Noční směna

Stephen King je nejen romanopiscem, jehož díla dokáží zabrat stovky stránek, ale také povídkářem. Krátkých příběhů za svůj život napsal poměrně hodně, takže není divu, že první povídková sbírka vychází již v prvních letech jeho profesionální spisovatelské kariéry.

 

Stephen King - Night Shift

Originální vydání:
1978, Doubleday

První české vydání: 1992, Odeon, Praha (vyšlo pod názvem Mrtví se někdy vracejí a obsahuje pouze výběr povídek, ne všech 20)

Druhé české vydání: 1996, Mustang, Plzeň (již pod názvem Noční směna)

Překlad obou vydání: Pavel Medek, Tomáš Eben (ten přispěl překlady pro nakladatelství Mustang)




   Povídková sbírka s názvem Noční směna (Night Shift) vychází poprvé v Americe v roce 1978 pod hlavičkou vydavatelství Doubleday. Dalo by se říct, že je kniha takovým menším nadechnutím, před jedním z nejrozsáhlejších Kingových románu, před Svědectvím, i když o tom, jak je to s touhle knihou se dozvíme příště. Teď k Noční směně.
   V knize nejsou vůbec nějaké nové povídky. Většina z nich již dříve vyšla v časopisech jako Cavalier Magazine, Penthouse nebo Cosmopolitan. Dva posledně jmenované jsou, myslím, docela známe i českému čtenáři. Ale je pravda, že se zde nacházejí i čtyři naprosto nové příběhy. Jsou jimi Prokletí jeruzalémské, Nekuřáci, a. s., Poslední příčka žebříku a Žena v pokoji. Kniha je dále zajímavá tím, že obsahuje úvod, který pro knihu napsal John. D. MacDonald, jeden z oblíbených Kingových autorů. Po úvodu následuje autorská předmluva, kdy k nám, ano, přímo k čtenářům, což je u Kinga v dalších knihách zvykem, tvůrce promlouvá a povídá si s námi o strachu, neboť strach je to, co v nás mají jeho příběhy vyvolat. Pojďme se tedy podívat, jakou nadílku strachu nám připravil.
   Prokletí jeruzalémské (Jerusalem’s Lot) – První povídka sbírky je ve stylu H. P. Lovecrafta. Částečně odkazuje na román Prokletí Salemu, ale nemá s ním žádnou určitou spojitost. Forma, jakou je psána, je jednou z Lovecraftových oblíbených, tedy styl dopisů a deníkových úryvků. Rozdíl s Lovecraftem spočívá v tom, že se King nebojí používat přímou řeč, ale jinak je děj, dalo by se říci, v klasickém lovecraftovském duchu. Máme tu pustou vesnice, kde je skryto něco strašného, tajemný dům, temné knihy a uctívání ďábelských božstev. Lidé se slabostí pro Lovecrafta tuto povídku jistě uvítají.
   Noční směna (Graveyard Shift) – Ač v češtině povídka, která dala sbírce jméno, v originále je tomu trochu jinak. Další malinko lovecraftovský příběh, ovšem přenesený do současnosti. Jsme v textilce, kde se při nočních směnách vyklízí zabordelený suterén, který skrývá spoustu přerostlých krys, ale také ještě sklepení, kde jsou tvorové horší a větší než krysy. Povídka nijak nevyčnívá, ale rozhodně zaujme.
   Noční příboj (Night Surf) – Nemohu si pomoci, ale taková trochu psychedelická povídka, kterou King musel napsat pod vlivem něčeho, ať už alkoholu nebo drog. Není hororová, ale spíš sci.fi nostalgická, kde větší váhu má slovo nostalgická. Může být považována za inspirační povídku, která později dala vzniknout románu Svědectví, neboť i zde se vyskytuje vraždící kmen chřipky s názvem Kapitán Trips, který zahubil většinu populace Země, ne-li veškerou.
