Stephen King: Zelená míle
The Green Mile
Vydalo nakladatelství BETA Dobrovský, 2014, 299 Kč
Díky skvělému filmu, který se stal na poli kinematografie pojmem s velkým P, zná „Zelenou míli“ téměř každý. Pro nebožáky, jimž se dílo vyhnulo, případně pro ty zapomnětlivější z nás, si dovolím děj lehce nastínit.
Píše se rok 1932, Velká hospodářská krize je v plném proudu, na americkém jihu panuje nezvykle teplý a dusný podzim, státní věznice Cold Mountain si žije svým monotónním životem – včetně bloku E, v němž je umístěno několik cel smrti, chodba má zelenou podlahu a jedny z dveří v kanceláři hlavního dozorce vedou do kůlničky s elektrickým křeslem, kterému vězni familiárně říkají Jiskřidlo. Zaměstnanci bloku E jsou – až na jednu výjimku – vesměs rozumní chlapi, kteří se k vězňům chovají adekvátně, nesoudí je (tedy, aspoň nahlas) a snaží se svou práci dělat, jak nejlépe mohou. Onou výjimkou je zamindrákovaný hajzlík s politickými konexemi a sadistickou touhou někoho usmažit.
Krásného podzimního dne přichází do bloku E k jízdě na Jiskřidle odsouzený obrovitý černoch, jehož soud uznal vinným ze spáchání brutální vraždy a znásilnění (ne nutně v tomto pořadí) dvou malých hezkých bílých blond holčiček (nezapomínejme, jsme v roce 1932, na jihu USA, v poněkud černobílém světě). Krev na jeho rukou – a věřte, že tady se nejedná o metaforu – hovoří jasně, nicméně vězeň samotný vypadá, jako by neuměl do pěti počítat. Opravdu spáchal něco tak otřesného? A co všechny ty podivné věci, co se spustily jeho příchodem?
Chcete-li odpovědi na výše položené otázky, není nic jednoduššího, než sáhnout po souborném vydání knihy „Zelená míle“, které minulý rok (2014) vyšlo v novém překladu Milana Žáčka. Tohoto překladatelského barda temné literatury netřeba představovat, neboť si svými překlady (mimo jiné díla Lovecrafta, Simmonse, Barkera) vydobyl místo v srdcích mnoha fanoušků hororu. Zkráceně: umí.
Nové vydání sdružuje dříve šest samostatně vydaných sešitků do jednoho svazku, což sebou nese řadu výhod, ale i jisté drobné (v jádru zanedbatelné) mínus. „Zelená míle“ totiž vycházela jako román na pokračování – byla pokusem, při svém vydání nebyla koncipována k tomu, aby měl čtenář hned po ruce celý příběh. Mezi vydáním jednotlivých kapitol vždy uběhlo několik měsíců a ony části textu jsou tomu přizpůsobeny. Každou z částí uvozuje pár stránek ze „současnosti“, v nichž starý vězeňský dozorce sepisuje své vzpomínky, následuje plynulý přechod do roku 1932, potom jakýsi minivrchol, neb každá z kapitol má své menší vyvrcholení – to je ovšem useknuto v nejlepším a na rozuzlení si čtenář musí počkat až na další část.
Zcela živě si dovedu představit, jak moc museli čtenáři trpět/být natěšení, když čekali na další části příběhové mozaiky. Na druhou stranu – souborné vydání čekání nenabízí (nejste-li masochista), takže kratičký skok do „současnosti“ mezi jednotlivými částmi může na někoho působit lehce rušivě.
Přeneseme-li se od věcí, jejichž podstata je spíše organizačního charakteru, zůstane nám již sama obnažená „Zelená míle“. Díky autorovi je automaticky házena do škatulky horor, avšak hororové prvky, jak je známe, jak si je představujeme, jsou v „Zelené míli“ poměrně dost upozaděny – a ač hrají vskutku významnou roli, rozhodně nejsou tím hlavním, co kniha nabídne.
„Zelená míle“ je drsný, velice temný, svým zvráceným způsobem i lehce idylicky poetický, dojemný a velmi dobře napsaný příběh, nad nímž se čtenář – to zdůrazňuji – hlavně zamyslí, neboť „Zelená míle“ má několik vrstev a každý si v ní najde to své. Knihu lze vnímat jako jakousi zvláštní ježíšovskou alegorii, knihu lze chápat jako příběh o nespravedlnosti, odvaze a zbabělosti. Lze na ni nahlížet i jednoduše a prostě: jako na úžasné dílo s lehce fantaskním nádechem, které neurazí ani ty čtenáře, kteří se fantasy jindy vyhnou širokým obloukem. Buď jak buď, „Zelená míle“ stojí za přečtení, po němž vám bude pár dní ležet v hlavě jako velký ponurý balvan.
