Johnny G: Gilgamešův klíč

Povídka, která se umístila na 32. místě v pátém ročníku Literární soutěže Horor Webu. Povídka je uvedena v podobě, v jaké byla zaslána.

Utanapišti prozdradil Gilgamešovi, že na mořském dně roste rostlina podobná kustovnici, která má však trny jako růže. Tahle rostlina je schopna učinit starýho muže opět mladým. Kdo ji vlastní, má v rukou také zbraň schopnou porazit samotnou Smrt.

Epos o Gilgamešovi

 

Tma.

Všude kolem mě je voda. Chladné doteky jemných proudů na mé koži. Staré rány a zapomenuté hříchy. Tělo se kolíše jako strom ve větru.

Poté, co se vydáte na tu cestu do temnoty, která má být prý už navěky, celej časoprostor vám bude připadat zvláštně neurčitě. Mohli to být tisíce lidských životů, žhnoucích a vyhasínajících jako sirky, jeden po druhém. Mohl to být jeden kratičkej vynechanej nádech.

Já si však přesto pamatuji.

Vzpomínky na děvče, co bloudilo prsty po mém těle vždy, když si myslelo, že spím. Vrátili se z velké dálky. Já nikdy nespal. Moje Aimal.

Jsem sám. Sám v temnotě. Svět je černej jako bezhvězdná tma v hlubokém vesmíru.

Všechno je to tady. Její krev na mém obličeji. Mé rudé slzy. Náhlé mokro v oblíčkách kolem mého rozkroku.

Chtěl jsem jí pomstít. Všemocnej Allah, jestli tady někdy skutečně byl, ví, že jsem chtěl.

Z jedinýho světla v mém životě spravili kus hnijícího masa. Zabili ji. Zabili Aimal.

Na světe není spravodlivost. Pro ni, pro ně, pro nikoho.

Je jenom temnota, věčné zoufalství a voda v mých plicích.

Smáli se mi. Malej, obrýlenej, poloretardovanej chlapeček, kterej prosí o zmilování. Počúrá se strachy, když jde do tuhýho.

Já se nesnášel. Nesnášel jsem celej svůj život. Nesnášel jsem své rodiče. Nesnášel jsem všechna ty léta ve škole, kde jsem se naučil jaká jsem nula. Nesnášel jsem ty doby v ústavě pro choromyslné v Damašku. Nesnášel jsem svou práci. Jenže miloval jsem Aimal.

Chtěl jsem je pozabíjet všechny. Chtěl jsem, aby se počúrali od strachu. Chtěl jsem jim ublížit.

Dostal jsem jednu z těch žen, které ti muži stihli zbouchnout. Střelil sem jí do břicha zbraní, která mi ostala po bráchovi, kterýho sem téměř neznal. Zabili ho Američané ve válce.

Ostala ležet na zemi a jenom tiše vzlykala. Cítil sem se jako Bůh, když její kosti pukali pod mýma botama jak suché větvičky. Ještě žila, když jsem jí vyloupl oči a snědl je.

Když jsem byl hotov, tělo jsem nechal ležet na místě jaho varování.

- A pro vás mám něco ještě horšího. -

Jenže pak mě chytli. Vzali mě na jakousi loď. Píchali mi do těla špičky nožů, smáli se, že křičím jako osmileté děvčátko. Říkali, že jsem ubožák, co se zamiloval do kurvy. Navyše takové, co měla tripl. Že mě Aimal prý nikdy nemilovala.

Milovala mě. Milovala mě. Ja vím, že mě milovala. Jednou mi to řekla.

Vykastrovali mě a smáli se, že ho mám takovýho malýho, že to ani není škoda.

Zalili mi nohy do betonu a hodili mě do vody.

Padnul jsem na dno betonem napřed a ostal na něm stát. Byla tam tma. Kolem mě byli jakýsi řasy. Měli trny. Bahnem a špínou se vznášeli farebné bubliny jako z bublifuku. Měli tvary rybiček a kolem mě plavali v párech. Milovali se navzájem a dřívě či později všechny popraskali až jsem tam ostal už jenom já sám.

A pak jsem zemřel.

Nejspíš.

A teď je tady ten pocit. Jakoby někde v nějaké dutině uvnitř mýho přirodzenou dekompozicí zničeného a morskými živočichmi okousaného těla kroužili dvě bublinkové rybičky a milovali se jako život a smrt.

Přecházím si jazykem po zubech a upírám své oči (částečně zvyknuté na tmu za hranicí času) na své nohy zalité v betonu. Pamatuju si ještě na chuť masa?

Byl jsem mrtvý. No opět žiju.

Přicházím.

