Ďábelské ženy
Les Diaboliques
Francie, 1955, 116 minut
Režie:Henri-Georges Clouzot
Scénář: Henri-Georges Clouzot a Jérôme Geromini na základě románu Pierra Boileaua a Thomase Narcejace
Hrají:
Simone Signoret (Nicole Horner)
Véra Clouzot (Christina Delassalle)
Paul Meurisse (Michel Delassalle)
Charles Vanel (Alfred Fichet)
Obrovským skokem jsme opustili 40. léta a dostali jsme se až do druhé poloviny let padesátých. Důvod je jednoduchý. V mezidobí nevznikly filmy, které by autoři knihy o 101 nejlepších hororech považovaly za dostatečně vhodné prezentace a reprezentace žánru. A co si budeme povídat, ve Spojených státech té doby nevznikají v pravdě šperky. Hlavně, když si uvědomíme, že na počátku 50. let začíná točit Ed Wood.
Ale byly zde i další problémy. Klasické hororové snímky s monstry už prostě netáhly a Hollywood zatím nedokázal přijít s náhradou. Samozřejmě pokud nepočítáme mistra Hitchcocka, který už se v 50. letech blýsknul snímky jako Okno do dvora, Vražda na objednávku a dalšími. U Hitchcocka je ale trochu problém, že v současné době se většina jeho filmů řadí k thrillerům, a tak autoři 101 nejlepších hororů vybrali pro svou publikaci pouze Hitchcockovi filmy, které se hororovému žánru blíží nejvíce, a navíc jsou jedněmi z jeho nejlepších – Psycho a Ptáci. Ale o těch až později.
Pro skutečně dobrý film se musíme podívat do Francie. A o Hitchcockovi se nezmiňuji vůbec náhodou. Henri-Georges Clouzot je totiž nazýván francouzským Hitchcockem, a je nutné říci, že po zhlédnutí „Ďábelských žen“ s tímto názorem naprosto souhlasím. Jeho budování atmosféry je dokonalé a nutno říci, že podobné Hitchcockovu. První polovinu filmu sledujeme, jak se dvě ženy, které spolu pracují na jedné škole (jedna je ředitelkou/majitelkou, druhá učitelkou, jakousi pomocnou silou) snaží provést svůj plán vraždy muže. Ten je manželem ředitelky a zároveň milencem druhé. Zápletka jednoduchá a ve své jednoduchosti dokonalá. Seznámení s postavami, ukázka toho, jaký je muž hajzl, chladnost jedné ženy, bojácnost a pobožnost druhé. Ale nakonec dojde k vraždě.
Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá. Začnou se dít podivné věci, které mnohdy nemají logické vysvětlení. Alespoň zdánlivě. Ale je to dáno jen tím, že Clouzot přesně věděl, co má divákovi ukázat. Skutečnou pointu se dozvíme až ve finále, i když ostřílenému milovníku filmů může být jasná předem. Rozhodně se ale nejedná o druh pointy, která by byla jasná již po prvních minutách filmu. Divák si na ni musí pěkně počkat.
Clouzot vytvořil film, který spolu s Hitchcockovými vytvářel hororový předobraz pro mnohé jiné snímky své doby, jež však především kopírovaly a nepřicházely s novou myšlenkou. Clouzotovy postupy jsou nadčasové, a i přesto, že je film černobílý, je jeho vyznění úžasné. Nebo možná právě proto, že je černobílý. Francouzské kinematografii za „Ďábelské ženy“ tleskám, neboť ukázala, že neexistuje pouze Hollywood, ale že skutečně kvalitní snímky lze dělat i jinde.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Skvělá atmosféra, paranoidní, mysteriózní, prostě nádhera. Herecké výkony jsou výtečné, ono se také není čemu divit, taková Simone Signoret je držitelkou Oscara, skvěle jí sekunduje i Véra Clouzot, režisérova manželka, která za svůj život hrála pouze ve třech filmech – všechny má na svědomí Henri-Georges.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Asi by se dalo polemizovat o tom, jestli se skutečně jedná o horor. Ale už jsem si zvykl, že kategorie hororu je chápána tak široce, že i tenhle film do ní můžeme bez problémů zařadit.
