28 dní poté
28 Days Later...
Velká Británie, 2002, 113 minut
Režie: Danny Boyle
Scénář: Alex Garland
Hrají:
Cillian Murphy (Jim)
Naomie Harris (Selena)
Brendan Gleeson (Frank)
Christopher Eccleston (Major Henry West)
Danny Boyle je jeden z nejlepších britských režisérů a dokazuje to každým svým filmem. Vlastně mu ani tak nezáleží na tématu. Může natočit hororovou apokalypsu, příběh indického kluka anebo skoro dokumentární film o jednom týpkovi, co nechal ruku pod kamenem. To ani nemluvím o „Trainspottingu“. Každý jeho film je událostí, každý je jiný. Událostí se stalo i „28 dní poté“. Už prvních několik minut vás dostane. V tom nejlepším slova smyslu, v jakém na vás může film zapůsobit. Je ohromující, je strhující, je děsivý, je dramatický. Přitom je to jen o lidech a o tom, jak se zachovají v nejkritičtější situaci, když zemi, nebo spíše Británii, zasáhne apokalypsa.
Jeden z nejlepších zombie hororů vlastně vůbec není o zombie. Máme tu infekci, která se šíří stejně jako zombie infekce, ale vůbec tu nejde o požírání lidského masa, ale prostě jenom o to, že agrese se musí šířit. Nejen koření musí proudit.
Příběh „28 dní poté“ vypráví o tom, jak je ekologie pro náš svět vlastně nebezpečná. Pitomá snaha aktivistů osvobodit uvězněná zvířata vede k tomu, že celá Británie do 28 dní skončí jako vyprázdněný ostrov, kde žije jen pár normálních lidí, zbytek jsou vřeštící šílené opice, které se snaží jen kousnout, možná trochu rozkousat, ale pak jít dál. Infikovat a šířit nákazu. Úvod je velmi krátký, ale v tomhle filmu víme, co nákazu způsobilo. Vážně jen malichernost. Snaha zachránit maličkost zničila celý svět.
Ale na filmu je důležitější, co následuje. Záběr na vylidněný Londýn je jednou z nejúžasnějších scenérií filmu vůbec. Na obrazovém dojmu přidává skvěle zvolená digitální kamera. Kamera, hudba, Cillian Murphy, režie a příběh jsou tím hlavním, co dělá z „28 dní poté“ tak skvělý film, který patří k těm nejlepším hororům, co byly natočeny, rozhodně pak k nejlepším britským hororům vůbec.
„28 dní poté“ je o nákaze, ale podobně jako u komiksu „Živí mrtví“ je nákaza pouze odrazovým můstkem, pozadím, na němž se odehrává příběh obyčejných lidí. Jim, Selena a Hannah. Zjišťujeme, jak je nový svět jiný, jak je nebezpečný, ale hlavně, uvědomujeme si, že někteří lidé jsou prostě stejná hovada, jaká byla před katastrofou. V tomto případě jsou to vojáci, ale mohl by to být kdokoli jiný. Kromě hovad, která půjdou jen po svém prospěchu, a nebude jim záležet na ničem, jsou tu ale i lidé, kteří se musí naučit žít spolu. I když je film katastrofickou ukázkou budoucnosti, končí happy endem, za který se Boyle nemusí stydět. Ne ve všech případech je nutné, aby byli hlavní hrdinové požráni. Tady svitla naděje. Nejsme si sice záchranou jistí, ale vidíme ji jako světlou možnost.
„28 dní poté“ je filmem, který oživil zájem o zombie horory, po něm přišli nové Romerovy filmy, Snyderův remake klasiky „Úsvit mrtvých“, ale také komiks „Živí mrtví“, který, jen tak mimochodem, také začíná v nemocnici. „28 dní poté“ je důležitým mezníkem subžánru a rozhodně je to film, který by měl každý fanoušek hororu vidět. Jsou tu tak nádherné záběry, že vám to vážně vyrazí dech.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Skvěle vybrané prostředí, nádherné prázdné ulice a svět, kde je přežití denním chlebem. Film staví na velmi známém tématu, ale je schopen jej podat nově, zajímavě a evropsky.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Vzhledem k tomu že se jedná o jeden z mých oblíbených hororů, nechce se mi nic moc vytýkat, ale pokud, tak v některých pasážích mi použití digitální kamery přijde dost neumělé. A nakažení Brandona Gleesona... No, možná by to šlo provést i trochu jinak.