Hororová tvorba


Přidat komentář





Související články
Nikola Puškárová: Tajemné zrcadlo
Romča Štěpánek: Smrt pod vašima nohama
Marcela Handlová: Není zahrada, jako zahrada
Martin Melichar: Věčnost
Matěj Novobilský: Radochova studna
Tereza Hladká: Rudé květy
Roman "BeeSee" Bílek: Šelma s karmínovýma očima
Michal Nožička: Les
Jana Rozmarinová: Teke Teke
Ekia: Pověst o Temné ženě
Alena Kohoutková: Tanečnice
Anežka Pelantová: Tiché klekání
Josef Lachendro: Les
Jan Konečný: Πλάσματα του φωτός [Plásmata tou fotós]
Jakub Zemánek: Zpívající lípa
Vít Martin Matějka: Vila
Maya Urbanová: To se přece nestává
Bára Saša Menčíková: Smích klauna
Pavel Hýbl: Páteční večer: Myslíte, že vás nic nepřekvapí?
Martin Hájek: Adéla
Veronika Havelková: Tylovské psycho
Antonín Martínek: Pod kůží
Edita Knotková: Sindibádova poslední cesta
Eliška Drongová: Kosířka
Karel Galoni: Smrt je krásná
Michal Matoušek: Něco tam skrývají
Veronika Papanová: Deník - Posel smrti
Jitka Mertlová: Výměna
Eva Bartáková: Prase na porážku
Simona Švantnerová: Třináctka je smolné číslo
Jela Abasová: Tak já se zpovídám
Vladimír Zábrodský: V rokli Pustého žlebu
Svozilová Ludmila: Vítej v pekle, Ireno
Jiří Linhart: Nezvaný host (variace na věčné téma)
Kateřina Richtrová: Kara a Hallowen
Zuzana Moravcová: Střepiny strachu
Jiří Sivok: Jen víra
Martin Koreček: Noční
Barbora Zakonovová: Halloween
Lenka Dvořáková: Hostina
Jana Hollmann: Chata hrůzy
Veronika Schreiberová: Áách jo, Halloween
Petr Boček: Dýňová kalamita
Adéla Rosípalová: Démoni a duchové o Halloweenu
Tereza Kadečková: Tanec s duchy
Klára Kubíčková: U zrcadla
Jakub Ullmann: Krok od zatracení
Vojtěch Zvelebil: Návštěva ze starých časů
Vít Martin Matějka: Plyšák
Michaela Neuvirtová: O večeru halloweenském
Michaela Cvejnová: Sss
Radka Zerzánková: Jatka v pramenu
Pavla Skřivánková: Zlatařická Paní
Petr Šulc: Přízrak ve městě
Radka Gregušová: To co z nás zůstalo
Mirek Šváb: Žďár
Štěpán Pospíšil: Povídka o ztracené duši
Dan 'Euronymos' Ledl: Mormo
Kateřina Linková: Long Lankin
Michal Horák: Davidův prak
Tomáš Hladký: Němý sluha
Petr Borovec: Dívka v kapli
Vladimír Zábrodský: Prokletí
Jitka Ládrová: Kočičí smrk
Ondřej Kocáb: Na okraji propasti
Jela Abasová: Sestřiččin pláč
Zdeněk Hulbach: Pod Ďáblovou skálou
Václav Nerud: Jeskyně hrůzy
Martin Petiška: Popravy aneb Smrti
Tereza Řiháková: Upíří chůva
Ladislav Zelinka: Probuzení
Lenka Kašparová: Já nevím
Kirja: Monstrum
Mirek Šváb: Hledač pokladů
Michal Horák: Teror z lesa
Anna Štětková: Stačí zatáhnout závěsy
Tomáš Vorobok: Proměna Josefa Kulíka
Michaela Buriánková: Kde dávají kočky dobrou noc
Robert Poch: Pomsta
Petr Doležal: Pondělí
Zdeněk Hlaváček: Kousnutí
Ondřej Kocáb: Stodola
Tomáš Hladký: Ovečka jde do nebe…
Jakub Zemánek: Nová adresa
Ida Burghardt: Rekviem pro baletku
Karolína Kristlová: Zastaralý dům
Nikola Marešová: Usínání
Vilém Koubek: Rok
Tereza Janošcová: Dismay dcera temnoty
Tereza Yeny Stratilová: Halloween v Andoveru
Lukáš Záleský: Vítejte v Little Stone
Mirek Šváb: Skrýš
Eliška Hrachová: Ztracená vzpomínka (povídka)
Petr Šuráň: Ratolesti
Roman Vaněk: Samhain
Ondřej Kocáb: Navždy spolu
Helena Drdlová: Mám pod postelí bubáka!
Michal Matoušek: Martin Kroloch
Eva Maříková: Přitažený za vlasy
Honza Vojtíšek: Koledu nebo něco provedu
Tomáš Kratochvíl: Melinbrosia