jako chudinku, i když nějaký ten hysterický výstup si musí odbýt. Pak už začíná hra na kočku a na myš, kdy vlastně není jisté, kdo je kočka a kdo je myš.
Alfred Hitchcock si opět vybral skvělé herce. S Jamesem Stewartem už měl svoje zkušenosti, a to zkušenosti nejlepší. Doris Day byla novou herečkou v jeho filmech, což však ničemu nevadilo, protože ukázala, že je Jamesovi skvělou partnerkou. Společně pak prožívají dobrodružství, na které nechtějí žádní rodiče ani pomyslet. Alfred Hitchcock několikrát ve filmu ukáže své mistrovství v tom, jak vybrat správný záběr. I když vybírá dlouhé záběry, rozhodně nenudí, ale napíná – hned úvodní scéna s koncertem (ještě jednou se zopakuje) anebo scéna v kostele. Budete jen čekat na to, co se stane. Tohle je prostě dar, který člověk měl a dokázal ho využít.
Úžasnou gradaci pak Alfred Hitchcock prezentuje ve druhé koncertní scéně, kterou už si jednou střihnul v původním filmu, ale tady má teprve ten správný náboj, kdy skutečně zatajíte dech a budete čekat, jak to dopadne. Tentokrát to ale není vrchol filmu. Na skutečné finále si budete muset počkat. Alfred Hitchcock vytvořil snímek, který i podruhé funguje a myslím, že pro mnohé bude zajímavější a lepší než snímek původní.
Hodnocení: 80 %
Osobní žebříček
Někdy remake může být kvalitnější než původní film, ale v tomhle případě platí, že i původní film i remake jsou velmi dobré filmy. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
3. „Ptáci“
4. Provaz
6. „Mrtvá a živá“
9. „Ani stín podezření“
11. „Muž, který věděl příliš mnoho“ (1956)
12. „Muž, který věděl příliš mnoho“ (1934)
13. „Podezření“
14. „Příšerný host“
15. Chyťte zloděje
16. „Pověstný muž“
17. Zpovídám se
18. „Záchranný člun“
19. „Potíže s Harrym“
20. „Mladý a nezkušený“
22. Sabotér
23. „Její zpověď“
24. Zběsilost
25 „Vražda!“
26. „Sabotáž“
27. „Pan Smith s manželkou“
28. The 39 Steps
29. Secret Agent
30. „Číslo sedmnáct“
31. Farmářova žena
32. Zahrada rozkoše
33. Hrůza na jevišti
34. „...a neuveď nás v pokušení“
35. „Žena se špatnou pověstí“
36. „Boj na nůž“
37. Juno a páv
38. „Případ Caradineová“
39. „Bon Voyage“
40. Jamaica Inn
42. „Co moře pohltí“
44. „Světový šampion“
45. „Malgašské dobrodružství“
47. Na šikmé ploše
