Blacula
Blacula
USA, 1972, 93 minut
Režie: William Crain
Scénář: Joan Torres a Raymond Koenig
Hrají:
William Marshall (Blacula)
Vonetta McGee (Tina)
Denise Nicholas (Michelle)
Thalmus Rasulala (Gordon Thomas)
Blaxploitation je jednou z ér americké filmové historie. Psala se 70. léta, vztahy mezi černým a bílým obyvatelstvem se pomalu zlepšovaly, ale ve filmu byli černí stále těmi, kdo umíral jako první, případně byli vykreslování jako ty nejhorší padouši. Sami černoši se tohle pokusili změnit filmy, které se zaměřovaly na jejich rasu, a sami černoši zde byli kladnými hrdiny, anebo hrdiny tragickými, kteří trpí většinou rukou bílého utiskovatele. Což o to, na tomhle není nic špatného, černá komunita v Americe je rozsáhlá a filmy se vždy zaplatily, především proto, že měly velmi nízký rozpočet. Ale blaxploitation bylo ve své době velmi oblíbené, i když nutno říci, že se mnohdy hledělo spíše na kvantitu než na kvalitu.
O „Blaculovi“ se hovoří jako o nejlepším hororu období blaxploitation, což samo o sobě něco znamená. „Blacula“ totiž není žádným geniálním filmem a řadí se spíše k průměru než nadprůměru. Pro mě osobně je důvod v tom, proč byl zařazen mezi 101 nejlepších hororů, že se jedná o významnou éru amerického filmu a je vhodné na ni upozornit právě tím, že se film z této doby objeví v knize, která má popisovat jedinečné horory celé kinematografické historie.
Čím déle píši recenze na 101 nejlepších hororů, tím více si uvědomuji, že jakékoli vytváření žebříčků nemá smysl. 101 nejlepších hororů je názor pouze skupinky autorů, a i když by se s nimi kritici na mnoha filmech shodli, jistě by se tak nestalo ve všech případech. Já osobně bych „Blaculu“ do podobného žebříčku nenasadil, protože si prostě myslím, že jsou zde lepší filmy, filmy, které jsou lépe zvládnuté herecky a filmařsky. Práce s figurínou byla mnohem, mnohem lepší například ve Frankensteinovi z roku 1931 než v tomto případě.
Blacula má svou atmosféru, která je postavená především na příjemném funky soul soundu, který podkresloval většinu blaxploitation filmů a musím říct, že v tomto případě se hodí. Vyznění filmu je tak mezi horory unikátní, protože se tolik odlišuje od klasického pojetí Draculy jako předlohy, na základě níž byl tento snímek postaven. Vyskytne se zde i postava Draculy, která promění v 18. století afrického prince bojujícího proti otroctví v upíra. Ano, film je ukázkou toho, jak je bílý muž utiskovatelský a jak si podmaňuje černého muže, aniž by na to měl jakékoli právo. Ve finále tedy nesledujeme upíra, který baží po krvi, ale tragickou postavu, které byl bělochem vnucen osud, jež si nepřála. Blacula baží po krvi, ale pouze proto, že musí, jinak by totiž nepřežil. Ale ve své podstatě pouze hledá lásku, kterou nachází v Tině, jakémsi převtělení své vlastní ženy, která byla Draculou zabita. Tina se do něj také zamiluje. Ale tragický příběh musí mít tragický konec a Blaculova životní láska umírá rukou bílého policisty, opět odkaz na to, že černoši pod rukou bílého muže jenom trpí. Blacula proměňuje svou milovanou v upírku, ale ta je ve finále zabita opět bílým mužem, i když do té doby upíry vraždil jeho černý kolega v podání skvělého Thalmuse Rasulala, který mi připomněl film „Černý Dynamit“, skvělou ukázku toho, jak může být moderní blaxpoitation vtipné.
Blacula ale nekončí tím, že by se chtěl pomstít a v zápalu boje umírá, Blacula končí tak, že zdrcený stoupá po schodech ke slunečnímu světlu, kterým se nechá zabít. Zde se konečně povedla trochu lepší triková sekvence, když byla použita figurína rozkládajícího se upíra, kterou ožírají červi. Jinak, jak říkám, je film prostě průměr a pro mě osobně nijak zvláště nevybočuje.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Zajímavé podání upírské legendy, nový pohled na věc, který je spojen s kritikou společnosti, především pak rasové nenávisti. Sem tam zajímavé scény, hlavně ta, kdy upírka vstává z mrtvých u koronera a proti doktorovi běží ve zpomaleném záběru chodbou. Tahle scéna je skutečně děsivá.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Sám o sobě nepříliš hororový snímek, který si spíše pohrává s tím, jak je jinak možné podat Draculův příběh.
