Zuzana Moravcová: Střepiny strachu

Povídka, která se umístila na 31. místě ve třetím ročníku Literární soutěže Horor Webu. Povídka je uvedena v podobě, v jaké byla zaslána.

Něco mi chrastí pod nohama. Co to je? Škrtnu sirkou a zastaví se mi srdce. Neměla jsem to dělat. Kde to jsem? Proč jsem v noci někam chodila?

***

Se skautem jsme se vydali na menší vandr. Je jen na jeden den přes noc, koná se dne 31. 10. V Nové Vsi, která se nachází poblíž Týniště nad Orlicí. S mým přítelem jsme v Nové Vsi už od rána, Pavel závodí na mopedech a já mu fandím. S ostatními máme sraz v jedné hospůdce, která je zrekonstruována z ranče, který tam dřív býval. Hospůdku hned u brány ,,hlídají“ dvě bachyně se svými selaty. Jsou roztomilá, obzvlášť když běhají za maminkami, aby dostali napít.

Každý si tam dáme pivo a žvaníme. Dvě holky od nás se dokonce odhodlají jít zeptat číšnice, jestli by si mohli pochovat selata, aniž by je napadlo, že je k nim maminka nepustí. Číšnice jim to naštěstí vysvětlila.

Jakmile dopijeme, zvedneme se a vyrážíme na cestu. Už je sedm hodin večer, musíme pohnout, abychom k našemu cíli – rybníku Šanovci – došli ještě dnes, pokud možno za světla.

Skoro celou cestu jdeme lesem, a abychom zahnali nudu, která nás doprovází za chůze, polemizujeme nad názvy stromů, které nás obklopují. Nakonec zjistíme, že v poznávačce přírody moc zdatní nejsme. Pro skauty ostuda jak hrom. Naneštěstí nám asi po půl hodině začne pršet. Sice v lese skrz stromy spadne míň kapek, ale i tak to je nepříjemné.

Bohužel jsme k rybníku nestihli dojít za světla. Celkově jdeme už asi dvě hodiny, sice asi tři čtvrtě hodiny z toho bloudíme, protože už bychom měli být na místě, ale je nám to jedno, všichni se těšíme, až si budeme moct někam lehnout a odpočinout si po náročné trase.

Už je asi jedenáct hodin v noci. Jsem totálně otrávená a naštvaná sama na sebe, s čím jsem to zase souhlasila, pár příšerných pochodů jsem už zažila.

Něco mi chrastí pod nohama. Co to je? Baterku jsem si samozřejmě zapomněla doma. Škrtnu sirkou, kterou jsem vyhrabal v boční kapse na krosně, a zastaví se mi srdce. Neměla jsem to dělat. Kde to jsem? Proč jsem v noci někam chodila?

Vyplašeně vyjeknu, Pod nohama mám lidské kosti! Tam, kam dolétne světlo od sirky, všude samé kosti! Kdo tu žije? Kdo mohl udělat něco takového? Cestu v lese z lidských kostí? To je snad zlý sen! Napadne mě jen vrah, psychopat, nebo nějaký kanibal. Začnu ječet. Ostatní si kostí ještě nevšimli, ale jakmile uvidí můj bledý obličej, porozhlédnou se a pochopí.

Panikaříme. Rychle utíkáme pryč. Je nám jedno kam, hlavně někam do bezpečí. Utíkáme skrz hluboký les, cestou necestou. Připadá nám, že za námi slyšíme funění, někoho nebo něčeho. Radši se neohlédnu. Mám na mysli jen útěk, a abych neztratila Pavla.

Doběhneme k nějakému rybníku. Ukáže se, že to je Šanovec. Z předchozího zážitku jsme pořádně vyklepaní. Zkontrolujeme všechny cesty, jestli nejsou něčím podezřelé. Když vypadá vše v pořádku, jdeme najít stříšku, pod kterou chceme přespat, aby na nás nepršelo.

Jakmile ji najdeme, opět v nás hrkne. Vedle ní je rozdělané ohniště! Oheň plápolá, jako by do něj zrovna někdo přiložil! Prozkoumáme okolí. Nikde nikdo. Nejspíše tu byli nějací trampové a neměli čím uhasit oheň.

Konečně po dlouhé době shodíme krosny ze zad. Zatímco si ostatní začínají vyndávat jídlo a občerstvovat se, já si běžím za nějaký strom odskočit. Ještě stále jsem vylekaná z předchozího zážitku.

Můj strach se ukáže oprávněný. Když se vracím k ohništi, neslyším žádné hlasy. Přitom když jsem odcházela, tak všichni vtipkovali, aby prořídla atmosféra.

Se zastaveným srdcem se plížím zpátky k ohništi. Vykouknu zpoza stromu. Zády ke mně je otočená osoba. Není to nikdo z nás. Kůži na rukou a krku má mrtvolně bílou. Něco tam dělá. Trochu se posunu směrem doleva a děsem mi nejspíše zbělají vlasy.

V rukou drží Pavla, neznámý člověk je cely od jeho krve, a vypadá to, že ho požírá! Ostatní mrtvolně leží okolo ohniště. Vyjeknu. Uslyší to. Bleskově se otočí směrem ke mně. Vidím jeho chladné, nic neříkající oči. Zahodí Pavlovo bezvládné tělo. Je po nás.

