Tupé světlo mě ochromilo! Zjišťuji, že se nemohu hýbat! Mám svázané ruce provazem, který je podivně lepkavý a tekutý, jako kdyby na tom byla krev! Cizí krev! Vyděsil jsem se. Co se to sakra se mnou stalo?! A najednou jsem si vzpomněl, že včera večer byl Halloween a já jsem byl průvodce ve starém propadlém domě u nás na vsi.,,Auguste, Auguste“ křičela na mě Emily. Byl jsem zabraný do strašení malých dětí, že jsem nevnímal, kdo na mě křičí a dál jsem to všechno ignoroval. A tak se Emily naštvala a odešla. Byla půlnoc a mě ani nedošlo, kam zmizela. Nepátral jsem po ni. Měl jsem tu přece svoje kamarády. Po půlnoci nás to přestalo bavit, protože všichni odešli a tak jsme si svlékli kostýmy a už chtěli jít domů, když jsme vzali za kliku a chtěli otevřít. Jenže to nešlo! Jako kdyby ji někdo zvenku držel. V tu chvíli se všechna okna prudkým návalem větru zavřela a moji kamarádi i já jsme začali mít strach. Snažili jsme se uklidnit, jenže zvenku se začali dít prapodivné věci. Slyšeli jsme vít vlky,dupot velikých chodidel, smích, po kterém mi běhal mráz po zádech a chřestot nožů. Zmocňoval se mě neklid a tak jsem ze zvědavosti vykoukl z okna a z ničeho nic mě něco chytilo za vlasy.,,Pomoc“křičel jsem ze všech sil, jenže moji kamarádi byly zhypnotizovaný kočkou, která se tu znenadání objevila a ze které se před mými zraky objevil sám satan. Kamarádi seděli na zemi, všechny kostýmy byly potrhané a zničené a nikdo z nich to nevnímal! Zírali jen na pána zla. Chtěl jsem na ně zakřičet, ale z okna mě tahala malá přerostlá trolí zrůda. Snažil jsem si jí vymanit ze sevření, ale ona svým slizem mě ovinula tak, že jsem si myslel, že nemohu dýchat. Byl to jakoby její neviditelný plášť, kterým mě ochromila. Hnala se mnou šnečím krokem do kopce. Na kopci stála hranice, na které byla Moje Emily. Visela z provazového smyčce dolu a krev ji z krku stékala po půjčeném kostýmu, který jsem s ní dneska vybíral Já. Poznal jsem, že už je oběšená. Chtělo se mi křičet, brečet a hlavně násilně zabíjet. ,,Ale, ale, ale koho pak nám to tu neseš Lízo, pana Augusta" začaly se smát polo obři. ,,Tak vidíš, co si způsobil, kdyby sis nedělal z nás a ze stvoření z nadpozemského světa legraci a nevysmíval ses nám, tak by jsme sem nikdy nepřišli zabíjet a strašit, teď si to za tebe všichni odskáčou.“ A už se zase smáli tím dusivým, hlasitým smíchem. Sedl jsem si na zem a vážně jsem přemýšlel o smrti, o tom abych byl s Emily, když malý slizký hobit zvedl ze země sekeru a zničehonic mě udeřil do nohy. ,,Au, to bolí“ vykřikl jsem. Znova to chtěl zopakovat, ale já jsem uhnul a celý svět se semnou začal točit a pod kopcem, ze starého baráku vycházeli jeden po druhém moji kamarádi. Všichni vyšli před dům a stoupli si do řad jako vojáci. Přišli mi jako zombici, protože z ničeho nic začali utíkat nahoru do kopce a vydávat chrčící zvuky. Jak se mi všechno točilo, všichni se smáli a moje Emily visela z hranice, jsem se instinktivně rozhodl a začal jsem utíkat, ale nevšiml jsi hrbolu, zakopl jsem a skutálel jsem se z kopce dolů a v té rychlosti dopadl do bažiny. Nemohl jsem hýbat nohama, stahovala mě hlouběji a hlouběji. ,,Auguste stávej, už to bude v pořádku“ matka vedle mě seděla a držela mě za ruku. Rozhlédnul jsem se, abych zjistil, kde to jsem. Nemocnice. Zkontroloval jsem svůj stav, zatím co moje matka pořád něco povídala. Nemohl jsem pohnout dolními končetinami, tak jsem odkryl deku a zděšením jsem přišel o hlas. Obě dvě nohy jsme měl v sádře, paže jsem měl poškrábané a aniž bych stihl něco říct, tak matka povídá: ,, synku, co se ti prosím tě stalo? Co ti na ruce napsali tví kamarádi? Já nevěděla, že ti udělali tetování?!“ zíral jsem na ni a nechápal, o čem to mluví. Tak jsem pustil matky ruku a vytáhl jsem si rukáv od pyžama a zjistil, že má matka pravdu, celá ruka byla poškrábaná a v kůži bylo vyryto:,,Tohle, už nikdy neskončí!“ zavřel jsem oči a přestal jsem dýchat. Stroje vydávaly bzučivý zvuk, že srdce přestalo bít.
