Na stole před ním ležela sada řeznických nožů. Do ruky uchopil ten největší a palcem opatrně přejel po ostré hraně čepele. Pak uchopil brousek a několika rychlými pohyby dodal noži požadované vlastnosti. Brousek odložil stranou a nůž zastrčil do zadní kapsy svých pracovních kalhot.
Hlavu měl plnou černých myšlenek. Chystal se vzít život.
Z police vzal láhev domácí pálenky, odšrouboval víčko, krátce přivoněl a pak si do hrdla nalil pořádný lok štiplavé tekutiny. Zašklebil se a odkašlal si. Ta píše.
Vyšel na dvůr, kde se popásala dobře vykrmená růžová svině. Velkým čumákem rýpala do bahnité půdy. Zdálo se, že si ani nevšimla jeho příchodu. Byla klidná, bez bázně. Netušila, jaký ji čeká osud.
Vrátil se do domu a připravil několik štamprlí. Ze spíže přinesl láhev rumu a s velkou opatrností ho rozlil do sklenic. Musel dávat velký pozor, protože se mu třásly ruce. Možná za to mohla nervozita a možná alkohol, kterému tak holdoval.
Neměl bych tolik pít, jinak to zle dopadne, napadlo ho. Místo toho, aby nad tím přemýšlel a trápil se, kopnul do sebe jednoho panáka. Na posilněnou, samozřejmě.
Brzy dorazili jeho přátelé. Byli to starší muži s řídkými vlasy a strhanými tvářemi. Měli velké pupky, a když mluvili, od úst jim odlétaly sliny. Celé dny trávili v práci a večery proseděli v hospodě u piva a panáků. To se na jejich vzhledu dost podepsalo.
Jakmile se pozdravili, hodili do sebe první rundu panáků. A pak ještě jednu. Pomalu začínal ztrácet přehled o tom, kolik toho vlastně vypil. Naštěstí byl natolik otupělý, že ho to nikterak netrápilo.
Ani nevěděl jak, ocitl se na dvoře. Někdo mu do ruky vtisknul nůž – nebo si ho vzal sám? – a přátelé ho hlasitě povzbuzovali, aby vykonal svůj díl práce.
„Zabij ji!“ volali. „Podřízni té svini hrdlo. Ať teče krev!“ Některý z nich dokonce rádoby vtipně poznamenal: „Dělej, jako kdyby tam stála tvoje stará!“
Připotácel se k důvěřivé prasnici, která na něj hleděla hloupoučkýma modrýma očima, a rozmáchl se. Rozsekl jí kus rypáku a ucho. Svině začala ryčet jako malé dítě. Ten zvuk ho doháněl k šílenství. Znovu se rozmáchl a ještě jednou, a pak znovu a znovu, dokud svině nepadla k zemi s rozdrásaným hrdlem.
Ohlédl se na své přátele, ale místo nich viděl jen tmavé rozpíjející se tmavé skvrny. Byl úplně mimo, zpil se pod obraz a teď ještě ten nůž a pak krev a to hrozné kvičení. Všechno se mu v hlavě motalo.
Vrávoravě udělal krok dopředu, když tu znova zaslechl ten nejodpornější zvuk, jaký kdy slyšel - zoufalý jekot umírajícího prasete. Otočil se zpátky a uviděl svoji svini. Byla živá a bez jediného škrábnutí.
„Co to sakra…?!“ pronesl zmateně. Před očima se mu komíhaly neurčité rozmazané obrazce prasat a hlava mu třeštila z jejich neutichajícího rykotu.
Pevně sevřel nůž a jal se znovu řezat. Máchal nožem, dokud nerozsekal všechno kolem sebe a odporné prasečí zvuky neutichly. Nakonec zcela vyčerpaný padl na zemi a přemohly ho podivné mrákoty.
Probíral se pomalu, nejdřív neviděl nic než temnotu a nevzpomínal si na nic, co se mu stalo. Místo vzpomínek zela v jeho mysli jen prázdnota. Mohl za to alkohol, kterého vypil přes míru a adrenalin, který zatemnil jeho smysly.
Jak se projasňoval jeho zrak, jitřily se i jeho vzpomínky. Vybavil si, že než upadl do bezvědomí, zabil asi tucet sviní. Nejprve myslel, že to byl jen sen, ale postupně zjišťoval, že jeho ruce i šaty jsou nasáklé krví. Až příliš velkým množstvím krve. Vlastně se koupal v krvi. V zemi kolem něj se vytvořila rudá kaluž. Ta krev však nebyla jeho, neboť necítil žádnou bolest.
Protřel si oči a snažil se zaostřit na objekty kolem něj. S hrůzou zjistil, že to nebyly svině, koho podříznul, nebyly to svině, jejichž krev má na svých rukou a jejichž vnitřnosti leží poházené všude kolem jako by to byly odpadky. V podivném vražedném opojení rozsekal na kousky všechny své přátele.
Nezbylo mu než nahmatat v krvavé břečce nůž a roztřesenýma rukama ho zabodnout do své vlastní hrudi. Pět mužů a jedna svině ležely vedle sebe s podřezanými hrdly a vyvrženými vnitřnosti a vedle nich on s nožem zabodnutým v hrudi. Skoro by se chtělo říct, že se tahle zabijačka vydařila…