Vaše komentáře

Estrellita
Průměrně napsaná věc, která bohužel mizerně plní zadání. Nestačí jenom napsat datum, téma se musí zapracovat. Trochu méně konkrétních toponym, trochu více strachu a napětí, méně hospod a selátek, více záhadnosti to chtělo. A hlavně ten Halloween, který tam v podstatě nebyl jmenovitě ani zmíněn. 24%
Estrellita 01.12.2016 10:10:15 Reagovat Přidat nový komentář
Hororová tvorba


Číst komentáře





Související články
Jiří Janík: Horor přichází z vesmíru
Martina Kimová: Horor přichází z vesmíru
Simona Michálková: Smrtící déšť andělů
Jakub Zemánek: Souhvězdí černého motýla
Roman Bílek: Vůně levandulového pole
Katerina Dvořáková: Trn
Johnny G: Gilgamešův klíč
Romča Štěpánek: Smrt pod vašima nohama
Marcela Handlová: Není zahrada, jako zahrada
Martin Melichar: Věčnost
Matěj Novobilský: Radochova studna
Tereza Hladká: Rudé květy
Roman "BeeSee" Bílek: Šelma s karmínovýma očima
Michal Nožička: Les
Jana Rozmarinová: Teke Teke
Ekia: Pověst o Temné ženě
Alena Kohoutková: Tanečnice
Anežka Pelantová: Tiché klekání
Josef Lachendro: Les
Jan Konečný: Πλάσματα του φωτός [Plásmata tou fotós]
Jakub Zemánek: Zpívající lípa
Vít Martin Matějka: Vila
Maya Urbanová: To se přece nestává
Bára Saša Menčíková: Smích klauna
Pavel Hýbl: Páteční večer: Myslíte, že vás nic nepřekvapí?
Martin Hájek: Adéla
Veronika Havelková: Tylovské psycho
Antonín Martínek: Pod kůží
Edita Knotková: Sindibádova poslední cesta
Eliška Drongová: Kosířka
Karel Galoni: Smrt je krásná
Michal Matoušek: Něco tam skrývají
Veronika Papanová: Deník - Posel smrti
Jitka Mertlová: Výměna
Eva Bartáková: Prase na porážku
Simona Švantnerová: Třináctka je smolné číslo
Jela Abasová: Tak já se zpovídám
Vladimír Zábrodský: V rokli Pustého žlebu
Svozilová Ludmila: Vítej v pekle, Ireno
Jiří Linhart: Nezvaný host (variace na věčné téma)
Kateřina Richtrová: Kara a Hallowen
Nikola Marešová: Usínání
Vilém Koubek: Rok
Tereza Janošcová: Dismay dcera temnoty
Tereza Yeny Stratilová: Halloween v Andoveru
Lukáš Záleský: Vítejte v Little Stone
Mirek Šváb: Skrýš
Eliška Hrachová: Ztracená vzpomínka (povídka)
Petr Šuráň: Ratolesti
Roman Vaněk: Samhain
Ondřej Kocáb: Navždy spolu
Helena Drdlová: Mám pod postelí bubáka!
Michal Matoušek: Martin Kroloch
Eva Maříková: Přitažený za vlasy
Honza Vojtíšek: Koledu nebo něco provedu
Tomáš Kratochvíl: Melinbrosia
Vlado Hložka: Návštěva
Sára Rudová: Podivný kámen
Petr Šulc: Pokání
Vladimír Zábrodský: Mimozemšťan
Ondřej Kocáb: Naše nejlepší mozky
Nikola Puškárová: Tajemné zrcadlo
Radka Zerzánková: Jatka v pramenu
Pavla Skřivánková: Zlatařická Paní
Petr Šulc: Přízrak ve městě
Radka Gregušová: To co z nás zůstalo
Mirek Šváb: Žďár
Štěpán Pospíšil: Povídka o ztracené duši
Dan 'Euronymos' Ledl: Mormo
Kateřina Linková: Long Lankin
Michal Horák: Davidův prak
Tomáš Hladký: Němý sluha
Petr Borovec: Dívka v kapli
Vladimír Zábrodský: Prokletí
Jitka Ládrová: Kočičí smrk
Ondřej Kocáb: Na okraji propasti
Jela Abasová: Sestřiččin pláč
Zdeněk Hulbach: Pod Ďáblovou skálou
Václav Nerud: Jeskyně hrůzy
Martin Petiška: Popravy aneb Smrti
Tereza Řiháková: Upíří chůva
Ladislav Zelinka: Probuzení
Lenka Kašparová: Já nevím
Kirja: Monstrum
Mirek Šváb: Hledač pokladů
Michal Horák: Teror z lesa
Anna Štětková: Stačí zatáhnout závěsy
Tomáš Vorobok: Proměna Josefa Kulíka
Michaela Buriánková: Kde dávají kočky dobrou noc
Robert Poch: Pomsta
Petr Doležal: Pondělí
Zdeněk Hlaváček: Kousnutí
Ondřej Kocáb: Stodola
Tomáš Hladký: Ovečka jde do nebe…
Jakub Zemánek: Nová adresa
Ida Burghardt: Rekviem pro baletku
Karolína Kristlová: Zastaralý dům
Jiří Sivok: Jen víra
Martin Koreček: Noční
Barbora Zakonovová: Halloween
Lenka Dvořáková: Hostina
Jana Hollmann: Chata hrůzy
Veronika Schreiberová: Áách jo, Halloween
Petr Boček: Dýňová kalamita
Adéla Rosípalová: Démoni a duchové o Halloweenu
Tereza Kadečková: Tanec s duchy
Klára Kubíčková: U zrcadla
Jakub Ullmann: Krok od zatracení
Vojtěch Zvelebil: Návštěva ze starých časů
Vít Martin Matějka: Plyšák
Michaela Neuvirtová: O večeru halloweenském
Michaela Cvejnová: Sss