Vracejí se… znovu
Sometimes They Come Back… Again
USA, 1996, 98 minut
Režie: Adam Grossman
Scénář: Guy Riedel, Adam Grossman
Hrají:
Michael Gross (Jon Porter)
Alexis Arquette (Tony Reno)
Hilary Swank (Michelle Porter)
Bojesse Christopher (Vinnie Ritacco)
Jonu Porterovi náhle zemře matka. Obyčejná nehoda. Pád ze stoličky. A tak se Jon se svou mladičkou dcerou Michelle vypraví do rodného domu svou matku pohřbít a vyřídit pozůstalost. Jenže se mu začínají vracet vzpomínky na jeho mládí a na jistého mladíka jménem Tony Reno, který při jakémsi rituálu zavraždil Jonovu sestru. Jonovi se alespoň povedlo rituál narušit. A teď se ukazuje, že jeho matka nezemřela tak zcela náhodou při nehodě a Michelle začíná obletovat přidrzlý mladík jménem Tony Reno, který chce narušený rituál pomocí Michelle dokončit. A tak se zdá, že svou práci bude muset dokončit i Jon a rituálu zabránit jednou pro vždy.
„Vracejí se… znovu“ je pokračováním hororu „Sometimes They Come Back“ z roku 1991. A možná to je klíčem k onomu úspěchu, o němž jsem mluvil na začátku. Ony totiž dějově na sebe tyto filmy nijak nenavazují, spíše naopak, oba jen jinak převyprávějí základní zápletku a pointu, jež u obou zůstala v podstatě stejná, obměnily se jen hlavní postavy. S tím rozdílem, že film z roku 1991 je adaptací Kingovy povídky a „Vracejí se… znovu“ se povídkou nechal jen velmi volně inspirovat, přidal spoustu nových věcí a vydal se trochu jiným, novým, směrem. Aby byly informace kompletní, v roce 1999 vznikl ještě film „Sometimes They Come Back... for More“, který už se vydává úplně svou vlastní cestou. „Vracejí se… znovu“ mi z těch tří přijde jednoznačně nejlepší.
Řečeno jinak, mám pro něj jistou slabost. Z mnoha důvodů. Hlavní je ten, že se mi líbí. Líbí se mi zápletka a příběh, protože podobný hororový žánr mám nejradši. Nenacházím na filmu nějak moc základních a do očí bijících hrubých chyb (dobře, herec hrající přitroublého idiota sekajícího trávu dost přehrává, ale dočkáme se zadostiučinění). Naopak, příběh mi připadá na svou dobu a žánr (démonický horor) docela přijatelně vymyšlený, ochucený mnohými třešničkami a velmi povedeně natočený.
Obsahuje několik až takřka dokonalých scén, které se mi vryly do paměti a nechce se jim z ní pryč. Tou nejlepší je samozřejmě zabití tarotovými kartami, velmi vymazlená scéna, jíž musí ocenit i naprostý hororový nekulturní ignorant. Velmi povedenou a z mnoha ohledů (masky, speciální efekty – ten ocas mě pokaždé fascinuje a odvádí pozornost natolik, že si ani nevšímám polonahé Hilary Swank – herectví, kamera) výborně natočenou scénou je bezesporu Jonova noční můra, v níž načapá svou dceru, jak si to rozdává s démonickým Tony Renem. A i zrod Renových pobočníků patří trikově k tomu lepšímu, co jsme v devadesátých letech v démonických hororech mohli spatřit.
K pozitivům určitě patří mnozí herci. Alexis Arquette, hrozná „držka“ již sama o sobě, se postavou Tony Rena zařadil mezi nejdémoničtější herecké představitele démonů, co znám, a od této role ho mám rád. Táhne a vede celý film. Určitě potěšující stránkou filmu je možnost spatřit mladičkou Hilary Swank v jedné ze svých prvních hlavních rolí (přesněji řečeno druhé hlavní filmové). Je to výborná herečka, ale tady je tak strašně miloučky nevinná a roztomilá, že Michelle patří mezi mé nejoblíbenější role této herečky. A i ten Michael Gross, kterého si všichni určitě pamatují jako potrhlého fanatika do zbraní ze série „Chvění“ svou roli starostlivého otce zvládá tak nějak přijatelně.
Krátce řečeno, na svou třídu a dobu vzniku (na skvělé horory skoupá devadesátá léta) je „Vracejí se… znovu“ poměrně dost slušný kousek. Má všechno, co pro mě dělá horor dobrým hororem a co na hororech oceňuji, i ta nahá prsa (ve druhé půlce devadesátých let ve v podstatě teen hororu, to je skoro na bouchnutí šampaňského) zde vyjuknou. K tomu klasická Kingovská atmosféra. Kdybych měl napsat pět mých nejoblíbenějších hororů devadesátých let, tenhle tam určitě bude.