   Jsem brána (I Am the Doorway) – Klasický sci-fi příběh, jenž odkazuje na Kingovi začátky, neboť práve u vědecké fikce startovala jeho pisatelskou kariéru. Astronauti jsou zde vysláni do vesmíru (tentokrát k Venuši), kde mají provést nějaké výzkumy. Vrací se na Zemi, ale ne sami, cosi je s nimi. Jejich přistání je navíc zpestřeno tím, že při něm jeden kosmonaut umírá a druhý vyvázne ochrnutý, a právě u ochrnutého se začnou projevovat podivné mimozemské zvěny. Stává se bránou, tedy tím, kdo je tělem pro mimozemskou sílu. Závěr je dokonale fatální, jak si tato povídka zasloužila.
   Šroťák (The Mangler) – Příběh, kde démon ovládne mandl na prádlo, přesněji řečeno „Hadley-Watsonův rychložehlicí a skládací stroj model šest“. Tohoto démona chtějí vyhnat učitel angličtiny a detektiv, který pracuje na případu úmrtí ženy vtažené do stroje. Tito dva amatérští exorcisté však doplatí na to, že si démona spletou a místo skutečně hrůzného, vymítají nějakého slabšího, čímž démona pouze posílí.
   Kostlivec (The Boogeyman) – Aneb povídka o strašákovi ve skříni, který však strašení považuje za nudné a raději děti rovnou zabíjí a nezůstane jen u dětí. Povídka je psána jako dialog pacienta s psychiatrem, což ji činí zajímavou. A jak jinak, zajímavá je i pointa, i když možná trochu tušená.
   Šedá hmota (Gray Matter) – Tahle povídka je jakýmsi varováním, nepijte americké pivo, protože z něj můžete dostat pěknej hnus, tím hnusem je právě šedá hmota, která z vás udělá… no šedou hmotu. Dalo by se říct, že tahle povídka ani nenadchne, ani neodradí.
   Bojiště (Battleground) – Hlavní postavou je nájemný vrah, který jako úkol dostal zabít šéfa firmy na hračky. Vražda už se uskutečnila a jemu přišel balík, který si neobjednal, jedna z hraček firmy Morris Toy Company – Veterán Joe a jeho vietnamský oddíl. Jsou to malí vojáčci na hraní, kteří se sami dokážou hýbat, mají skutečný funkční arzenál, džípy, vrtulníky a mimo jiné také jednu miniaturní termonukleární bombu. Prostě dokonalý nápad.
   Náklaďáky (Trucks) – Tentokrát žádná superchřipka, která pomalu vyhlazuje lidstvo, ale kamióny. Opět nám ožívají neživé věci, které disponují jistou formou inteligence a hlavně dostatečnou silou na to, aby si podrobili nebo zahubili populaci, která je nucena se stát jejich otroky, tankovat jim palivo a vyrábět další a další náklaďáky. Náklaďáci nejsou špatnou povídkou, ale nejsou ani ničím úžasným, napsané dobře, ale nápad není nijak geniální.
   Mrtví se někdy vracejí (Sometimes They Come Back) – Tahle povídka už je o něčem jiném. Částečně se podobá Šroťákovi, opět zde máme nějaké ty démony, které se exorcista amatér snaží zaplašit, tentokrát se však nejedná o démona, který posedl stroj, ale o démony mrtvých lidí. Jim je učitel a v mládí byl svědkem toho, jak čtveřice kluků zabíjí jeho bratra. Trauma mu zůstává na celý život. Učí angličtinu a tři ze čtveřice kluků, kterým by nyní mělo být něco přes třicet, se k němu vracejí jako jeho studenti a chtějí dokončit práci, tedy zabít ho. Jenže Jim vytáhne knihu Vyvolávání démonů a trojici vrátí tam, kam patří – do pekel, nebo alespoň do hrobu, jestli ovšem zaplašil démona, kterého sám vyvolal, zůstává otázkou.

