E tu vivrai nel terrore – L'aldilà
E tu vivrai nel terrore – L'aldilà
Itálie, 1981, 87 minut
Režie: Lucio Fulci
Scénář: Dardano Sacchetti, Giorgio Mariuzzo a Lucio Fulci
Hrají:
Catriona MacColl (Liza Merril)
David Warbeck (Dr. John McCabe)
Cinzia Monreale (Emily)
Antoine Saint-John (Schweick)
Pro toho, kdo nevládne italštinou, lze název filmu přeložit jako „A budeš žít v hrůze – Posmrtný život“. Ve Spojených státech amerických, kde se mimochodem o jeho znovuuvedení zasloužil Quentin Tarantino, se film uvádí jednoduše pod názvem „The Beyond“. Můžeme tady mluvit o posmrtném životě anebo zásvětí, prostě něčem po smrti. A název je to poměrně vychytaný a k filmu se skutečně hodí. Skoro si říkám, že italské „L'aldilà“ by jako název v originále naprosto stačilo. Ale proti gustu...
Příběh filmu je poměrně jednoduchý. Respektive zde do značné míry chybí a my sledujeme obrazy hrůzy, jejichž propojením je postava Lizy a také doktor John, kteří se společně ocitají ve své noční můře.
Lucio Fulci je ikonou italského hororu, nástupcem Bavy a já musím říct, že pro mě osobně je to muž číslo dva italského hororu (na první místo řadím Argenta). „Kanibalové“ od Deodata mě příliš nenadchli, u Fulciho filmu to bylo jinak. Je celý postaven jako sen, hodně zlý sen, a pokud si na tuhle logiku zvyknete, bude se vám hodně zamlouvat. A pokud máte rádi italské gore, kde netrpí žádná zvířata, ale vše je přece jen trochu prvoplánové a na efekt, budete potěšeni. Nechci tvrdit, že jsou masky a efekty dokonalé, chybičky se zde najdou (například doktorovi, kterého zasáhnou skleněné střepy, začne krev tryskat z míst, která se zdála neporušená), ale tak nemůže být všechno dokonalé. V klasickém nedigitálním gore je taková krása, že se mu musím obdivovat. A v tomhle filmu tomu tak jednoznačně je. Práce Gianetta de Rossiho je do jisté míry uměním a to, co si Fulci dovolí, je někdy pro někoho hodně mimo vkus, ale k tomuhle režisérovi to sedí, navíc film funguje i v dalších ohledech a není pouze prvoplánovou snahou znechutit.
Film totiž děsí, a to dost výrazně. Tím, že se příběh smrskává na poměrně jednoduchou linii, kdy primární jsou jednotlivé scény a obrazy, je jen dobře pro celé vyznění filmu, že některé obrazy jsou skutečně nezapomenutelné. Scéna, kdy pavouci hodují na muži, který spadl ze žebříku, ale ještě nezemřel, zakousávají se mu do jazyka a on o tom ví, to je jedna z nich. Proč se tam pavouci objevili? Co na tom záleží! Tole je noční můra a v nočních můrách na povrch vyvěrají naše děsy. My přece máme žít v děsu, ne? A pavouci nejsou to jediné, co se zapíše do paměti.
Tohle je film o nemrtvých, ale ne formou Romerových zombie, ale klasickými tak trochu voodoo potvorami. Děj se odehrává v Louisianě, což samo o sobě něco napovídá. Právě Louisiana byla domovem černých otroků z Haiti a jiných ostrovů z Karibiku, kteří do tohoto amerického státu voodoo přinesli. Ale Fulci se s obyčejnou černou magií nespokojil. Jednu budovu ve státě rovnou postavil na jednu z pekelných bran. A to musí mít svoje následky.
Sledujeme Lisu, jak se snaží rekonstruovat hotel, který právě na této bráně stojí. A její život se začíná pěnit, ona jako by začínala šílet, když vidí ducha ženy, která je později sežrána vlastním psem. Fulci si nebere servítky a jeho film prostě funguje. Je to ukázka té lepší italské tradice, která je pro mě osobně velmi přitažlivá, velmi děsivá a velmi koukatelná.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Noční můra, kdy na sebe jednotlivé výjevy výborně navazují, děs se stupňuje a nejhorší na tom všem je, že zlo nemůže být poraženo, což dokazuje úžasně metaforická závěrečná scéna, kdy hlavní postavy vstupují do obrazu, který se prolínal celým filmem, a sami se stávají jeho figurkami, mění se na duchy.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Film malinko trpí nedokonalostmi a nelogičnostmi, jako je šestiranná pistole, z které se vystřelí nejméně dvacetkrát bez nabíjení, což opravdu nemusím, ale když se tohle zkousne, film je fajnovou podívanou pro milovníky hororu a nejen toho italského.
