Každý si pod pojmem horor představí něco jiného. Ale většinou to bývá něco opravdu strašidelného. A já vám přesně povím to,co se stalo mě. Je to tedy zrovna nedávno a vzhledem k vážnosti příbehu doporučuji, aby jste to nečetli před spaním.
Byl večer, 25.září-což je přesně měsíc po mých narozeninách. Byla jsem doma sama, koukala se na svůj oblíbený seriál, když v tom jsem uslyšela zvláštní zvuky venku. Šla jsem se podívat,ale kromě rozsvícených pouličních lamp jsem nic zajímavého neviděla. Po čtvrt hodině se ale zvuky opakovaly,ale v daleko hlasitějších intervalech a k tomu někdo zazvonil. Když jsem šla otevřít nikdo nebyl za dveřmi a to už mi poměrně začalo bušit srdce, protože přeci zazvonit někdo musel,ale kdo?! Odešla jsem od dvěří, když v tom opět-zvonění,rychle jsem chtěla doběhnout ke dvěřím,ale začal někdo dokonce i klepat a poblikávaly i světla doma.
No a od té doby se tento teror spustil. Neustálé zvonění, ťukání, blikání světel, nepředvídatelné poměrně dost nepříjemné zvuky,ale nikdo nikde. Najednou zhasla úplně všechna světla a vše na pár minut přestalo, když v tom najednou.....
Najednou se objevilo velmi zářivé světlo, připadalo mi to jako paprsky nebo něco podobného, ale byl to nějaký létající přístroj, nečekala jsem co by to mohlo být, když v tom najednou z toho začal někdo vycházet. Říkala jsem si, že by to mohli být nějaký podivíni (těch je tady v okolí i tak dost),ale ne, tohle nebyli normální lidi. Začali se přibližovat blíž a blíž a já se snažila zjistit co jsou zač. Nikdy jsem ale nikoho takového neviděla,takže jsem opravdu netušila o koho se jedná. Celou dobu šli pomalu, když v tom najednou se rozeběhli obrovskou rychlostí jako kdyby útočili a to přímo, dost přímo na mě. A bum, bylo to tady-monstrum!! Nejdříve jsem začala ječet, opravdu dost nahlas, ale zřejmě mě stejně nikdo ze sousedů neslyšel, takže jsem si marně plýtvala hlas. Monstra na mě útočili a snažili se co nejvíc, ale já se zase snažila bránit. Bylo jich tam snad okolo dvaceti, říkala jsem si, že je určitě překonat nemohu,ale pak jsem se do této situace nějak dostala a co si budeme povídat, každý z nás těch pár ran měl, ale ve finále jsem je všechny přeprala, bylo v tom dost násilí(facky,kopance,pěstí), docela mi to připadalo jako nějaký zápas v boxu. Všechny jsem je přemohla,i když jsem nemohla furt to vše co se dělo vstřebat, nešlo to, přeci to se každému nestává, tohle vážně určitě ne, přišlo mi to spíše jako nějaký fantasy film.
Když jsem je všechny přemohla, tak jsem netušila co mám dělat,tak jsem se zavřela v pokoji a nejspíš jsem usla, protože když se ráno vrátila mamka tak mě našla spát na zemi a monstra ani jejich stroj nikde.
Jenže toto není ještě vše. Týden po tomto zážitku se mi zjevila monstra ve snu. Nejhorší je, že týden předtím to pro mě sen nebyl,ale realita. Uklidňovala jsem se tím, že se mi to už nestane, nemůže! Chtěla jsem se jít trochu provětrat a tak jsem šla ven. Venku kromě větru,lamp a pár pejskařů nebylo nic zvláštního. Dostala jsem se do poměrně strašidelné ulice, kde tolik lamp nebylo a vlastně ani lidí. Slyšela jsem zase podivné zvuky, ale nevěděla jsem jestli to není z těch snů , co se mi zdály každý den. Bohužel to tak nebylo. Přišlo mi, že vidím padající hvězdu. Jenže ta hvězda lětěla nějak rychle a ještě rychleji se ke mně přibližovala. Až na to, že to nebyla hvězda ale padající meteorit. Snažila jsem se utíkat co nejvíc to šlo a pak už meteorit dopadal a ozvala se opravdu hrozná rána, jako kdyby se měl rozbořit celý svět, byl to hrozný pocit utíkat takhle rychle a ještě mít pocit, že mě stejně ve finále zabije. Po tom co jsem utekla se zase objevovaly zvláštní paprsky, ozařující světlo a různé světelné efekty. Říkala jsem si, že to nemůže být možné. Zážitek s monstry znovu opravdu nechci,jen to ne!! No, monstra to nebyla,ale byli to mimozemšťani. Strašně jsem se bála, netušila jsem co mám dělat po tom všem. Ale oni na mě nebyli ani nepříjemní, zlý a určitě to nevypadalo že by mě chtěli mlátit. Jeden, kterému říkali Jerry(teda zřejmě) byl ke mně naopak až moc milý,chtěl se objímat a dokonce mě i osahával,ale to fakt ne, přeci se nebudu mazlit s mimozemšťanem! Jeden z hlavních mimozemšťanů mi říkal, že vědí o napadení mě monstry. Říkal, že se omlouvají,ale tento rozkaz vydalo velitelství z vesmíru. Řekla jsem si : „Cha, já to věděla!“ A taky že jo. Ptala jsem se tedy proč tak najednou zmizeli a oni byli zneškodnění právě mimozemšťany, takže jsem jim ve finále ještě poděkovala já.
Nakonec jsem i za takové náhody byla docela ráda. Poznala jsem aspoň partu mimozemšťanů, kteří na mě byli milý(někteří až moc, viď Jerry) a uričtě byli lepší než hnusná,ohavná monstra.
Což samozřejmě, že kdybych tyto příběhy někomu vyprávěla tak mi věřit nikdo nebude, při tomto hororovém zážitku mi bylo jasné, že byly využity síly z vesmíru,ale v opravdu rozsáhlé míře a bylo to fakt něco!
