Osvícení v temnotě

55%
Sbírka povídek známých i méně známých hororových autorů ke dvaceti letům webových stránek o Stephenovi Kingovi.

Osvícení v temnotě

Shining in the Dark

Vydalo nakladatelství Carcosa, 2018, 279 Kč

 

Hans-Åke Lilja je provozovatelem webu Hans Lilja’s Library, což jsou internetové stránky, které se už více než dvacet let věnují tvorbě Stephena Kinga. Posedlost, nebo jen dobře odvedená práce? Těžko říct. Ale ke dvacátému výročí běhu webu se jejich správce rozhodl, že by se to mělo trochu více oslavit. A tak nakonec došlo k tomu, že vyšla kniha „Osvícení v temnotě“. Jasně, musela to být sbírka, kde bude mít King svou povídku. A to vyšlo. Ale jsou zde i povídky dalších autorů.

Obálka knihy

Stephen King: Modrý kompresor

Povídka ze začátku Stephena Kinga, která po letech zaujme jedinou věcí – formou. Jinak tu opravdu není nic jiného, co by mohla nabídnout. I sama forma je zajímavá hlavně tím, že je experimentální, ale díky ní nemá povídka nějaký lepší dopad na čtenáře. Ale Hans-Åke Lilja si splnil cíl – dostal do sbírky povídku svého mistra.

 

Jack Ketchum & P. D. Caceková: Síť

Povídka autorské dvojice se velmi dobře čte, i ona má zajímavou formu, kdy je trochu škoda, že ke konci už se z e-mailové komunikace přechází na další formy textu, ale je pravda, že s vytyčenou pointou by to ani jinak nešlo. Jenže pointa je trochu slabina povídky, protože je zřejmá od začátku a autoři vás ani nechtějí ničím překvapit. Docela by mě zajímalo, jestli v roce vydání, tedy v roce 2006, mohla vzhledem k tématu anonymity na internetu děsit o něco víc.

 

Stewart O’Nan: Román o holocaustu

Tohle vůbec není špatná povídka. Zajímavá alegorie na to, jak se vlastně cítí autor knihy, jak vnímá svět a jak svět vnímá jeho. Bohužel nepochopím, proč Hans-Åke Lilja povídku do publikace zařadil. Že by to bylo opravdu jen proto, že Stewart O’Nan s Kingem spolupracoval? Jestli ano, je to dost málo, tohle není hororová povídka a tak nějak jsem horory ve sbírce čekal.

Hans-Ake Lilja.

Bev Vincent: Aeliana

Čtvrtá povídka do toho pořádně šlápla a přináší konečně něco skutečně pořádně hororového, co by si zasloužilo být v podstatě v jakékoli sbírce. Povedená povídka o jedné „malé holce“ a policistce. Jasně, mohlo by to být více rozvrženo, klidně i do románu, ale i jako krátká povídka to funguje velmi dobře a můžete si to, co vám bude chybět, domýšlet.

 

Clive Barker: Pidžin a Theresa

Clive Barker se v této knize představuje takovou v podstatě temnou cynickou fantasy o jedné anděle, dvou zvířatech, která se nešťastnou náhodou proměnila v lidi, a jednom světci, který vlastně nebyl světec. Dobré, krátké, ale nijak výjimečné. Ale Barker asi nezklame nikdy, jen to není moc hororové.

 

Brian Keene: Konec všeho

Asi začínám tuhle sbírku přehodnocovat. Myslel jsem, že to bude hororová sbírka, ale spíše by se dala charakterizovat jako sbírka temnějších povídek. Asi to vychází i z toho, že King je silný v momentech, kdy až tak hororový není. A tohle jsou autoři, kteří mají Kinga rádi a tak nějak jejich i nehororové povídky ke Kingovi a jeho určité oslavě sedí. Brian Keene nám představuje psychologickou povídku o vrovnávání se se ztrátou.

