Golem (Jak Golem na svět přišel)
Der Golem, wie er in die Welt kam
Německo, 1920, 85 minut
Režie: Paul Wegener a Carl Boese
Scénář: Hans Paul Wegener a Henrik Galeen
Hrají:
Paul Wegener (Golem)
Albert Steinrück (Rabbi Löw)
Lyda Salmonova (Mirjam)
Lothar Müthel (rytíř Florian)
Ke snímku Golem jsem přicházel jako slepý k houslím. Předpokládal jsem, že pokud se jedná o film, který byl zařazen k 101 nejlepším hororům všech dob, půjde o film skutečně unikátní. Něco jako Kabinet doktora Caligariho. A musím říci, že jsou zde podobné prvky. I zde se užívá expresionismus, i když v jiné formě. Ale jinak byl pro mě Golem jednoduše zklamáním. Důvody hned objasním.
Golem je filmem expresionistickým, ale do jisté míry i symbolickým. I když nevím, jestli to byl přímo záměr tvůrců. Svět filmu je rozdělen na dvě části. Na židovské ghetto a na palác, kde jsou však zobrazeny pouze interiéry. Ghetto je pokřivené, jeho architektura neotesaná, velmi hrubá, je zde patrné, že židovská komunita je jednoznačně odlišná od císařského paláce, který je veselý a ve svém expresionismu nikoli tolik pokřivený. Rozdíly jsou patrné i na kostýmech, kdy židové nosí roucha a pláště, případně oblečení zemědělců a vesničanů, na dvoře se pak nosí svršky spadající zhruba do doby Rudolfa II., který by ostatně měl být oním císařem. Na jakoukoli historii si však film příliš nehraje, jména se zde neobjevují a Praha je v podstatě nerozpoznatelná. Ale tohle nehodnotím jako negativum filmu.
Pro jeho kritiku je z mého hlediska nejprve si uvědomit, že hodnotím film jako horor, jako snímek, který je řazen mezi 101 nejlepších ve filmové historii. A s tím prostě a jednoduše nesouhlasím. Film jistě má hororový potenciál – je zde monstrum, které příliš nepřipomíná hliněného muže, hlavně díky mimice, jehož osud je již poměrně daný. Monstrum má sloužit, ale to všechno se zvrtne ve chvíli, kdy dcera jeho pána (rabbiho Löwa) hodlá utéct s rytířem Florianem. Zde vniká do příběhu žárlivost, která nutí Löwiho pomocníka k tomu, aby Golema probudil a poštval ho na Floriana. Monstrum pak samozřejmě končí tragicky – více méně.
Příběh je tak ne nepodobný Frankensteinovi, který přišel až o více jak deset let později – ve filmovém provedení. Ale vyznění obou filmů je naprosto odlišné. A stejně tak je odlišné vyznění Caligariho ve srovnání s Golemem. Pro mě osobně je Caligari mnohokrát děsivější. Je to dáno tím, že i když je golem natáčen podobným způsobem, zde je úžasná hra světla a tmy, více je kladen důraz na samotný příběh, nikoli pak na atmosféru jako takovou. Samozřejmě, i zde jsou hororové scény, jednou z nejlepších je vyvolání démona Astarotha, který sdělí rabbimu, jak Golema oživit. Pro mě nezapomenutelné jsou i některé Golemovy grimasy, které by skutečně mohly vyznít děsivě, jen kdyby se neobjevovaly na obličeji monstra, které má alespoň pro mě mít trochu méně lidskou podobu. V tomto podání mohl Golem klidně začít mluvit.
Velice zajímavé je však rozdělení filmu na židovskou a nežidovskou část. Kromě již popsaných rozdílů, je velmi zajímavé, že na císařském dvoře se v podstatě nevyskytují staří lidé, naopak ghetto je jimi plné, nutno říci, že většina z nich, v čele s rabbi Löwem, vypadá jako šílenci. Zde mnozí kritici vidí paralelu s doktorem Caligarim. Z tohoto do jisté míry symbolismu lze vydedukovat, že svět židů je zastaralý, kdežto císařský dvůr je dvorem moderním, mladým, pokrokovým. Stejně tak závěr filmu poukazuje na to, že židi zůstávají ve své víře pevní, když si Golema, i když vyhaslého, odnášejí zpět do svého ghetta a oddělují se tak od dětí, které před nimi utíkají.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film je prodchnut skvělými záběry, velký důraz se zde klade na světlo a na tmu, film tak opět, podobně jako Kabinet doktora Caligariho, vyznívá velmi umělecky a je zapamatovatelný. Je to příběh monstra. Jsou zde jedinečné scény – především pak zmiňované přivolání démona Astarotha.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Je to němý film, který pro mnohé dnešní diváky není stravitelný. Ale silnějším argumentem je skutečnost, že hororovost filmu je spíše druhotná a není na ní přímo stavěno. Film je spíše pseudohistoricky natočenou legendou, nikoli hororovým filmem.