Jeden z amerických přebalů knihy

První české vydání, které obsahuje povídky Noční směna, Šroťák, Bojiště, Mrtví se někdy vracejí, Římsa, Nekuřáci a.s., Poslední příčka žebříku a Na dobrou noc


   Jahodové jaro (Strawberry Spring) – Tajemný vrah Pérák Jack (Springheel Jack) se objevuje na kampusu univerzity a v mlze, která doprovází jahodové jaro – falešné jaro, které není koncem zimy, ale jakýmsi krátkým obdobím opakujícím se v Nové Anglii zhruba každých osm let, po němž následuje ještě několik dní zimy – umírají mladé dívky. Policie dopadne nějaké podezřelé, ale ani jeden není usvědčen. Ochránci zákona jsou bezmocní, jahodové jaro končí a vraždění ustává. Na Péráka Jacka se zapomíná, skokem se však dostáváme o osm let dál a on se opět objevuje. Povídka je vyprávěna ich-formou a celý děj nám dává tušit, kdo bude nejspíš oním vrahem.
   Římsa (The Ledge) – Horor, nebo možná psychothriller, rozehraný na malém prostoru, jak název napovídá, na římse kolem domu a ne jen tak ledajakého, ale rovnou mrakodrapu, kam se dostává Norris díky lásce k ženě, která je bohužel manželkou mafiánského bose, a pokud ne bose, tak alespoň prachatého hajzlíka. Norris buď přejde po římse (tím získá vysněnou ženu, k tomu 20 000 dolarů a svobodu), nebo nepřejde a tedy zemře. Na římse se odvíjí skutečně skvěle rozehraná partie, díky níž patří povídka mezi nejlepší ve sbírce.
   Trávníkář (The Lawnmower Man) – Potřebujete posekat trávník, ale nemáte na to vůbec chuť? Tak si dejte pozor, na koho narazíte, když budete pomoc hledat ve Zlatých stránkách. Rozhodně ale nevolejte na číslo, kde se vám ozve: „Služby pro zeleň – mohu vám pomoci?“ Budete mít sice trávník posekaný jedna báseň, ale může se vám stát, že sekačka nedopatřením poseká i vás. Povídka rozhodně nepatří mezi nejsilnější, ale má docela úchylný nápad. Zde úchylný v lepším slova smyslu.
   Nekuřáci, a. s. (Quitters, Inc.) – Že by vrchol celé sbírky? Nebylo by se čemu divit. Dokonale napsaná povídka, takové malé psychologické drama se skvělým nápadem a neméně skvělou pointou. Zde by byla škoda prozrazovat cokoli o ději, Nekuřáky, a. s. si prostě musíte přečíst. A vsadím se s vámi, že tahle metoda by proti kouření rozhodně obstála.
   Já vím, co potřebuješ (I Know What You Need) – Další povídka z toho lepšího, co sbírka nabízí. Příběh o dívce, do níž je zamilovaný chlapec, který přesně ví, co ona potřebuje. Že by dokonalý muž? Ale ne s tváří Mela Gibsona. Vše se zdá tak krásné, mladík je nejúžasnějším mužem na planetě, ale nebyl by to pan King, aby se za tím neskrývala nějaká ta černota. Popravdě mi přišlo trochu zbytečné vkládat do povídky čarodějné knihy a knihy zla, ale zase se musím přiznat, že jak se v povídce objeví slovo Necronomicon, mám pro ni slabost.
   Děti kukuřice (Children of the Corn) – Mladý manželský pár řeší rozpory v soužití tím, že jede přes celou Ameriku navštívit příbuzné v Kalifornii, ale plány se jim trochu zvrtnou, když sjedou z dálnice na venkovskou cestu a tak trochu se ztratí a navíc přejedou dítě. V městečku Gatlinu to chtějí nahlásit (chlapce sice přejeli, ale už byl podřezaný), jenže městečko je prázdné, alespoň na první pohled. Postupně odkrýváme pravdu o tom, co se zde přihodilo, a kdo že jsou Děti kukuřice. Tak trochu náboženská a zároveň antináboženská povídka v jednom.
   Poslední příčka žebříku (The Last Rung on the Ladder) – Další nehororová, nefantasy povídka, opět nostalgicky laděná, která nám vypráví o malém zázraku, kdy mladý chlapec zachrání svou sestřičku před smrtí, ale jen na pár let, neboť v budoucnu už se mu to podruhé nepodaří. Tahle povídka je tak úžasně smutná a tak jiná, že by jeden ani nevěřil, že je z pera Stephena Kinga.
   Muž, který miloval květiny (The Man Who Loved Flowers) – Krátká hříčka o kontrastech. Nádherný květnový den, kdy nás King plní láskou, krásou, radostí, toho, jak se mají lidé rádi, ale hlavní hrdina vůbec není tím zamilovaným mladíkem, i když on si to očividně myslí. Příběh je takovým krátkým vydechnutím po skvělé Poslední příčce.
   Na dobrou noc (One for the Road) – A máme tu krátký sequel k románu Prokletí Salemu. Povídka se odehrává po událostech, ke kterým v Jerusalem’s Lotu došlo. Město je plné upírů a lidé ze sousední vesnice Falmouthu se k němu nepřibližují. Jenže venku běsní blizard a v něm zapadne chlapík z New Yorku, který je poblíž Lotu nucen zanechat auto s ženou i dcerou a vrátit se do Falmouthu pro pomoc. Ale starousedlíci vědí, že dcera se ženou už nebudou úplně normální, přesto se mu ale rozhodnou pomoci.
   Žena v pokoji (The Woman in the Room) – Další nehororová a nefantasy povídka, která nám vypráví o tom, jaké to je, když vaše milovaná osoba trpí v hrozných bolestech, ztrácí se před vaším zrakem a vy máte možnost s tím něco udělat, skončit tento její bolestný stav, jenže to není vůbec jednoduché, eutanázie je sice zločin, ale ve vás se sváří jiné dilema. Ztratit milovanou osobu anebo ukončit její trápení. Milujete ji tolik, že si vyberete druhou možnost, protože tak to bude lepší.
   Sbírka Noční směna je rozmanitou kolekcí, která přináší různé pohledy na Kingovu krátkometrážní tvorbu. Neukazuje nám ho jen jako mistra hororu a napětí, ale také jako člověka, který si dokáže pohrát s lidskými city. King je velice všestranný autor, což právě Noční směna dokazuje. V budoucnu vydal ještě několik povídkových sbírek, ale dle mého skromného názoru je Noční směna tou nejlepší. Pokud ovšem vynecháme knihy jako Čtyři roční období nebo Čtyři po půlnoci. Ale tohle můžeme brát spíš jako sbírky novel. Jestliže tedy máte raději povídky a nechcete se prokousávat Kingovými rozsáhlými romány, určitě po Noční směně sáhněte, nebudete litovat.