Candyman
Candyman
USA, 1992, 99 minut
Režie: Bernard Rose
Scénář: Bernard Rose podle povídky Cliva Barkera
Hrají:
Virginia Madsen (Helen Lyle)
Tony Todd (Candyman)
Xander Berkeley (Trevor Lyle)
Kasi Lemmons (Bernadette Walsh)
Americké urban legend jsou často námětem pro hororové filmy, anebo alespoň díly nějakých těch hororových seriálů. „Supernatural“ na tom v podstatě stojí, podobně je to u „Akta X“ anebo u takové „Buffy, přemožitelka upírů“. „Candyman“ je zářným příkladem, a co na tom, že to není původní legenda, ale příběh vymyšlený Clivem Barkerem. Dokonce se zde setkáváme s lidmi, kteří legendami žijí a snaží se je stopovat a zjistit jejich podstatu. Právě jednou z těch je Virginia Madsen, která hraje Helen Lylovou, ženu, která se pídí po Candymanovi, muži s hákem, který se objeví pokaždé, když jeho jméno pětkrát řeknete před zrcadlem.
Jedna z poměrně klasických urban legend a v USA je možné se s nimi setkat ve více podobách. Říká vám něco Bloody Mary? Jedná se v podstatě o stejnou legendu, jen její jméno stačí říct před zrcadlem třikrát a ona se zjeví. Ke zjevení duchů, kteří zemřeli násilnou smrtí, se váže i skutečnost, že takoví duchové většinou nemají příliš dobré úmysly, ale především jim jde o to, aby bezvěrce, kteří jejich jméno volají, potrestali. A trestem je samozřejmě smrt. Alespoň většinou. V případě Helen Lylové je to něco přece jen trochu horšího – šílenství.
Vrah s hákem je současné veřejnosti spíše známý z filmů Tajemství loňského léta. Ale zkuste se podívat právě na „Candymana“. Já osobně si myslím, že je mnohem děsivější než tyhle teenagerovské vyvražďovačky. „Candyman“ je taky tak trochu vyvražďovačkou, ale jeho smysl je přeci jen trochu hlubší a vyznění celého filmu děsivější. Virginia Madsen je skvělá herečka, která skutečně hraje, je lidskou, nikoli pitomou, což bývá u moderních hororů poměrně problém.
O co tedy vlastně v „Candymanovi“ jde? Helen Lylová spolu se svojí kamarádkou Bernie je na stopě téhle legendy, zajímají se o lidi, kteří o tomhle příběhu něco slyšeli, ale zajímá je hlavně ona legendární podstata. Ani jedna z nich samozřejmě nevěří, že by Candyman mohl být skutečný. Jenže pak se Helen dostává k případu, kdy žena skutečně zemřela, pravděpodobně tak, že jí někdo rozpáral hákem. A tohle zjištění se stane Helen osudným, navíc ve chvíli, kdy pětkrát před zrcadlem vyřkne Candymanovo jméno. Ale, překvapivě, nestane se to, co obvykle – Helen neumírá, ale je Candymanem pronásledována. Snad aby sama pochopila, proč se tohle všechno děje. Docházíme i ke zjištění, proč ji Candyman okamžitě nezabil. No, pravda, tohle zjištění není ničím nečekaným, ani příliš originálním, ale prostě to k těmhle legendám patří.
A co nás čeká závěrem? No, není to úplně něco geniálního, ale máme tu hodně drsný happy end, který je vykoupený několika násobnou smrtí a také faktem, že tady je dost místa pro pokračování, která samozřejmě natočena byla. Ale můžeme říct, že ve filmu nakonec téměř každý dostal to, co si zasloužil. Vlastně je to taková pěkná hororová pohádka.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Skvělá Virginia Madsen a poměrně hodně dobrý „padouch“, který by se mohl stát ikonický, hned vedle Freddyho, Jasona nebo Michaela, ale k tomu přece jen nedošlo, i když Tony Todd je prostě pro tuhle roli jak ušitý. Navíc jeho upravený hlas mu dává ještě děsivější podobu.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Tenhle film možná až příliš poukazuje na rasovou odlišnost, což je až přehnaně prezentováno ve scéně pohřbu. Na druhou stranu má film hlubší podtext, který lze ocenit, navíc poukazuje na to, že rasová odlišnost existuje i v moderní civilizaci, i když ji možná na první pohled nevidíme.
