A Tale of Two Sisters
Janghwa, Hongryeon
Jižní Korea, 2003, 115 minut
Režie: Ji-woon Kim
Scénář: Ji-woon Kim
Hrají:
Kap-su Kim (Bae Moo-hyeon – otec)
Jung-ah Yum (Eun-joo – nevlastní matka)
Su-jeong Lim (Bae Soo-mi – Růže)
Geun-Young Moon (Bae Soo-yeon – Rudý lotos)
Zase jeden asijský hororový film v našem seriálu. A nikoli poslední. Ještě se s jedním, poměrně velmi známým, setkáme, i když představovat ho na těchto stránkách je v podstatě zbytečné. „Příběh dvou sester“, když si ten název pěkně počeštím, není ani japonským, ani čínským filmem, ale je filmem korejským, pro upřesnění jihokorejským, ale podobně jako filmy ostatních asijských proveniencí, i tento vychází z mytologie a z příběhů, které se v zemi tradují. Vzhledem k tomu, že ty děsivé legendy jsou většinou založené na duších, i v tomto případě se jedná o duchařský horor. Co si budeme povídat, duchové jsou pro asijskou kinematografii typičtí.
Ale „A Tale of Two Sisters“ je přece jen trochu jiný než třeba „Kruh“ anebo „Nenávist“. Je to film komornější a gotičtější, setkáváme se zde s překvapivě velmi dobrými hereckými výkony, a to v podstatě na všech postech. Velmi příjemná je skutečnost, že se děj točí pouze okolo čtyř postav. Já sám zastávám názor, že čím méně postav a čím méně uzavřené prostředí, tím více může být film zajímavý a tím spíše se poznají režisérské schopnosti. Ji-woon Kim ukázal, že je mu filmování blízké a že je možné natočit film, který obsahuje určitá hororová klišé s tím, že se přesto jedná o snímek svěží a zajímavý.
Prostředí a postavy jsou tím, co v „A Tale of Two Sisters“ hraje prim. Na jejich základě je vytvářena atmosféra, které se od strašidelné mění v šílenou v nejasných intervalech, kdy si vlastně ani sami nejsme jistí, co se děje, kdy se to dělo a z jakého důvodu. Většinu času si nebudete jistí, proč se jednotlivé události dějí, nevíte, proč postavy jednají, jak jednají. Ale postupně chápeme, jaké jsou motivace. Odhalují se nám ve zvratech, které jsou překvapivé, stejně jako klišovité. Až na to, že v případě „A Tale of Two Sisters“ si neřeknete „Sakra, to je ale trapný!“, ale spíš jenom „A do háje!“.
Duchařské historky jsou velmi vděčným tématem, což mnohdy způsobuje, že jsou filmy provařené, nezajímavé a často až příliš podobné. O to více potěší, film, který je zajímavý, je nový, a i když vychází z obdobné látky jako všechny ostatní duchařské filmy, je překvapivý. V tomhle filmu se dokáží orientovat jedině skutečně znalí diváci, kteří jsou schopni odhadovat a předem si vytváří teorie toho, jak to vlastně mohlo být. Takový film je vlastně výzvou, která je před diváka postavena. Bude divák schopen předem odhadnout, jak to všechno je? Ne, myslím, že v tomhle případě to opravdu tak jednoduché není a na odhalení si budete muset počkat až do úplného závěru.
Korejská hororová kinematografie není o nic méně zajímavá než japonská, má svá specifika, svou svébytnost, navíc je film podán tak, že až skoro připomíná gotické romány, což je blízké i evropskému nebo americkému divákovi. Ne náhodou je „A Tale of Two Sisters“ nejvýdělečnějším korejským hororem. Film rozhodně má koho zaujmout i za hranicemi této země.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Pravda ve snímku je velmi relativní. Skvělé jsou herecké výkony, které dokonale vystihují atmosféru rozpadající se rodiny. Atmosféra vás zasáhne, i když možná nebude jednoduché pojmout všechny vjemy a všechny roviny filmu.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Přijmout zvraty a nejasnosti je poměrně komplikované, divák se v nich může ztrácet a také asi ztratí. Já se přiznám, že i pro mě bylo velmi těžké snímek pochopit a finální obrazy mě úplně nenaplnily přesvědčením o tom, že jsem to všechno pobral správně.