 

Richard Chizmar: Hřbitovní tanec

Richard Chizmar se českému čtenáři představuje povídkou, která je atmosférická, a to především. Je to spíše popis než vyprávění. Popis vnitřního rozpoložení postavy v kontrastu s tím, co je kolem něj. Tady už se o hororu mluvit dá, minimálně z toho pohledu atmosféry. Nevyděsí, ale zapůsobí.

Hans-Ake Lilja a Stephen King.

Kevin Quigley: Vábení plamenů

Lunaparkové horory mají něco do sebe, a když se to spojí ještě s dětskými hrdiny, tak to funguje dobře. Povídka má nějaké svoje trochu hluchá místa – ve strašidelném domě vlastně není nic, co by na lidi mohlo fungovat jako tahák, rozhodně by mě zajímaly následky toho, co se stalo, jak se to bude řešit, trochu slabé je i to, proč se to všechno děje postava LaRua je taková rádoby temná, ale nakonec je to i slabina povídky, ale jakmile se dění točí jen kolem chlapců, je to správně temné, nepříjemné, atmosférické.

 

Ramsey Campbell: Společník

Druhá povídka z lunaparku, je škoda, že jsou zařazeny hned po sobě, navíc se ještě obě odehrávají ve strašidelném domě. Jasně, každá nakonec vypráví o něčem jiném. Tahle hodně hraje na atmosféru, na postavu, na dojmy. A funguje to. Z jízdy domem vás mrazí, snad i proto, že pořádně nevíte, co čekat, protože tohle vypadá zavřené. Nakonec se ještě otřesete. Ramsey Campbell mě ani svou druhou povídkou, co jsem od něj četl, nezklamal.

 

Edgar Allan Poe: Zrádné srdce

Tohle je prostě Poe, kterého budete mít rádi. Myslím si, že sem Lilja povídku zařadil především proto, že na ni Stephen King odkazuje ve své povídce „Modrý kompresor“, tak aby měl čtenář trochu ponětí o tom, kdo je to Poe. A ten je prostě dobrý. Má to atmosféru, má to v sobě šílenství, má to v sobě něco.

 

Brian James Freeman: Mateřská láska

Od Briana Jamese Freemana jsem – přiznám se – nic moc nečekal. Ke konci už jsem si říkal, že to je docela provařené a že ta pointa nebude nic moc. A on mě Brian velmi mile překvapil a po delší době jsem četl povídku, kde mě pointa dostala, líbila se mi a nepočítal jsem s ní. Možná ji někdo odhalí dopředu, ale to se mi nestalo, takže to za mě mělo ke konci tu správnou ťafku.

Obálka anglického vydání.

John Ajvide Lindqvist: Strážcův průvodce

A na závěr povídka, která by mohla bavit v současném kontextu šílenství po sérii „Stranger Things“. Rozhodně funguje, rozhodně se dobře čte, rozhodně má v závěru překvapení. A navíc je to povídka lovecraftovská, což je od tohoto severského autora docela fajn, i když se trochu více odkazuje na Blocha. Jako povídka na závěr je to velmi příjemné.

 

Sbírka „Osvícení v temnotě“ je za mě takový menší sen, který si splnil Hans-Åke Lilja. Ten dvacet let spravoval fanouškovskou stránku o Kingovi, a tak si řekl, že by to chtělo něco za to úsilí dostat. A tak si vykomunikoval povídky a práva a dal si dárek. Myslím, že z toho měl obrovskou radost. A sbírka sama o sobě je publikovatelná, ne že ne, ale je žánrově místy dost rozlítaná, u některých povídek je patrné, že autoři poslali prostě to, co jim leželo v šuplíku a co jinde nechtěli anebo to vyšlo už dávno a jiný pes už po tom neštěkl. Ale pak jsou zde i povídky, které za přečtení stojí. Takže taková nevyrovnaná – což nutně není špatně – sbírka, ne nutně jen pro hororové nadšence.

 

Hodnocení: 55 %